HISTORIA POSTALIS ETC... osobní blog Ivana Leiše

OSOBNOSTI

BOHUMIL HEINZ

Bohumil Heinz

(120 let od narození v roce 2014)

Bohumil Heinz, český rytec (9. 5. 1894, Rakovník – 22. 5. 1940, Praha) se učil na keramické škole v Bechyni. Poté, co vypukla I. světová válka, školu musel opustit a bojoval na frontě v Rusku a Itálii.

Když skončila válka, začal studovat figurální malířství na umělecké škole prof. Schussera, později u Vratislava Huga Brunnera a u Františka Kysely na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Zde si osvojil základy grafiky. Rytectví se učil u rytce Eduarda Karla, který na něj zanechal největší vliv. Svou pracovní kariéru začal ve Státní tiskárně cenin, pro kterou vytvořil řadu děl, a od roku 1932 pro anglickou tiskárnu Thomas De La Rue and Co. a též pro Národní banku.

Od třicátých let navrhoval a ryl poštovní známky. Z této doby pochází i návrhy s pohledem na Malou Stranu z Karlova mostu (Pof. 514/515) a s portrétem Bedřicha Smetany (Pof. 742), které byly vydány poštovní správou až po II. světové válce. Za doby I. republiky vytvořil 23 poštovních známek, 2 aršíky a 7 rytin pro kupony. První známkou byl portrét Antonína Dvořáka z roku 1934 (Pof. 280). Za období Protektorátu Č+M vytvořil celkem 10 známek s krajinnými motivy. Úplný seznam zveřejnil Gerhard Batz v roce 2003 ve svém článku Bohumil Heinz na portálu www.infofila.cz. Jeho práce se ztělesnila i ve známkách pro další poštovní správy – Řecko, Švédsko, Nový Zéland (Yv. 198-199), Západní Samoa (Yv. 124) a Sudán (Yv. 50-56 a Yv. 57-58).

Rytectví poštovních známek a průvodních materiálů se soustředilo do velmi krátkého období – šesti let. Veřejnost i kritika jeho rytecké umění velmi oceňovala. Byl akceptován i vrcholným umělcem jakým byl Max Švabinský, i přes původní přehlížení jeho práce a kritiku (např. při práci na bankovkách). Československá poštovní správa ocenila jeho umění v roce 1984 k 90. výročí jeho narození a Česká republika dvakrát v sérii „Tradice české známkové tvorby“ – v roce 2000 „Masaryk s dítětem“, v roce 2002 alegorickým zobrazením „Republika“ podle návrhu Maxe Švabinského. Poštovní muzeum vydalo Pamětní list k výstavě v roce 1995.

Známé jsou i jeho spoluautorské návrhy bankovek (protektorátních) a návrhy nerealizovaných bankovek z let 1938 a 1946, jakož i grafické práce – z nichž vynikají nejvíce studie lesa, obraz zima pro ročenku a portréty (siamského císaře Rámy VIII. z roku 1933 a Sunjatsena). Zajímavý je i portrét Aloise Jiráska. I neoznačené rytiny jednoznačně ukazují na autora – Bohumila Heinze (hlava ženy s čelenkou, okřídlený skopec s dvěma postavami apod.).

Umění Bohumila Heinze zhodnotil Rudolf Fischer v článku „Bohumil Heinz a jeho reprodukční umění“:

„Počátky novodobé historie rytectví čs. známek jsou od třicátých let spojeny s dvěma uměleckými osobnostmi – Bohumilem Heinzem a jeho předchůdcem Karlem Seizingerem“ anebo „Bohumil Heinz se jako umělec vysokých kvalit prosadil především svými mimořádnými schopnostmi spojenými s houževnatým úsilím – to byly prostředky, kterými komunikoval sám se sebou a se „živiteli“ – objednavateli zakázek. Byl také velmi skromný, autokritický.“ Chvála Heinzova rytectví, za kterou byl často přirovnáván Hollarovu umění, inspirovala i Františka Halase k napsání básně.

Zdroje:

1/ http://www.filatelie-klim.com

2/ www.infofila.com

3/ http://rabasgallery.cz

4/ http://www.filateliepenkava.cz

5/ http://abart-full.artarchiv.cz

6/ http://www.batz-hausen.de

Přidáno na web www.kf0015.cz: 10. 5. 2014      ILE/2020/RAD

 

Heinz 001                                               

 

Číst dál...

VÁCLAV NEBESKÝ, nestor čs. filatelie vzpomíná

Originální dopis Václava Nebeského, nestora československých specializovaných oborů, iniciátora založenía čestného předsedy dnešního Klubu filatelistů 00-15 v roce 1943, zakladatele komise speciálních oborů v roce 1966, místopředsedy  a čestného předsedy SČSF. Zveřejňuji vzpomínky i průvodní dopis. Dovolím si pana redaktora Nebeského ve vší pokoře poopravit - v té době jsem nebyl tajemník KPHC, to byl Vojta Maxa, já jsem byl jen skromným redaktorem zpravodaje KPHC a ve vedení sekce otisků výplatních strojů.

 

Zajímavá je i informace o účasti arch. Alberta Jonáše v začínající komisi v roce 1966, kde se ujal gestorství nad výplatními otisky (tehdy ještě frankotypy). Jsem přesvědčen, že tehdy mu asistoval i dr. Karel Všetečka, který gestorství později převzal (počátkem 70. let). Rozhodlo asi zdraví A. Jonáše (zesnul v roce 1974).

 

 

 

Nebeský 1 001m     Nebeský 001 Nebeský 3 001  

 

 

 

Číst dál...

HANS ERMANN ANTON KROPF, zakladatel sběratelství razítek v Čechách

Hans Kropf

 

Jedno z nejznámějších jmen mezi sběrateli poštovní historie, a zejména razítek z území Čech, Moravy a Slezska. Zasloužil se o položení základů sběratelství specializovaných oborů ve filatelii, hlavně sběratelství razítek. V roce 2015 jsem pro server www.kf0015.cz napsal souhrnný článek o jeho životě a díle. Na přání několika přátel jej zavěšuji i na můj osobní web a doplňuji dvěma stránkami z časopisu AUSTRIA - PHILATELIST z 1. 1. 1894, kde na titulce je informace o Hansi Kropfovi a začátek jeho článku o razítkách Rakouska - Uherska a Lombardska v němčině. Zároveň potvrzuji jeho datum narození 8. 6. 1856, které nebylo v době sepsání řlánku přesně potvrzeno.

 

KROPF 1 001     Kropf 2 001Kropf 3 001     Kropf 4a 001Kropf 5 001

Číst dál...

MIROSLAV BOUŠKA, významný český sběratel výplatních otisků

Mirek, velká postava českého a československého sběratelství výplatních otisků se svou ženou Janou, svým andělem strážným, která je mu oporou při jeho zrakovém hendikepu

 

BOUŠKA foto

Číst dál...

PAUL ANKA zpíval v Marbelle

 

Paul Anka vystoupil na svém samostatném koncertě v rámci  hudebního Starlite Festivalu  v Marbelle. Psal se rok 2012. Koncert byl velkým spěchem Paula Anky, ale i organizátorů festivalu, který v té době hledal svou tvář...

 

 

 

 

  DSC01618     DSC01680      DSC01681     DSC01683     DSC01686    DSC01690     DSC01702    DSC01710     DSC01711     DSC01714     DSC01715     DSC01717     DSC01718    DSC01720     DSC01721     DSC01723     DSC01725     DSC01727     DSC01739     DSC01741     DSC01742     

 

    PA

Číst dál...

SEHR GEEHRTER HERR ARCHITEKT!

SEHR GEEHRTER HERR ARCHITEKT!

Československé výplatní otisky přitáhly pozornost i německé sběratele

Jonášova přijatá korespondence obsahuje i svazek dopisů v němčině od německých sběratelů žijících jednak v tehdejším Československu, jednak v Německu. Skutečnost, že arch. Albert Jonáš vydá první skutečný katalog československých výplatních otisků z výplatních strojů Francotyp německé provenience, byla zveřejněna pravděpodobně K. F. Pešákem. Tento velký propagátor tohoto sběratelství psal do německých filatelistických časopisů vycházejících na našem území. Hojně se dostávaly i mezi německé sběratele.

Výsledkem byla čilá korespondence mezi arch. A. Jonášem a těmito sběrateli, kterou doprovázela i osobní setkání nejčastěji ve výměnném středisku u Nováků, jak vyplývá z korespondence. Výměna dopisů se odbyla zejména v roce 1931 a 1932, tedy před vydáním obou studií (rok 1933 a 1934), Věhlas A. Jonáše neustala ani poté a ve sbírce dopisů jsou i písemnosti od německých sběratelů z pozdějších let. Z dopisů se dovídáme řadu důležitých faktů. Informace, o kterých jsem měl pochybnosti, se potvrdily.

Dopisy přišly zejména od známého sběratele Helmuta Dierse z Wesselohu, člena č. 2 Spolku sběratelů strojových razítek. Spolek byl velmi významný a přispěl k rozvoji sběratelství tohoto specializovaného oboru. Z korespondence mezi 18. 2. do 5. 4. 1931 se dovídáme, jak probíhala výměna informací o výplatních otiscích, jak se potvrzovaly domněnky a jak probíhala výměna materiálu. Spojnicí byl K. F. Pešák. V dopise z 18. 3. 1931 máme potvrzena předpokládaná fakta o činnosti A. Jonáše:

„Děkuji za vaši zásilku z 9. t. m. Z ní se dovídám, že jste v úzkém vztahu k firmě Jarolímek. Návrh otisku Ringshoffer pochází od vás , že ano?“.

Dalším významným sběratelem, která byl ve styku s A. Jonášem, byl dr. A. Möbusz z Lübecku ze Spolku sběratelů strojových razítek. Zastával v tomto Spolku funkci předsedy. Ve zprávách projevuje přání se s A. Jonášem sejít. Zda k setkání došlo, nevíme. Předpokládám však, že k výměně materiálu a informací došlo.  

Korespondence s těmito dvěma muži je významná. Jednal ose o prestižní spolky v Německu a oba pánové reprezentovali velké skupiny sběratelů.

Mezi dopisy nalezneme i dopisy řadových sběratelů, individuálně sbírajících či organizovaných v různých entitách (např. Stolní společnosti). Byli mezi nimi osobnosti Gust. Tragau z Prahy , který se s arch. A. Jonášem osobně znal. Scházeli se spolu u Nováků a poskytovali si vzájemné informace a otisky. Sběratel Tragau poskytl řadu cenných informací zejména s ohledem na data použití.

Cenným kontaktem pro A. Jonáše byl i štkpt. Heytmánek žijící v Berouně. Rozsáhlé zprávy svědčí o tom, že tento sběratel byl zaníceným sběratelem. Ve svých zprávách se o něm zmiňuje i Jaroslav Lešetický. Jeho dopisy byl rozsáhlé plné cenných detailů.

Z korespondence s dalším sběratelem R. Güberem (?) z Neuren, vyplývá, že se korespondence točila i okolo ukládání výplatních otisků a formy sbírání (celistvosti či ústřižky). Korespondence byla dlouholetá,  poslední dopisy byly datovány v roce 1937. Z jeho dopisů, ale i dopisů ostatních vyplývá, že mezi pracovníky institucí, které užívaly výplatní stroje k vyplácení, bylo hodně příznivců sběratelů. Často je zmiňován pan Springer z Ćeské ekomptní banky, který byl sběratelům nápomocen v jejich zálibách.   Z dopisů je znát, že A. Jonáše se s řadou sběratelů setkal osobně.

Jedním z posledních dopisů od německých sběratelů v pozůstalosti A. Jonáše je dopis poručíka wehrmachtu ing. Waltera Jurecky (polní pošta č. 05047) z válečného roku 1943. Pravděpodobně se jednalo o Rakušana.   Ve svém dopisu se vyznal ze svého sběratelského zájmu, který obsahoval i otisky bývalého Československa. Sbíral i rakouské otisky a otisky ze zabraných území bez ohledu na to, zda výplatní razítka byla československá či rakouská.

I tito sběratelé významně přispěli k úspěchu Jonášových studií. Z korespondence je znát, jak detailní a důsledná práce to byla. Československé výplatní otisky přitáhly pozornost nejen německých občanů žijících v ČSR, ale v zahraničí, zejména v Německu. Nejen svým originálním grafických estetickým řešením, ale též na základě skutečnosti, že čs. poštovní správa se rozhodla pro stroje německé provenience (Francotyp).

Upravená kapitola z knihy I. Leiše „Žralok a frankotyp“ (Radonice 2017).

Číst dál...

PSAL SE ROK 1931

1931

korspondence Pešák - Jonáš

DOPISY ZDROJEM INFORMACÍ

1931 (1 dopisnice, 34 / 94)

Rok 1931 přinesl masivní korespondenci mezi arch. Albertem Jonášem a K. F. Pešákem z Lomu u Mostu. Bylo to logické. V poštovním provozu rostl počet výplatních strojů a jejich otisků, následných změn, rodily se katalogy a studie výplatních otisků, rozšiřoval se okruh sběratelů. V dopisech se hlavně objevují údaje o nových výplatních otiscích, K. F. Pešák zásoboval A. Jonáše podklady pro rodící se katalogy. Bylo to i naopak. Z dopisů vyplývá, že ke každému dopisu byly přiloženy výplatní otisky na obálkách (v některých případech až 100 kusů). Skupina vytvořená K. F. Pešákem se soustředila na kolování a výměnu otisků. To vše se zachytilo v zachovaných dopisech K. f. Pešáka A. Jonášovi. Věřím, že tomu bylo i naopak. Dopisy však byly němým svědkem i dalších událostí a názorů, které rád v dalším textu zachycuji. Mezi oběma sběrateli byl úžasný vztah plný porozumění a úcty. Oba z tohoto vztahu získali mnohé. Součástí dopisů byly i chyběnky či mankolisty, jak se tehdy říkalo. Byla to obdivuhodná doba, rodil se nový sběratelský obor. Být při tom, bylo úžasné. Rok 1931 byl přímo vzorový. Dopisy doplňovaly i kresby různých částí výplatních otisků.

Dopisy obsahují řadu zajímavých skutečností

Pět dní nového roku uplynulo a třístránkový dopis K. F. Pešáka je na světě. V závěru píše:

V slíbeném seznamu změn vypište i ty nejmenší změny, neboť mne taky zajímají. Vaše informace jsou pro mně velice cenné a mám pro korespondenci s Vámi vždy čas“ (5. 1.)

 

Dopisy kromě cenných detailů o výplatních otiscích přinesly i různé výrazy jako např. mankolista, duplo, dublety, postální, postálnost a štítek (štoček). V dopisech se objevily i informace o sběratelích výplatních otisků či o držitelích velkého počtu otisků určených na spekulaci či výměnu. Pro výplatní otisky zdomácněl výraz frankotyp či frankotyp podle výrobce těchto strojů (FRANCOTYP GmbH).

Hodně místa bylo věnováno i kvalitě otisků, i tehdejší sběratelé měli problémy se špatnými otisky zejména z důvodů nedostatku barvy či neodbornosti obsluhy.

K.F. Pešák každý druhý dopis doplňuje větou : „ Zajímá mně všechno, co se týká francotypů“

např. 9. 1.

Eseje byly často obsahem dopisů, neboť byly ve středu zájmu sběratelů. Škoda, že časem upadly v zapomnění, dnes se jen velmi těžko dávají dohromady. eseje jsou zajímavou částí tohoto sběratelského oboru. Již tehdy se vytvořily dva obory – otisky mající znaky postálnosti a esejní otisky doplněné zkušebními či předváděcími otisky. Vývoj uznal i specializovaný a studijní směr sběratelství.

Z Pešákových dopisů vyplývá, že hodně výplatních otisků Československa proudilo do sousedního Německa. Do dneška v rámci badatelských entit existují sběratelé, kteří mají ve svých sbírkách hodně otisků z období I. republiky a dokonce sbírají jen tuto klasiku (včetně německé).

JSME JAKO DĚTI

 

Čtyřstránkový dopis z 17. 2. začíná zajímavými slovy K. F. Pešáka:

„Mnohokráte Vám děkuji za Váš ct. dopis….. Měl jsem opět velkou radost. Máte pravdu. Jsme jako děti. Ale jest to skutečně odpočinek, když večer se mohu hrabat ve frankotypech a alespoň na hodinku zapomenu na těžkost života“.

 

Zmíněný dopis obsahuje i tato slova: „Taky mě se také stalo jako Vám.V Teplicích jsem přišel ke sběrateli francotypů. Materiálu měl dost a staré věci. Ale taky jen malé proužky. Já mslel, že mě ranní mrtvice.“

 

K. F. Pešák doporučuje A. Jonášovi kontaktovat sběratele jménem Gustav Tragau z Prahy (viz Kapitola o německých sběratelích).

V dalším dopisu doporučuje dalšího sběratele Josefa Michlera ze Žižkova – pracujícího v Žižkovské kapslovně. Z dalších zdrojů víme, že oba sběratele A. Jonáš kontaktoval a byl s nimi v písemném (a možná i osobních) styku.

Dopisy K. F. Pešáka obsahovaly i pozvání pro A. Jonáše k návštěvě Lomu u Mostu, z archivů vím, že A. Jonáš se vydal do Lomu, ale oba pánové se nesetkali. K. F. Pešák dokonce k jednomu z dopisů přiložil podrobnou mapku. Píše: „Těšilo by mne velice, kdybyste do Lomu přijel. Napište, kterou neděli. Čas si pak již udělám.“

Dopis z 24. 2. obsahoval i ryze osobní informaci: „ Ještě bych chtěl poznamenat, že přednostou nejsem. Jen pošt. poslem a tři roky již čekám na jmenování pomoc. zřízencem. Doufám ale, že to Na naší korespondenci nic nezmění a že i nadále informace poskytnete.“

 

V tomto dopise se dovídáme, že K. F. Pešák byl i ve styku s F. T. Winklerem a že měl od něj řadu informací. By\l i ve styku s J. Lešetickým, ok trém měl tento názor, ne nepodobný s názorem A. Jonáše:

Ohledně p. Lešetického Vám děkuji za dobrou radu. Máte pravdu, je odbytá veličina a bude lépe, když se spolu mýlíme. Psal mně takový nesmysl o označení typu atd. Napsal jsem mu v dobrém, ale dosti ostře moje stanovisko, neboť co mám na srdci, tak každému taky řeknu.

 

 

TEN ČÍNSKÝ FRANCOTYP JE VELICE ZAJÍMAVÁ VĚC

 

Jeden z mnoha dopisů (4. 3.) obsahuje zajímavý fakt – uvažuje se dle A. Jonáše o zakoupení výplatního stroje čínské provenience (později se uvažuje i o stroji americké provenience v ceně 6000 Kč).

Z tohoto opisu vyplývá, že K. F. Pešák je v kontaktu s p. Diersem, který zaslal esej s datem 20. 1. 1929. Z dopisu nevyplývá, o jakého uživatele se jednalo. Byla to „Slavie“ ?

JAROLÍMEK VYSTAVOVAL V ÚSTÍ

 

Dopis z 23. 3. informoval A. Jonáše o tom, že firma B. Jarolímek se zúčastnila výstavy v Ústí n. L. a vystavila jeden z výplatních strojů s legendou:

 

„V datumovém razítku měl „Aufgabeort“ a pod číslem „Jarolímek- Pha“.

 

Dopis dále obsahuje udivení K. F. Pešáka, že A., Jonáš navštívil Lom a že se nesetkali. „Vždyť mne tu zná každé malé dítě“. Byla přiložena mapka s pracovištěm (poštovní úřad) a bydlištěm (Lom 445).

Návštěvu Prahy bohužel odmítl, neboť pracuje celý den až do osmi hodin večer.

 

.

Číst dál...

Z KORESPONDENCE K. F. PEŠÁKA A. JONÁŠOVI

Z KORESPONDENCE K. F. PEŠÁKA A. JONÁŠOVI

Z dalších dopisů roku 1931 se dovídáme, jak sběratelé získávali nové otisky. K. F. Pešák A. Jonášovi píše (např. v dopise z 19. 4.):

„V roce 28 po zveřejnění ve věstníku zaslal jsem firmě Schulz Pha několik obálek k orazítkování. 9. 4. 31 jsem tyto dostal s datem 8. 4. 31 a číslem 93- …Jelikož obálky po dvou letech byly ve vadném stavu, poslal jsem ihned ještě několik. Tyto mají dokonce datum 10/4 31, ale ještě Praha 1 a ev. čísla 370 – 380. Dle toho stroj běžel asi dále, než jste byl informován. ….. Od firmy Eisen jsem obálky dosud zpět nedostal.“

Úděl sběratelů byl těžký, jak z tohoto citátu vyplývá. Získat podklady pro své sbírky bylo dost obtížné.

Je třeba je obdivovat za jejich trpělivost. Získávání otisků věnuji proto zvláštní kapitolu doloženou ilustracemi.

Citovaný dopis obsahuje ještě jednu zajímavost týkající se uchovávání „úlovků“.

„Sám ještě nevím, jak by se obálky měly uschovati. Nechal jsem udělati čtyři krabice a několik set zelených kartonů se třemi páskami, do kterých obálky zastrkuji. Prozatím to uznávám nejlepším způsobem. Zastrčením nového kartonu mohu lehce změny zařaditi k příslušným razítkám a mám pěkný přehled a lehce se pracuje. Později to asi předělám, ale jak to ještě nevím.“

 

ČETL JSTE FILATELISTICKOU REVUE? SÁM PRACUJI NA SEZNAMU

 

Třístránkový dopis z 29. 4. kromě upřesnění údajů se dotýká dvou záležitostí, a to J. Lešetického a Pešákova připravovaného seznamu. Obě poznámky jsou uvedeny za sebou, neboť spolu úzce souvisí.

„Četl jste již články J. Lešetického ve „R Fil“ (Filatelistická revue – pozn. aut.)? Celý pan L. se mě už nelíbí. Není pravdou, že jsem se p. L. shodl na spolupráci, neboť jsem zcela jiných názorů než on. Na můj dopis ze dne 26/3 ještě neodpověděl. Na seznamu budu pracovati a uveřejňovati v „Briefmarke“.

Bohužel majitelem časopisu jest tiskárna a dovoluje jen určitý počet stránek, proto můj seznam bude držen stručně bez udávání doby užívání atd. Doufám ale, že přijdou lepší časy a že budu moci vydati později za vaší spolupráce malou brožuru“.

 

 

 TĚŠÍ MĚ VELICE, ŽE BUDEME SPOLEČNĚ PRACOVATI

 

Květnové dopisy jsou plné nových poznatků a přesných údajů. Zejména, pokud se týče chybotisků a variant (tehdejší sběratelé varianty nazývali změnami). V dopisech se objevilo i Pešákovo potěšení:

 

„Těší mne velice, že budeme společně pracovati na díle o frankotypech. Máte více vědomostí na tomto poli než já a přispějete jistě větším dílem. Byl bych rád, kdybyste vše částečně financoval, protože při mém platu 590 Kč měsíčně by na to mnoho nezbylo. Prozatím je na to čas a pustíme se do toho později, až sbírání francotypu bude rozšířenější, aby o dílo také byl zájem.“

 

Otázkou zůstává, zda slibně započatá spolupráce pokračovala. Pokud ano, proč se jméno K. F. Pešáka neobjevuje v předmluvě k Jonášovým studiím, alespoň formou poděkování. Z dopisů je zřetelné, že v rukama Pešákovými prošly stovky výplatních otisků a že přispěl A. Jonášovi mnoha údajů. Ty šlo nalézt jen na celistvostech z mnoha zdrojů A ty Pešák měl.

Oba květnové dopisy z 8. a 21. 5. se dotýkají i vztahů mezi členy tehdy ještě neformální skupinky. Psal se rok 1931 a kromě výměnné entity zorganizované K. F. Pešákem se zájemcům o sbírání otisků ještě ani nesnilo. Jednou ze zmiňovaných  osobností je Jonášův švagr Winkler. Nejdříve štkpt. Winkler přerušil styky s K. F. Pešákem, pak se to zakrátko napravilo. Dejme prostor Pešákovým slovům.

„ Pan štkpt. Winkler přerušil se mnou korespondenci, že prý jsem mu nic neřekl o věci Schulz Pha 1. Také říkal, že jsem jiným sběratelům přenechal razítka, které on hledá a na něho, že jsem nevzpomněl. Míní asi vás nebo štkpt. Heytmánka, kterému jsem náhodou prodal.“

 

„Pan štkpt. Winkler mi psal, abych se na něho nehoršil a že vše zůstane při starém. Chce, abych mu i nadále opatřil novinky, což ale neudělám. Od dneška také já již nikomu nebudu hlásiti nová razítka a změny, prozatím si to necháme pro nás, dík nemůžeme od žádného čekat. Sepíši seznam všech razítek a změny s daty, které jsem buď zjistil sám anebo Vy mě oznámil. Pak Vám seznam zašlu k doplnění.“

 

 

ZAVEDENÍ AMERICKÝCH STROJŮ?

 

V jednom z květnových dopisů se objevuje zajímavá informace, nedlouho potom, co se objevila zpráva o dovozu čínských strojů. Nyní se na povrch dostaly zprávy o amerických strojích.

„Kdyby se snad u nás skutečně zavedly americké stroje, jak píšete, měli bychom mnohem více práce, neboť za 6000 Kč by si i menší podniky stroj pořídily.“

 

Tyto informace mohl mít A. Jonáš jen ze dvou zdrojů – od ministerstva pošt a telegrafů, kam směřovaly kroky výrobců, anebo od firmy B. Jarolímek. Ministerstvo bylo v té době dost konzervativní. Vždyť odmítlo i speciální stroje na vyplácení novinových zásilek z dílen firmy Francotyp a z provozů švýcarské firmy Hasler. Řada esejí vznikla z důvodů ministerských odmítnutí původně schválených plánů.   Stroje obou proveniencí se v provozu neobjevily a veřejnosti nejsou ani známy jejich otisky.

VÝSTAVA TO JEST BÁJEČNÁ MYŠLENKA

 

Dopisy, které A. Jonáš od K. F. Pešáka obdržel v období od června do září opustily řád informací, tipů a hlášení změn ve vzhledu otisků a soustředily se spíše na koncepční záležitosti.

Jednak snažení obou sběratelů se soustředilo též na eseje a nově i na předváděcí stroje. K. F. Pešák píše:

Otisky předváděcích strojů jsou velice zajímavé a doufám, že všechny získáme a v našem díle tyto také uvedeme.“

 

Začalo se hovořit o číslování.

„Jak míníte číslovat razítka v našem katalogu? Zda jak byla zveřejněna ve věstníku nebo časově vyšly do použití? U starších se datum asi nedá přesně určit, a proto myslím číslovat jen část např. do čísla 200 nebo 300 podle věstníku a novější podle dat, jak stroje byly prvně použity, co se vám jistě podaří.“

 

Na pořad dne přišla i výstava (výplatních otisků).

 

„Ohledně výstavy tj. báječná myšlenka a jistě o naše frankotypy by byl větší zájem a tím získaly nové sběratele do našich řad. Také bych proti tomu nic neměl, kdybyste výstavu uspořádal pod mým jménem. Finančně byste však ode mne mnoho čekat nemohl. V březnu jsem byl jmenován pomoc. zřízencem a až dostanu definitivu, budu úplně spokojen. Mám pouze 590 Kč měsíčně a jistě uznáte, že velké skoky nemůžu dělati. U nás na severu se žije poměrně dosti draze a na sbírkaření z platu mnoho nezbude. Mám nějaké menší dluhy a proto bych chtěl sbírku francotypů také prodati. …..

Také si dělám sbírku na originálních obálkách. Mám asi 150 – 200 kusů hlavně starší, které již neběží. Potřeboval bych tedy běžný materiál a doufám, že mě bude možné sestaviti až na několik velkých rarit úplnou sbírku na orig. obálkách.“

 

Tímto dopisem mám dojem, že korespondence se dostala do osobní úrovně.  Pisatel uvádí:

„Z každého Vašeho dopisu mám upřímnou radost, neboť odhaluje vždy něco zajímavého. Představte si, kde bych byl bez Vaší spolupráce. Byl bych odkázán pouze na náhodu.“

 

I osobní setkání bylo stále na pořadu dne:

„Již nyní se těším na osobní schůzku s Vámi. V červenci nebo srpnu mám dovolenou a doufám, že se Vám to bude hodit mne navštíviti. Mám sám pokoj a v klidu si o všem můžeme pohovořiti. Přesné datum Vám ještě napíši.“ (dopis ze 17. 6.).

 

„…. čekal jsem, až mne oznámíte Vaši novou adresu. Od 7 – 20 července mám dovolenou. Jeden kolega mně přenechal 8 dnů – a doufám, že Vám bude určitě možné, abyste mně v Lomu navštívil. Napište mi přesné datum, abych byl doma. Upřímně se těším na schůzku.“

 

Z dalších dopisů se dovídáme, že v tomto roce k osobní schůzce nedošlo.

Ve třístránkovém dopise se objevila jakoby zasutá zajímavá informace:

„Píšete, že jste ve spojení s rytcem a že budete dostávati od každé objednávky tisk. Zajímám se o tyto velice a prosil bych Vás, zda by bylo možné též pro mne po jednom kousku získati.“

 

 

SBÍRÁNÍ JE SKUTEČNĚ ČÍM DÁL TĚŽŠÍ

 

Červencové a srpnové dopisy byly častější, ale stručnější. Jednolistové zprávy nebyly výjimkou.

V prvním zářijovém dopise mne čekalo překvapení. K. F. Pešák píše o těžkém sběratelství a o poměrech při získávání otisků. Na úplný konec zpráva hodná zaznamenání zvlášť důkladného.

Sbírání je skutečně čím dál těžší. V mé mancolistě je na třicet razítek, po kterých se sháním několik týdnů, ale bezúspěšně. Také některé firmy nechtějí razítkovat a zaslané obálky i známky si ponechají a jen oklikou razítka zašlou.

 

Z toho seznámení s gen. ředitelem Fatkou mám sám radost, získáte tím zajisté něco.“

 

Příznivcům historie našeho poštovnictví zajisté jméno M. Fatka říká hodně. Zpráva o spojení A. Jonáše s tímto vrcholným představitelem naší poštovní správy s velkým zásluhami např. při transformaci poštovnictví v roce 1918 mohla být jen velmi šťastná.

 

ALE NOVOU RARITU JSEM OBJEVIL!

 

Poslední zářijový dopis K. F. Pešáka uvádí:

 

„Ale novou raritu jsem objevil! A to u Jarolímka Pha 2. Štítek má od prvního typu ale nový číselník a běžel po III tím typu. Našel jsem jen jeden kousek a byl používán asi jen krátký čas. Otto Rakovník měl v razítku vždy jen Rakovník, a právě proto se divím, když je úřad 1 a 2. Pro Otto neudává číslo poštovního úřadu…“

 

 

DIERSŮV EXPONÁT NA MOPHILE

 

Konec roku 1931 a jeho reflexe v dopisech K. F. Pešáka se tradičně soustředily na zajímavosti a rarity

výplatních otisků Československa z 1. období let 1926 – 1929, které bylo sběrateli považováno za

klasické. Místo na dopisním papíře dostaly i další informace, které mají pro obor výplatních otisků velkou zajímavost.

Ve známost vešel další sběratel, o kterém jsem již v předchozím textu psal. Jeho jméno bylo Josef Michler z Žižkova, který byl dílovedoucím u firmy Sellier et Bellot. Že by krásný výplatní otisk jej získal

pro sběratelství?  Objevuje se i jméno ženy paní R. Nohejlové z Prahy XII, která nabídla trhu 2000 – 2500 výplatních otisků z let 1927 – 1931. Bohužel se již neozvala a to ani na nabídku 3 haléřů za kus.

Informace o Diersově exponátů na výstavě MOPHILA v Hamburku je vysoce cenná.

 

„Že na „Mophile“ v Hamburku se vystavovaly frankotypy, vím a též pochybuji, že Diersova sbírka byla úplná, neboť mnoho změn vůbec nezná.“

Pokud H. Diers (psali jsme o něm v kapitole o německých sběratelích) vystavil československé výplatní otisky na této výstavě, byla by to první sbírka čs. otisků vystavených vůbec poprvé. V Československu se čs. exponáty vystavily až v roce 1940 v Praze – byla to Jonášova sbírka.

 

Návazně K. F. Pešák opět připomíná myšlenku uspořádat v Československu výstavu výplatních otisků:

 

„Také já jsem toho názoru, aby se u nás podnikla nějaká výstava. Jest již mnoho sběratelů, ale výstavu bychom jistě pro toto nové odvětví filatelie získali mnoho dalších sběratelů. Vše by jste ale musel zaříditi Vy, jelikož mně čas a finance nedovolí něco podobného nám podniknouti. Nějaká schůzka sběratelů by byla na místě, ale pochybuji, že by měla úspěch.“

 

Katalog bylo další téma v korespondenci.

 

„Co bude s katalogem? Myslím, že by byl čas dáti se do práce a vše, co jsme dosud zjistili , sepsali , aby potom práce byla úplná a kritika p. Lešetického příznivá.“(dopis ze 7. 10.).

 

Ve sledované době se tvořily tři práce katalogového zaměření – samostatná Pešákova práce , samostatná Jonášova práce s tím, že se diskutovala možnost spojit úsilí obou sběratelů a vytvořit společnou práci a dále Lešetického počin (nakonec vyšel se spoluautorstvím Winklerovým.

Jeden pražský sběratel mi psal, že pan L. chce počkati, až vyjde naše práce, potom „doplniti“ a vydati za svou. Tomu přece jen nevěřím. Ze strany p. L. se nemusíme obávati konkurence a náš seznam budeme číslovati jak stroje za sebou byly používány. Bylo by ale nutné pustiti se co nejdříve do práce a ještě v zimě brožurku vydati. Jak Vy ji míníte upraviti, pouze česky anebo česko-německy. Sám znám asi padesát adres německých sběratelů francotypů a p. Fleischmann, red., „Briefmarke“ také asi sto. Bylo by jistě dobře, kdybychom německé sběratele měli na naší straně.“ (dopis z 31. 10.).

 

Dopisy dále obsahují výměnu názoru na J. Lešetického s tím, že tento bard sběratelství otisků u nás se mýlí a plete si otisky a změny. K. F. Pešák píše: „…. že p. L. brzy ve filatelii „dodýchá“ úplně, jako asi také jeho „Revue“.

Velká část dopisů je věnovaná i Tribuně filatelistů a názorům na p. Hirsch a J. Fraňka. Připomínají se články A. Jonáše a K. F. Pešáka v sérii článků ve stylu „pro a proti frankotypům“.

Z textů vyplývá, že se mezi těmito dvěma filatelisty vyměňovaly často eseje a „černé tisky“. Dnešním pohledem lze jen konstatovat, že v té době existovalo několik špičkových sbírek, kde byly otisky prvních pěti let včetně zajímavostí, jednodenních rarit, chybotisků, esejí, zkušebních otisků a černotisků. Kde je těmto sbírkám konec?

1932

Rok 1932 přinesl pokračování korespondence mezi oběma sběrateli – A. Jonášem a K. F. Pešákem. Počet dopisů od K. F. Pešáka poklesl, nebyl takový jako v roce 1931. V dopisech bylo hodně zajímavostí. Pokračovalo hlášení různých zajímavostí a nových otisků.

Stále plál spor „známka či frankotyp“. K. F. Pešák napsal:

„Jsem již zvědav na „Tribunu Filatelistů!, jaké přinese asi články. Ať se ozve, kdo chce proti nám náš obor uhájíme stůj co stůj. Jsem jen zvědav, zda pan Hirsch uveřejní celý můj článek, neboť jsem psal dosti ostře proti panu Fraňkovi.“

 

V centru pozornosti je stále avizovaný Katalog (teď již jen Jonášův):

 

„Již jste dokončil naše dílo o Francotypech? Mohl byste mi zaslati koncept této katalogové sestavy k nahlédnutí?“

 

Filatelistická revue začal otiskovat Jonášův seznam výplatních otisků K. F. Pešák je chválí.

Píše: „K Vašemu článku v „Tribuně Filatelistů“ upřímně gratuluji. Bylo by dobře, kdyby se takových článků psalo více. Což by naší práci jen prospělo.“ (14. 1.).

„Teprve minulý týden jsem dostal „Českého Filatelistu“ a četl Vaši práci, ke které Vám upřímně gratuluji, je to opravdu dokonalá studie, jak jsem si ji vždy představoval. Myslím, když nyní je skutečně potřebný seznam, také sbírání francotypů přijde do plnějšího proudu.“

 

Dopisy K. F. Pešáka obsahují i osobní informace. Zmiňuje se o svém dnu. Pracuje od rána do večera, večer jej čekají menší práce v domácnosti, stará se též o nemocnou matku. Korespondenci vyřizuje pozdě do noci a když si chce přečíst denní tisk, musí vstávat ráno ve čtyři hodiny. Zmiňuje i finanční nouzi. Nutně potřebuje obnos 2000 Kč. Rád by využil nabídku a. Jonáše o půjčce, ale zdráhá se. Prozrazuje, že se chce v  květnu ženit. Peníze nechce darem, chce splácet 100 Kč měsíčně. Není jisté, zda A. Jonáš vyhověl, ale s velkou pravděpodobností ne. K. F. Pešák říká: „Nemám Vám za zlé, že nemůžete vyhověti, vidím denně dost bídy a vím, že i Vy dnešní krisí trpíte.“ (dopis 15. 3.).

 

 

Jako alternativu zmiňuje možnost odkupu jeho sbírky výplatních otisků. Sbírka má 650 kusů otisků a požaduje za ni 1500 Kč. Z korespondence nevyplývá, zda se odprodej podařil a K. F. Pešák své finanční problémy vyřešil. I v takových situacích se naši sběratelé ocitli.

 

1933

Ze zachycené korespondence je zřetelné, že korespondence mezi dvěma velikány čs. výplatního otiskářství se v tomto roce omezila. Jsou z počátku tohoto roku.

První dopis z tohoto roku končí těmito slovy:

 

„Doufám, že mi jednou bude dopřáno, abych Vám všechno, co jste pro mě udělal , vynahradil. – Ještě jednou vřelý dík za vše.“

 

Obsahem obou dopisů jsou opět informace o nových či změněných otisků.

V souboru dopisů jsou i dopisy, které nebyly datovány. Jen z obsahu lze usuzovat, kdy byly napsány a zaslány. Opět popisují dotazy ohledně výplatních otisků. V dopisech nabízí i prodej svých stínových sbírek o celkovém počtu 530 otisků. Píše, že z Německa mu nabízejí 200 Mk.

Tato korespondence je důležitým dokumentem, který dokresluje okolnosti a dobu, kdy se rodilo československé sběratelství výplatních otisků a jejich průvodní jevy – katalogy, seznamy, výměna či kolování.

Z rozsáhlé korespondence vybral ILE 2017. Začazeno do knihy „Žralok a frankotyp“ (k objednání na adrese Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.). Původní pravopis a interpunkce zachována dle dopisů.

 

 

ny. K. F. Pešák píše: „…. že p. L. brzy ve filatelii „dodýchá“ úplně, jako asi také jeho „Revue“.

Velká část dopisů je věnovaná i Tribuně filatelistů a názorům na p. Hirsch a J. Fraňka. Připomínají se články A. Jonáše a K. F. Pešáka v sérii článků ve stylu „pro a proti frankotypům“.

Z textů vyplývá, že se mezi těmito dvěma filatelisty vyměňovaly často eseje a „černé tisky“. Dnešním pohledem lze jen konstatovat, že v té době existovalo několik špičkových sbírek, kde byly otisky prvních pěti let včetně zajímavostí, jednodenních rarit, chybotisků, esejí, zkušebních otisků a černotisků. Kde je těmto sbírkám konec?

 

1932

Rok 1932 přinesl pokračování korespondence mezi oběma sběrateli – A. Jonášem a K. F. Pešákem. Počet dopisů od K. F. Pešáka poklesl, nebyl takový jako v roce 1931. V dopisech bylo hodně zajímavostí. Pokračovalo hlášení různých zajímavostí a nových otisků.

Stále plál spor „známka či frankotyp“. K. F. Pešák napsal:

„Jsem již zvědav na „Tribunu Filatelistů!, jaké přinese asi články. Ať se ozve, kdo chce proti nám náš obor uhájíme stůj co stůj. Jsem jen zvědav, zda pan Hirsch uveřejní celý můj článek, neboť jsem psal dosti ostře proti panu Fraňkovi.“

 

V centru pozornosti je stále avizovaný Katalog (teď již jen Jonášův):

 

„Již jste dokončil naše dílo o Francotypech? Mohl byste mi zaslati koncept této katalogové sestavy k nahlédnutí?“

 

Filatelistická revue začal otiskovat Jonášův seznam výplatních otisků K. F. Pešák je chválí.

Píše: „K Vašemu článku v „Tribuně Filatelistů“ upřímně gratuluji. Bylo by dobře, kdyby se takových článků psalo více. Což by naší práci jen prospělo.“ (14. 1.).

„Teprve minulý týden jsem dostal „Českého Filatelistu“ a četl Vaši práci, ke které Vám upřímně gratuluji, je to opravdu dokonalá studie, jak jsem si ji vždy představoval. Myslím, když nyní je skutečně potřebný seznam, také sbírání francotypů přijde do plnějšího proudu.“

 

Dopisy K. F. Pešáka obsahují i osobní informace. Zmiňuje se o svém dnu. Pracuje od rána do večera, večer jej čekají menší práce v domácnosti, stará se též o nemocnou matku. Korespondenci vyřizuje pozdě do noci a když si chce přečíst denní tisk, musí vstávat ráno ve čtyři hodiny. Zmiňuje i finanční nouzi. Nutně potřebuje obnos 2000 Kč. Rád by využil nabídku a. Jonáše o půjčce, ale zdráhá se. Prozrazuje, že se chce v  květnu ženit. Peníze nechce darem, chce splácet 100 Kč měsíčně. Není jisté, zda A. Jonáš vyhověl, ale s velkou pravděpodobností ne. K. F. Pešák říká: „Nemám Vám za zlé, že nemůžete vyhověti, vidím denně dost bídy a vím, že i Vy dnešní krisí trpíte.“ (dopis 15. 3.).

Jako alternativu zmiňuje možnost odkupu jeho sbírky výplatních otisků. Sbírka má 650 kusů otisků a požaduje za ni 1500 Kč. Z korespondence nevyplývá, zda se odprodej podařil a K. F. Pešák své finanční problémy vyřešil. I v takových situacích se naši sběratelé ocitli.

 

1933

Ze zachycené korespondence je zřetelné, že korespondence mezi dvěma velikány čs. výplatního otiskářství se v tomto roce omezila. Jsou z počátku tohoto roku.

První dopis z tohoto roku končí těmito slovy:

 

„Doufám, že mi jednou bude dopřáno, abych Vám všechno, co jste pro mě udělal , vynahradil. – Ještě jednou vřelý dík za vše.“

 

Obsahem obou dopisů jsou opět informace o nových či změněných otisků.

V souboru dopisů jsou i dopisy, které nebyly datovány. Jen z obsahu lze usuzovat, kdy byly napsány a zaslány. Opět popisují dotazy ohledně výplatních otisků. V dopisech nabízí i prodej svých stínových sbírek o celkovém počtu 530 otisků. Píše, že z Německa mu nabízejí 200 Mk.

Tato korespondence je důležitým dokumentem, který dokresluje okolnosti a dobu, kdy se rodilo československé sběratelství výplatních otisků a jejich průvodní jevy – katalogy, seznamy, výměna či kolování.

 

 

 

Z rozsáhlé korespondence vybral ILE 2017. Začazeno do knihy „Žralok a frankotyp“ (k objednání na adrese Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.). Původní pravopis a interpunkce zachována dle dopisů.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Číst dál...

K. F. PEŠÁK, filatelista, sběratel, publicista

Vybráno z knihy I. Leiše "Žralok a frankotyp" (Radonice 2017). Objednávky na adrese Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript..

 

K. F. PEŠÁK

Tento článek je věnován výjimečnému sběrateli a publicistovi, který stál u zrodu oboru výplatních otisků v Československu a byl v úzkém styku s Albertem Jonášem. Počátkem 30. let si vyměnili požehnaný počet dopisů, z nichž se dovídáme mnohé o obou osobnostech a o době, ve které žili a sbírali.

Tou osobností známou z adresních stran mnohých celistvostí je K. F. Pešák.

K. F. Pešák z Lomu u Mostu občanským zaměstnáním poštovní zaměstnanec patřil mezi špičku sběratelů výplatních otisků, který se s nadšením chopil žezla popularizace tohoto nového sběratelského oboru koncem 20. a počátkem 30. let 20. století. Spolu s J. Lešetickým a A. Jonášem se zasloužil o to, že tento obor získal řadu stoupenců a že stál na pevných základech. Jeho osobnost a tvůrčí počiny provázely československou filatelii dalších mnoho let. Nadán pro filatelii, nejen pro poštovní známky, ale zejména pro specializované obory. Není známo, že by se aktivně zúčastňoval klubového života. O to více přispěl ke značnému rozšíření odbornosti prostřednictvím literatury. Na stránkách filatelistického tisku se s větší či menší pravidelností objevovaly odborné články na různá témata – Zakarpatsko, Korea, předběžné československé známky a celiny, bohemika v zahraničí, cenzurní razítka v přelomových obdobích, vlakovky po osvobození, historie poštovnictví (Porta Prosto aj.),R-nálepky, polní pošty letecké zásilky, pošta z koncentračních táborů a mnoho jiných. Články byly zajímavé a vyčerpávající. Psal i pro zahraniční časopisy (The Czechoslovak Specialist) o razítkách během okupace a o razítkách čs. polní pošty v Anglii) Jako zaměstnanec pošty (po přesídlení z Lomu u Mostu pracoval na Hlavní poště v Praze) měl úžasné pochopení pro poštovní historii a sběratelství. Jako první sestavil přehled výplatních otisků pro německé časopisy na našem území a byl nápomocen i Albertu Jonášovi při tvorbě jeho studií.

Je s podivem, že se nestal členem ani Stolní společnosti, ani Odboru frankotypů, nepřiblížil se k Nebeského klubu specializovaných oborů, natož ke komisi specializovaných oborů - byl prostě libero. Nenavázal kontakt ani v roce 1976 vytvořenou sekcí výplatních otisků KPHC SČSF. Aspoň v literatuře a v pamětech vrstevníků není o něm v tomto smyslu zmínka. O to více se jeho jméno objevuje v korespondenci, jak poznáme z dalšího textu. Jeho osobnost není do dnešních dnů naší filatelií doceněna. Neexistuje ani náznak profilového článku, natož monografické práce většího rozsahu.

Jeho nadšení bylo obdivuhodné. Píle jak by smet. Byl všestranně nadán. Za svou fotografii Old Prague (Stará Praha) z roku 1950 obdržel prestižní cenu amerických fotografů (The American Journal of Photography, fotografie je otištěna ve vydání 64 z roku 1950). Byla postupně prodána na několika aukcích a je obsažena v prestižních katalozích. Traduje se, že za obnos odpovídající jednomu euru byla zavěšena na ebay.com po nálezu v jednom antikvariátu v Rotterdamu. Objevuje se i mezi vybranými fotografiemi na portálu www.flickr.com.

Snad se práce o něm někdy dočkáme. Jsme rád, že šéfredaktoři pochopili jeho filatelistický talent a otevřeli mu na stránkách možnost publikovat. Nejvíce snad ing. Vítězslav Houška v sedmdesátých letech …Společný článek (snad i články?) napsal i s ing. Vladimírem Feldmannem, kapacitou filatelistické a poštovně historické literatury faktu.

Ve své knize !Žralok a frankotyp“ mu věnuji jednu z kapitol . Otiskuji jeho dopis, alespoň výběr z dopisů ( a i dopisnice a telegramy) Albertu Jonášovi od roku 1930 do roku 1933, to je do doby, kdy Albert Jonáš předával rukopis svých studií tiskárně.

Ještě poznámka ke stylu. K. F. Pešák psal obšírně, ale „bez vaty“. Jeho písmo velké, čitelné s energickými tahy. Vždy perem s černým inkoustem. Škrtů a přepisů bylo minimálně. Nikdy nepoužil psacího stroje. Dopisy se příjemně četly a zpracovávaly. Styl byl slušný plný obdivu a úcty k adresátovi. Byly to úhledné dopisy s majestátným podpisem. Do dopisů se dostaly i osobní problémy K. F. Pešáka, zejména s fin ancemi. Jeho plat poštovního zaměstnance nebyl kdovíjaký.

Zařadil e i mezi autory katalogizace prvních československých výplatních otisků. Seznamy publikoval v německých časopisech vycházejících na území Československa.

Byl ve styku i se H. Diersem, významného německého sběratele 20. a 30. let 20. století, pro něhož soustřeďoval u sebe nové čs. výplatní otisky.

Moc o K. F. Pešákovi nevíme, dopisy A. Jonášovi jsou proto velmi cenné. Dovídáme se z nich dost o sběratelství, ale i době, ve které žil.

Díly němu zůstalo zachováno mnoho celistvostí, i když řada sběratelů tyto praktiky vyžádaných celistvostí neuznává.

Výběr z dopisů K: F. Pešáka Albertu Jonášovi

.

1930 (2, 4)

Pešákovy seznamy na stránkách německých časopisů

Dopis začíná slovy:

„Prosím o laskavou omluvu, že tak dlouho na váš ct. dopis neodpovídám. Mám málo času neboť pracuji na seznamu všech francotypů, který uveřejním v časopise „Briefmarken sammler“ – Pha. České časopisy o to bohužel nemají zájem“.

I další text skýtá překvapení:

„Před krátkým časem jsme založili volné výměnné sdružení francotypů a zajímáte-li se o to, najdete vše v čísle 46 nahoře jmenovaného časopisu“.

Třetí sběratelská entita v Československu

Třetí sběratelská entita, podle všeho vůbec první v Československu, i když „jen“ výměnná.

K. F. Pešák dále popisuje, že byl jakýmsi správcem kolování, který se staral o kolování a výměnu, aby fungovaly. Sám plnil výměnné sešity svými materiály, které prodával za 5 haléřů (nejnovější) a starší za 50 haléřů až 5 Kč (vše na celých obálkách). Je zřejmé, že tento dopis s datem 10. 12. 1930 nebyl první. Korespondence musela začít před tímto dopisem. Bohužel jsem na ni nenarazil.

  1. A.Jonáš členem výměnné entity

Z druhého dopisu vyplývá, že A. Jonáš se stal členem tohoto sdružení a že zaplatil roční poplatek ve výši 10 Kč. Dopis datován 24. XII. 1930.

K. F. Pešák napsal:

„Těší mne velice, že chcete pracovati společně se mnou na tomto poli“.

V dalším textu se dovídáme, že K. F. Pešák obeslal kolováním 4 členy, kteří získali 44, 74, 77 a 99 kusů. A. Jonáše žádá o dublety.

Dopis podepisuje: „Váš oddaný K. F. Pešák“. Přátelství a spolupráce započaly.

 

Číst dál...