HISTORIA POSTALIS ETC... osobní blog Ivana Leiše

ÚRYVEK Z NEDÁVNO VYDANÉ KNIHY "ŽRALOK a FRANKOTYP" S NOVÝM DODATKEM

Žralok a frankotyp

Úryvek z nedávno vydané knihy

 

V roce 2017 jsem vydal knihu zachycující začátky vyplácení zásilek výplatním strojem na území Československa a volně jsme na tuto skutečnost navázal popisem nového sběratelského oboru - sběratelství výplatních otisků (dříve nazvývaných frankotypů podle výplatního stroje, který otisky vytvářel).

Dnes přináším úryvek z této knihy, který popisuje vztahy a skutečnosti mezi dvěma sběrateli -  Albertem Jonášem a Františkem Teodorem Winklerem. Ti byli shodou okolností příbuzní - Sestra A. Jonáše paní Blanka Winklerová byla manželkou štábního kapitána F. T. Winklera. V názvu této kapitoly je uveden Berlaušek, což je Albert Jonáš. Tak jej švagr Winkler oslovoval. A. Jonáš zvolil pro svého švagra Winkler přezdívku Teddy.

V době, kdy jsem sepisoval knihu, jsem žil v domnění, že rozsáhlá sbírka F. T. Winklera zmizela kdesi po jeho zatčení a věznění gestapem během Protektorátu Čechy a Morava a že byla bez náhrady zabavena. Během pozdějšího studia pramenů a různých archivů včetně nově získané korespondence jsem zjistil, že Winklerova sbírka byla zachována, gestapo sbírku F. T. Winklerovi po propuštění údajně celou a neporušenou vrátilo a on ji prodal jednomu českému renomovanému sběrateli. Poté změnila Winklerova sbírka ještě vlastnictví dvakrát. Co je záslužné, je to, že neopustila zemi, kde vznikla a doposud změnila majitele ještě dvakrát. Naštěstí informace paní Blanky Winklerové, že sbírka definitivně zmizela, byla lichá. liché byly i nepodložené informace německých sběratelů, kteří údajně viděli některé kousky ze sbírky kolovat ve výběrech.... Chvála Bohu.

 

Kniha "Žralok a frankotyp", kde je více dalších zajímavostí o tomto oboru je stále v prodeji, objednávky na adrese Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript., cena bez poštovného Kč 690,-.A nyní slíbený úryvek z této knihy: K objednávce jedné knihy přibalím ještě dva výtisky zdarma   stále aktuální příručky "Výplatní otisky".

 

Žralok a frankotyp titulka 001          Výplatní otisky 001

 

BERLAUŠKU! VZDÁVÁM SE SBÍRÁNÍ FRANKOTYPŮ

Vztahy mezi sběrateli nebyly a nejsou vždy ideální. Minimálně dochází mezi nimi k nedorozumění, v horších případech k rozhněvání a v nejzazších situacích i k rozchodu a nepřátelství. K nedorozumění docházelo i mezi sběrateli výplatních otisků a co je horší i mezi sběrateli – švagry. Z jednoho zachovaného dopisu , který adresoval Teddy (F. T. Winkler, Jonášův švagr) Berlauškovi (A. Jonášovi). Tak se v rodinném kruhu oslovovali, neboť měli vynikající vztah a jejich ženy je oba uznávaly a sběratelství jim jen přály, jak mi sdělila sestra A. Jonáše Blanka Winklerová. Z jejího vyprávění vím, že A. Jonáš byl velkorysý, nedorozumění pominula a oba zůstali přáteli i nadále. I když F. T. Winkler zahrozil, že se sbíráním skončí, nestalo se tak. V rozšiřování své sbírky pokračoval a při jeho zatčení za Protektorátu jeho sbírka, o které se sběratelé vyjadřovali pochvalně, zmizela neznámo kde poté, co ji zabavilo zasahující gestapo. Již nikdy se neobjevila a veřejnost o ní neví.

Co se vlastně v listopadu roku 1931 stalo. V té době pracoval A. Jonáš intenzivně na svých studiích. Rok 1931 byl kritickým. Výplatních otisků přibývalo, změn též. Sběratelství se věnovalo mnoho sběratelů. A. Jonáš byl v čilé výměně s mnoha sběrateli a ve velmi úzkém kontaktu s firmou B. Jarolímek. Údajů bylo hodně a jejich uspořádání velmi náročné. Veřejnost nárokovala vydání katalogu, aby bylo podle čeho sbírat, a byla značně nervózní. A. Jonáš pracoval na katalozích, ale nechtěl sběratelům slibovat brzké vydání. Proto práce tajil. K úplnému utajení však nedošlo. Na vydání Katalogu tlačil i Jaroslav Lešetický, kmotr organizovaného sběratelství u nás. F. T. Winkler v dobré víře Lešetického informoval o připravované práci. Jak sám v dopise A. Jonášovi napsal:

Podotýkám předem, že jsem Lešetickému řekl jen, že vydáš Katalog, aby tu svoji práci zbytečně nedělal…… já s tím přece nemám nic společného ….“.

Výtka Teddymu od Berlauška byla na světě. K ní se ještě připojily další indiskrétnosti (o nových strojích a zajímavostech). Proto se F. T. Winkler rozhodl napsat ostrý dopis a zjevit v něm rozhodnutí s výplatními otisky skončit. F. T. Winkler se ocitl mezi dvěma mlýnskými kameny, a proto napsal to, co napsal.

„ Chci se vyhnout veškerým debatám v této věci, a proto píši – aby ta věc byla vyřešena ….“.

 

„Vzdávám se sbírání frankotypů vůbec bez odůvodnění proč – poprosil jsem již Lešetického, aby mi prodejní anonci dal do příštího čísla „T.F.“ Chci mít pokoj a jsem docela rád, že to tak dopadlo. Aspoň se z toho dostanu a nebudu se zbytečně zlobit – Tebe ale prosím, abys o frankotypech neb jakékoliv věci, která s nimi souvisí vůbec nemluvil. Ta celá záležitost je pro mne jednou pro vždy odbyta. Lituji jen , že jsem tak k rozumnému rozhodnutí již nedošel dříve“.

Naštěstí k tomu nedošlo, F. T. Winkler ve sbírání pokračoval, jak bylo řečeno, vydal s J. Lešetickým první náš Seznam výplatních otisků a A. Jonášovi pomáhal při tvorbě a sestavování studií. Na schůzky Stolní společnosti docházel. Sbírka zůstala zachována až do osudného dne, kdy při jeho zatčení gestapem byla zabavena jako „předmět doličný“. Štkpt. F. T. Winkler byl v podezření, že je účastníkem odboje jako bývalý příslušník čsl. armády. Nicméně zadržení a věznění na něm zanechaly stopy a podlomily mu zdraví. Nedorozumění mezi sběrateli se vysvětlilo a neovlivnilo vydání Jonášových studií. Aspoň v dosažitelných písemných materiálech a svědectví osob blízkých o tom nebyla ani zmínka.

 

 Jonáš

 

 

  

 

 

 

Naposledy změněnopondělí, 04 listopad 2019 00:14