HISTORIA POSTALIS ETC... osobní blog Ivana Leiše

OSOBNOSTI

JIŘÍ ANTONÍN ŠVENGSBÍR

Jiří Antonín Švengsbír

Rytec, grafik, osobitý kreslíř, ilustrátor, autor grafických listů a tvůrce poštovních známek (19. 4. 1921, Praha – 3. 3. 1983, Praha). Vyučil se rytcem a modelérem ve firmě BÄCKER, PRAHA – Smíchov. Po válce studoval na VŠUP v Praze (grafická speciálka u profesora Antonína Strnadela).

Během svého života prokázal je byl mnohostranným umělcem. Zabýval se především grafickými technikami.  Celé jeho profesní období  (1940 – 1982) se věnoval knižním značkám (provedení v miniaturních ocelorytinách, mědirytinách, částečně rytinách do zinku). Počet těchto prací šel do stovek, velmi často tvořil  i pro zahraničí. Motivy se soustřeďovaly na ozdobné prvky architektury (přednostně Praha, své město, které si oblíbil), stylizované slunce, portréty osobností, přírodní motivy. Za svá díla byl oceňován (ocenění za Exlibris dostal např. v Cannes-1963, Paříži-1965, Olomouci-1966). Část jeho grafik lze najít v přehledu „Seznam děl umělce Švengsbír Jiří“ na portálu ArtBohemie.

Své zalíbení našel i v další umělecké tvorbě – obrazech, kreseb, grafických listů (cca 1000),  novoročenkách, pozvánkách, ilustracích knih (kresby najdeme ve zhruba třiceti knihách) a bibliofilských tiscích. Zvláštní zálibu našel ve zdobení porcelánových talířů. Vytvořil i kresby na ozdobné telegramy Čs. pošty.  

Poštovní grafika byla jeho další velkou láskou. Literatura zaznamenává až 250 poštovních známek. Německý publicista Gerhard Batz (www.infofila.cz/jiri-antonin-svengsbir) uvádí, že svět známek jej uhranul již v jeho sedmi letech. Ve svém článku o JAŠ uvádí: „ První svou známku namaloval pastelovými barvami a vylepil ji do svého alba.“ Při tvorbě známek spojil svůj návrhářský talent s rytectvím u většiny svých známek. Netvořil jen známky, ale též i kresby na FDC a na kupóny poštovních známek (např. Pof. 450-452) – 12 kupónů s různými motivy u známek k 950. výročí smrti sv. Vojtěcha (23. 4. 1948). Jeho prvními československými známkami, které ryl,  byly známky Pof. 470 – 473, vydání k 600. výročí založení Karlovy Univerzity (návrh: Karel Svolinský) vydané 7. 4. 1948. Úplný přehled  vypracoval zmíněný autor Gerhard Batz a zveřejnil jej na uvedeném zdroji 9. 4. 2003 (viz).  O známkách se vyjádřil: „Poštovní známky jsou malými posly, reprezentujícími v celém světě naši vlast. Jsou dokladem kulturnosti státu.“

Řadu svých děl vytvořil pro československé výstavy poštovních známek. Např. to byly známky k Celostátní výstavě poštovních známek PRAHA 1950, o jejíž úspěch se zasloužil i náš klub 00-15. Námětem známek byly i motivy poštovně historické ,  za všechny uvádím např. výplatní známky z roku 1974 – Poštovní emblémy,  na kterých vytvořil klasické poštovnictví (Pof. 2110, 2112). A to kultivovaným návrhem i propracovanou  rytinou.  

Své umělecké vzory viděl  zejména ve Václavu Hollarovi, ale i v  Dürerovi, Holbeinovi, Ingresovi a Matissovi. Zúčastňoval se společenského života ve velké míře. Po vzniku Švengsbírclubu v roce 1971 se v rámci této entity sešlo mnoho umělců z divadel, vědců, novinářů a sportovců (zejména šermíři – šermu se J. A. Švengsbír vedle boxu též věnoval.Za zaznamenání stojí, že tento klub navázal na Fillartclub, jehož členy tvořili pražští vyznavači filatelie a umění. Ti zvali odborníky z různých společenských a vědeckých oborů. Předsedou klub byl význačný filatelista, funkcionář československých filatelistů – Karel Basika. Jedním ze zakladatelů byl i Jiří A. Švengsbír. Mezi členy byli Eduard Kohout, Václav Voska, Milan Friedl, prof. dr. Jedlička, prof. dr. Pačes a další.  Hosty byly i další významné osobnosti – Miroslav Horníček, Eduard Haken, Marie Glázrová a další.

Zájemci o život a dílo J. A. Švengsbíra jistě viděli film „Zlatá Praha Jiřího Śvengsbíra“. Jeho díla jsme mohli spatřit i na četných výstavách.

Hudba – to byla další láska tohoto nadaného a všestranného umělce. Vyjádřil se o ní: “Hudba mně pomáhá jako neustále živý zdroj niterných zážitků“. Miloval hudbu – od vážné až po spirituály, blues

a jazz. Klasickou, ale i moderní vážnou.

Celé jeho dílo jednou velkou ryze českou grafickou šperkovnictví. Jak se vyjádřil Phdr. Ivo Prokop ve svém článku Zlatá Praha Jiřího Švengsbíra (Knižní značka, číslo 1, 2003): „Švengsbír měl velkou pravdu, když řekl, že velkým vrcholem grafické tvorby je rytina ….“.

Příloha k profilu J. A. Švengsbíra v rámci naší rubriky „Osobnosti čs. filatelie“ přidávám několik ukázek z prací tohoto talentovaného umělce (různé obory).  Doplňuji je dvěma poměrně neznámými fotografiemi, které vytvořil Karel Vlček ml. a jsou ve vlastnictví Glenna Morgana. Znázorňují  umělce při kontrole rytin v ateliéru a dále jeho rytecký stůl s nářadím a návrhy a rytinami jeho známek.

Literatura:

1/  http://ww.infofila.cz, článek Jiří Antonín Švengsbír autor Gerhard Batz, 2003

2/  www.artbohemia.cz

3/  www.exlibrisweb.cz/kz/kz20031-2.htm, internetový portál Knižní Značka, č. 1, 2003, článek Phdr. Ivo Prokopa  „Zlatá Praha Jiřího Švengsbíra“

4/  Vencl. S., České exlibris, Hollar, Praha 2000

5/   http://www.obrazram.cz

6/  www.stampcommunity.org

7/  http://tl.gstatic.com

Přidáno:  18. 2. 2014     NA WWW.KF0015.CZ                                                                                             Autor: Ivan Leiš 

Číst dál...

ADOLF ABSOLON

Dne +6. 5. 2020 odvysílala ĆT 1 v pořadu "Z metropole" krátký medailonek Adolfa Absolona, významného českého výtvarníka a tvůrce více než tří desítek poštovních známek České republiky. Oosbnost A. A. přibližuji recenzí Monografie Adolfa Absolana, kterou jsem zavěsil před pěti lety na klubový web www.kf0015.cz.

 

 

Monografie Adolfa Absolona

 

     V loňském roce veřejnost dostala cenný dárek – vyšla monografie výtvarníka, malíře, ilustrátora a tvůrce poštovních známek Adolfa Absolona. Skromná publikace svou formou, ale bohatá svým obsahem je velkým přínosem nejen pro umělecké odborníky, ale i pro laickou veřejnost – je průřezem životního díla tohoto umělce.

     Adolf Absolon se narodil v Praze 14. 7. 1937, vystudoval střední geologickou školu a poté obor geologie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy s titulem RNDr. Pracoval e vědeckém výzkumu a geologickém provozu, publikoval řadu odborných studií a věnoval se odborné práci v terénu. Až do roku 1988 pracoval v podniku Geoindustria. V roce 1980 se zúčastnil expedice do Ekvádoru společně s dalšími geology, botaniky, kameramany a režisérem Krátkého filmu. Cestu, která se věnovala výzkumu a průzkumu a při které navštívili i Galapágy, se věnovala hlavně průzkumům andských sopek. Po této cestě byla vydána publikace „Cesty za Hefaistem“ autorů Petra Jakeše a Jana Janíka s Absolonovými ilustracemi.

     Neméně významný byl umělecký život Adolfa Absolona. Od mládí kreslil a maloval. Jak sám v publikované monografii říká: „ Začal jsem náruživě kreslit, doma, ve škole a také jsem chodil do přírody s krabicí temper a kusem lepenky. … V 15 letech jsem měl vystavené plakáty v teplickém divadle.“ Nejdříve jej zaujaly linoryty. Touto technikou vznikly první novoročenky a Ex libris. Těmi monografie Adolfa Absolona začíná.

    Došlo i na olejomalby – první výstava se konala v Kutné Hoře (1980), poté to byla Praha, divadlo Semafor (1984), Mariánské Lázně (1985) a opět divadlo Semafor (1988). Následovaly další – např. Jilemnice (2006).

     Ilustrace knížek je další Absolonovou uměleckou  odborností. První smlouvu  na ilustrování knížky („Létavice a lunatici“ autora Petra Jakeše) uzavřel u Mladé fronty v roce 1977.  Jeho ilustrace v odborných knížkách, ale i krásné literatuře dosáhly v průběhu let obdivuhodného počtu několika set.

     Monografie prostě nazvaná „Adolf Absolon“ je skutečným umělcovým profilem – zahrnuje nejen zmíněné obory kreslířství a malířství, ale jde i do hloubky – přináší a na mnoha ilustracích zobrazuje iluzivní krajinářství, krajinářská podle skutečnosti, symbolické krajinářství, zátiší, triptychy, velké obrazy, ilustrace přírodovědecké , ale i krásné literatury.

     Umělcova tvorba by nebyla úplná, kdybych nezmínil je tvorbu pro českou známkovou tvorbu, jejíž ukázky jsou v monografie též textem a obrázky uvedeny. Jeho vstupem do známkové tvorby bylo dne 3. 5. 1995 vydání známky zobrazující Pravčickou bránu - Hřensko v hodnotě 9 Kč společně s FDC, na které je další specialita – strom rostoucí ze skály a prosté a výrazné razítko. Od roku 1995 následovaly další kouzelné známky zobrazující přírodu, úchvatné stromy (zpívající lípa v Telecí a Žižkův dub v Podhradí) a další. Za připomínku stojí i známky k výstavě PRAGA 88 (zejména osvětlení noční Karlův Most a Ledeburská zahrada), dále Baťův kanál a Fláje. Mé srdíčko jako sběratele specializovaného sběratele potěšily dvě automatové známky (Jindřichův Hradec a Zámek Průhonice) a jako patriota předšumavské a šumavské oblasti i Absolonova poslední poštovní známka – zřícenina hradu Rabí, která se křtila hned dvakrát – v Praze 27. 5. a v Rabí na radnici 5. 6. Známky jsou výraznou a významnou součástí Absolonovy tvorby – vynikají nezaměnitelným rukopisem a u barevných prací citem pro ladící kompozici připomínající zejména u poslední poštovní známky Rabí francouzské poštovní známky obdobných motivů.  Rád doplňuji, že věrným  dvorním rytcem Absolonových děl Absolona je Martin Srb.

      Monografickou práci vydal Kabinet české grafiky, U dejvického rybníčku 21, 160 09 Praha 6, www.fineart.cz v roce 2014 v nákladu 500 exemplářů. Na této adrese lze knihu objednat. Dále je možno objednávku předat na telefonním čísle 603 390 447, emailem Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript..

       Vážený Mistře, děkujeme za Vaši tvorbu a to nejen pro nás, filatelisty. K nacházejícím narozeninám vám přejeme vše nejlepší a hodně dalších uměleckých počinů, ale i geologických zážitků. 

  1. 7. 2015 (zveřejněno na webu www.kf0015.cz)                                 Autor textu : Ivan Leiš  

                                                                                                                                                                                                                                                                                                              

Číst dál...

ALBERT JONÁŠ - ILUSTRÁTOR A GRAFIK

Nikdy jsem netušil, že v kmetském věku otevřu učebnice pro základní a střední školy. ne, nevracím se do školnách škamen. Jen jsem nedávno darem přítele - filatelisty obdržel darem učebnici Zoologie, I, II (pro I. a II. ročník středních všeobecně vzdělávacích škol - jak se "geniálně" nazvývaly gymnázia za komunistických lepších včerejšků. 

Stalo se. Otevřel jsem ji hlavně proto, že tuto publikaci vydanou v SPN Praha v roce 1966ilustroval a graficky upravil Albert Jonáš, osobnost se širokým uměleckým rádiem, kde se našlo i významné místo pro výplatní stroje a jejich otisky a filatelii vůbec. Ve své knize vzpomínek jsem mapoval celý život Alberta Jonáše hlavně v oblasti poštovní historie a filatelie. O jeho funkci jako ilustrátora jsme se zmínil okrajově. nebyl to ani cíl publikace. Nyní jen připomínám i tuto záslužnou činnost člověka, který ve 20. až 40. letech stál u kolébky záliby, které jsem propadl až po uši. A nejen já.

 

Učebnice 001     Učebnice 2 001

 

 

 

 

 

 

 

 

Číst dál...

JAROMÍR HOŘEC

JAROMÍR HOŘEC

Narozen    18. 12. 1921               v Chustu, Podkarpatská Rus, ČSR

Zemřel       22. listopadu  2009  v Praze (ve věku 87 let)

Původním jménem Jaromír Halbhuber. Narodil se do rodiny lesníka. Své používané jméno zvolil podle modrého kvítku  „hořec“, typická květina Podkarpatské Rusi. Bylo to jeho básnické, ale i občanské jméno.

Český básník, spisovatel,  novinář, publicista. textař, pedagog, literární historik, redaktor

Tituly: Doc, PhDr., CSc.

Nositel řady ocenění a vyznamenání.

Pseudonymy: Ignotus, Jan Čech, Jan Svoboda, Jiří Hynek, Severus, Zdeněk Hrubý a další (různé v časopise Filatelie)

Byl členem Masarykova demokratického hnutí (jeho strýc byl dr. Jan Herben, spisovatel a spolupracovník prezidenta TGM), Obce spisovatelů a Českého centra mezinárodního PEN Klubu, Nadace pro postavení pomníku TGM v Praze..

1932      žije v Praze

1940      dokončuje studium na reálném gymnáziu maturitou

1941      absolvuje abiturientský kurz při obchodní akadémii

1941-45 pracuje jako dělník, působí v ilegálním odboji mládeže

1945      je jedním ze zakladatelů Mladé fronty, do roku 1950 působí jako prví šéfredaktor a ředitel stejnojmenného nakladatelství (ve 23 letech), zakládá s kolegy  seskupení „dynamoarchismus“, začaly se vydávat i další časopisy (obnovené či nové)

1950-53 šéfredaktor nakladatelství Mír

1950      tvrdě odsouzen Ladislavem Štollem na konferenci Svazu československých spisovatelů

1953-65 šéfredaktor časopisu Hlas revoluce a vedoucí vydavatelství Svazu protifašistických bojovníků, kde řídil knižní edice Dokumenty a Živé knihy

1954      dokončuje studia češtiny a literární vědy na FF UK

1965       odborný asistent na Fakultě sociálních věd a publicistiky UK

1967       získává titul PHDr.

1969       získává titul CSc.

1960-69  spolurediguje hudební ročenky

1969       vyloučen z KSČ, zbaven místa na fakultě a odstraněn z místa šéfredaktora časopisu Univerzita Karlova

1970       odchází do invalidního důchodu

1977      podepisuje Chartu 77

1979      vydávat samizdat Česká expedice – 120 svazků

1981      ve vazbě a  odsouzen  za podvracení republiky a šíření ineditní literatury

1991      jmenován docentem Fakulty sociálních věd UK

90.léta  předsedou Společnosti přátel Podkarpatské Rusi

1993     obnovil vydávání časopisu ČAS v původní úpravě a formátu

Źivotní práce:

Publikace  a práce v redakcích Kytice, Blok, Generace, Národní osvobození, Hlas revoluce, Červený květ, Literární noviny, Studentské listy, Listy (Řím), Obrys (Mnichov), Svědectví (Paříž), po roce 1990 Lidová demokracie, Tvorba, Lidové noviny, Tvar aj.

Redigoval různé samizdatové časopisy In margine, Pokus aj.

Příležitostně psal texty texty populárních písní: Je na západ cesta dlouhá, Dva modré balónky, Docel všední, obyčejný den, Nedělní vláček, Barborka. Kakaové bejby. Sedmikráska a jiné, které byly interpretovány špičkovými českými umělci.  Hudbu skládali Leopold Korbař, Bedřich Nikodém, Jan Hammer, Karel Krautgartner, Luděk Hulan, Karel Velebný a další.

Básnické sbírky tvořil od 30. let: Tvář ve skle, Úděl rosy, Pod srdcem tmy, Uvnitř té hudby, Psí dny a další, ale i později Nelogicky náměsíčná krajina, Hamleti v texaskách) Ovlivněn Františkem Halasem.

Další literární tvorba: Hněv trávy. Špatně rozdané karty, Soudný den, Pozdvihování slov, Půlnoc moskevského času, Brzy- jazyk -nazývati -Ruzyně, Svěcení hlíny, Anežka česká, Noclehy pod mostem, Celá ze svítání). Monografie Počátky české knihy. Řadu knih věnoval i Podkarpatské Rusi (např. Chléb na stole) a filatelii (známá je jeho kniha o Jindrovi Schmidtovi, významném rytci).

Psal i pod různými pseudonymy do Filatelie. Filatelii měl rád a rozuměl jí. Byl znalcem a sběratelem.

Měl jsem tu čest potkat jej občas  v redakci Filatelie. Představil nás společný přítel ing. Vítězslav Houška, které spojovaly společné zájmy, snad největší TGM. Vyjádřil se pochvalně o práci výplatních otiskářů pro Filatelii a hlavně Mladého filatelistu, jakož i o naší zálibě k výplatním otiskům. Nadšeně se rozplýval nad otisky z Chustu a dalších měst, které jsme mu ukázal při tvorbě mých a Bouškových katalogů.

Vše čím žil, miloval a poznal do sebemenšího detailu. I Podkarpatskou Rus, kde se narodil a kterou miloval, a které zvěčnil ve svých básních:

První vzduch, který vdechl jsem,

vanul až z polonin a od pramenů Tisy.

Poprvé jsem se dotkl země na lesní trávě v Chustu.

První slovo, které jsem uslyšel,

bylo rusínské, omyté sněhem,

přicházejícím právě z Vihorlatu.

První píseň, v níž jsem usínal,

laskala maminčina čeština

tolik podobná lahodné sestře rusínštině.

Plul jsem v Mléčné dráze

vstříc osudu ze všech stran obstoupenému

doutnajícím spáleništěm.

 

 

Jaromír Hořec byl vynikající člověk, nadaný umělec s vynikajícími názory, za které si své protrpěl. Zůstalo po něm velké dílo. Patří mezi elitu národa. Nelze na něj zapomenout.

 

Hořec 001     Hořec 002

Číst dál...

ANDRÉ RIEU SLAVIL SEDMDESÁTKU

André Rieu, houslový virtuóz, bavič a člověk se srdcem na dlani.  Oslavy v kině Lucerna.

Dne 22. 2. 2020 si 453 diváků v kině Lucerna v Praze připomnělo významné výročí narození (1. 10. 1949) skladatele, dirigenta, houslisty André Rieu v promítaném filmu o jeho životě "Koncert z Maastrichtu ANDRÉ RIEU 2020 - 70 let mlád"), který uváděla známá anglická moderátorka Charlotte Hawkins. Mluvené slovo a fotografie z dětství a mládí AR doprovázela hlavně hudba a  nejznámější  nejúspěšnější skladby , které hrál se svým Johann Strauss Orchestra po celém světě (od New Yorku po Sydney, od Melbourne po Mainau, od Bukurešti po Maastricht). Diváci viděli a slyšeli v první půlce 10 skladeb (série začala Písní J., Revaux, My Way a končila Händlovým Allleluja z oratoria Mesiáš) a 14 skladeb ve  druhé půlce tohoto hudebního filmu (od písně z filmu Mary Poppins skladatelů R. M. a R. R. Shermanových "Supercalifragilisticexpialidocious" k Marině R. Granaty).Během filmu a o přestívce jsme viděli několik fotografií z dětství,  mládí a vyššího věku André Rieu. 

 

IMG 2374      IMG 2372      IMG 2375      IMG 2376     IMG 2378     IMG 2379      IMG 2380      IMG 2381      IMG 2382     IMG 2383

 

Takže, milý André, hodně zdraví a ještě dalších plodných 70 let rozdávajících hudbou radost miliónům lidí. "Přenosy do kin" pokračují dál (www.prenosydokin.cz).

Číst dál...

FRANTIŠEK JAN NEPOMUK NOSEK, velký podporovatel modernizace čs. poštovnictví

FRANTIŠEK JAN NEPOMUK NOSEK

Dalším významnou osobností z politických, společenských poštovních kruhů I. republiky podporující čs. poštovnictví a též i modernizaci provozu kromě jiného i pomocí výplatních strojů byl JUDr. František Nosek, československý právník, politik, meziválečný ministr a poslanec Národního shromáždění za Československou stranu lidovou.

Postupující rozmach pošty listovní, zvláště pak stálý vzrůst dopravy zásilek hromadných …. nelze , aby se opominuly výplatní stroje.“

František Nosek

Československá pošta v prvých deseti letech samostatnosti“

Díl II., Praha 1929

Byl to muž, který svědčil svou víru na všech polích, kam ho Pán povolal, se stále většími zodpovědnostmi pro společné blaho národa“.

Giovanni Coppa

homilie ze dne 17. dubna 1993

Kronika životní, politická a kariérní:

1886 (26. 4.)

narozen v Chrudimi

1905

maturita na chrudimském gymnáziu,

činný v českém katolickém politickém hnutí

1910

získal doktorát po studiích práv na české Univerzitě Karlově v Praze, začal pracovat ve službách Zemského finančního ředitelství v Čechách

1918

přechází na Ministerstvo financí

1919

zakladatel ČSL, stává se místopředsedou, patřil k nejvýznamnějším politikům

1920

zasedal v Revolučním národním shromáždění za ĆSL, získal mandát na 103. schůzi, stal se poslancem Národního shromáždění

1925, 1929

obhajuje svůj mandát ve volbách

1925 – 1926

čs. ministrem vnitra (2. vláda Antonína Švehly)

1926 – 1929

čs. ministrem pošt a telegrafů (3. vláda Antonína Švehly a 1. vláda Františka Udržala)

1926

byl významným činitelem při prosazení  zákona na zvýšení platů duchovních, byl činný ve Svazu hospodářských družstev a Ústřední lidové záložně, aktivní v církevní oblasti, zakoupil pozemky na stavu kostelů v Praze, měl zásluhu na vybudování kostela sv. Anežky a českých patronů v Praze – Spořilově, byl činný jako františkánský terciář

30. léta

poražen Bohumilem Staňkem v boji o vliv na stranický lidovecký tisk

1935 (17. 4.)

ve věku 48 let umírá v Praze, je pohřben na hřbitově v Poříčí nad Sázavou

Citace ze shora uvedené práce týkající se výplatních strojů a jejich otisků (6. kapitola):

Po bedlivém studiu různých soustav a výkonnosti výplatních strojů různé provenience, jakož i na podkladě získaných informací různých poštovních správ, rozhodla se )pošta) pro zavedení výplatních strojů „Francotyp“, jež se používá zejména v Německu a i v celé řadě jiných evropských států“.

Tento stroj, jehož protikazem jest i to, že již do roku 1927 uvedeno bylo v činnost 60 strojů a že počet překoná v roce 1928 jistě 100. Příčinou tohoto šířícího se zájmu o stroje „Francotyp“ jest celá řada nepopiratelných výhod zejména pro použivatele“.

Ve své práci o deseti letech čs. pošty dále popisuje prokazatelné výhody tohoto způsobu vyplácení:

- technická stránka,

- bezpečnost poštovně – provozní,

- kontrolní funkce,

- možnost účtování a kontrola spotřebovaného výplatného jednoduchým a nejméně riskantním způsobem,

- urychlení a zjednodušení poštovního provozu,

- výkony výplatního stroje podporují rozmach pošty,

- spokojenost obecenstva,

- možnost vývoje pošty na vysoké úrovni.

I/2020 ILE

 

 

Nosek 001

Ministr Nosek významně podporovatel rozvoj výplatních tsrojů v československém poštovnictví.

 

Místo posledního odpočinku Františka Noska a jeho rodiny - Poříčí nad Sázavou, kde strávil část života

 

DSC03285     DSC03293     DSC03295     DSC03294     DSC03296

 

Číst dál...

BOHUMIL JAROLÍMEK - 140 LET OD NAROZENÍ

BOHUMIL JAROLÍMEK – 140 LET OD NAROZENÍ

Dne 16. dubna 2020 si vzpomeneme na 140. výročí narození Bohumila Jarolímka, majitele firmy B. Jarolímek Praha, který se zasloužil o zavedení a rozvoj vyplácení zásilek výplatními stroji v Československu. Tento český gründer si zcela jistě zaslouží připomenutí svého života a úspěšné kariéry formou kroniky.

9. 1. 1872

V Dlouhé Lhotě u Příbramě se narodil Antonín Urban

1872

Po sňatku se usídlil v Praze a otevřel v Karlově ulici č. 24 krámek s papírnickým zbožím. V tomto roce se mu narodil syn Ladislav

16. 4. 1880

V obci Konětopy u Příbramě se rodičům Josefu Jarolímkovi a Anně Jarolímkové roz. Benešové ve statku čp 8 narodil syn Bohumil Jarolímek. Měl několik sourozenců.

21. 6. 1884

Narodila se Aloisie Šišková, budoucí manželka Bohumila Jarolímka

1897

Urbanův syn Ladislav krátce po studiích umírá

1895

Bohumil Jarolímek odchází ve svých 15 letech do učení k firmě Antonína Urbana do Prahy.

František Zach si jej vybírá jako obchodního příručího

1898

Firma A. Urbana vystavuje na výstavě architektury a inženýrství v Praze a díky svému zaměstnanci Františku Cachovi získává vysoké ocenění ve formě zlaté medaile.

1903

Firmu A. Urbana přebírá František Cach

1904

Bohumil Jarolímek povyšuje na obchodvedoucího

11. 9. 1904

Otec Aloisie Šiškové, povoláním zedník,  dává své nezletilé dceři souhlas se sňatkem, koná se svatba, první byt manželů je v ulici Pod Slovany čp 1975.

1905

Manželé se stěhují do Lipové ulice čp 1650

6. 9. 1905

Manželům se narodil jediný syn Bohumil. Rodina se stěhuje do několika bytů, až zakotvuje v tehdejší Jungmannově ulici č. 1376 (nyní Vinohradské) na Královských Vinohradech. Bohumil Jarolímek st. Stále pracuje u firmy Františka Cacha

1918

Se vznikem Československé republiky začal váženě přemýšlet o osamostatnění a zřízení vlastní obchodní firmy

10. 7. 1920

Bohumil Jarolímek v Karlově ulici č. 223 zřizuje vlastní obchod „se zbožím smíšeným, odborný závod papírnický pro pisárny a kanceláře“. Klasické papírenské zboží rozšiřuje i o technické prostředky. Začíná prodávat psací stroje „Continental“ od firmy Wanderer Werke v Chemnitz.

1921-1924

Při rozjezdu firmy mu pomáhá půjčkou jeho bratr František, Vzniká velkoobchod.

1926

Bohumil Jarolímek se rozhoduje začít obchodovat s výplatními stroji. Vybírá si výplatní stroje německé provenience značky „Francotyp“. Úspěšně. Monopol si drží od roku 1926 do znárodnění v roce 1948 prakticky na celém území Československa s výjimkou let, kdy se odpojilo Slovensko a firma Miloš Krupec se stal generálním zástupcem pro Slovensko a Podkarpatská Rus připadla Maďarsku.

V roce 1926 žádá o úvěr 50-100000 kč na nákup a úvěrování výplatních strojů. Centrální banka vyhověla. V jednání s bankami se významně angažuje paní Aloisie Jarolímková.

16. 9. 1926

Do provozu na zkoušku se uvádějí dva výplatní stroje v Živnostenské bance a v České hospodářské a průmyslové bance v Praze . Jeden z nejúspěšnějších obchodů firmy B. Jarolímek se rozjíždí

17. 6. 1927

Firma podává návrh k zápisu do rejstříku a jejím novým sídlem je budova na Perštýně 15 (č. 349)

6. 8. 1927

Firma je v rejstříku zanesena jako "velkoobchod kancelářskými potřebami“

15. 12. 1928

Do vedení firmy vstupuje Bohumil Jarolímek mladší.

1929

Firma rozšiřuje svůj sortiment o psací stroje dalších značek, sčítací a účtovací stroje (např. L. C. Smith a Corona Typewriters)

22. 8. 1930

Při letecké nehodě na Vysočině umírá syn Bohumil Jarolímek ml. (Bedřichov u Jihlavy)

18. 5. 1932

Firma je opět firmou jednotlivce

1935 – 1937

Po několika letech stagnace firma zaznamenává vzestup úspěšného podnikání

21 1. 1937

S novým společníkem Václavem Langhammerem je založen druhý podnik „odborné dílny pro opravu kancelářských strojů"

7. 12. 1937

Registruje se Protokol o prodeji, Jaroslav Brouk kupuje obě firmy. Bohumil Jarolímek nadále ve firmě zůstává

1. 1. 1938

Obě firmy jsou formálně převedeny novému majiteli

1940

V souvislosti se státoprávními změnami přebírá generální zastoupení firmy Francotyp na Slovensku firma Miloš  Krupec.

Bohumil Jarolímek slaví své životní jubileum – 60 let

1947

Firma si pronajímá provozní prostory v Palackého ulici č. 1

24. 3. 1948

Československé orgány vydávají Výměr o zavedení národní správy nad firmou B. Jarolímek

4. 2. 1949

Firma B. Jarolímek zaniká a je začleněna do nového podniku NARPA, národní podnik

2. 8. 1953

Umírá Jaroslav Brouk

Bohumil Jarolímek s paní je násilně vystěhován z Prahy do Krásné Lípy, režim jej zbavuje movitého i nemovitého majetku

6. 9. 1954

Aloisie Jarolímková umírá v nemocnici v Rumburku

Bohumil Jarolímek po její smrti přesidluje na Příbramsko

31. 1. 1960

Bohumil Jarolímek, který se zasloužil o úspěšné začlenění výplatního otisku do čs. poštovního provozu a o značnou racionalizaci a modernizaci kancelářských postupů, umírá na Příbramsku v blízkosti své rodiny.

Skončil život vynikajícího podnikatele, která značným dílem přispěl k modernizaci československého poštovního provozu a jehož zásluhy by neměly být zapomenuty.

 

 

Kronika zpracována podle článku Rudolfa Píši „Psaní v rytmu kláves“, který vyšel ve Věstníku cenných papírů (MCP) č. 3, ročník VIII. a společné přednášky pro klub filatelistů, sběratelů specializovaných oborů, 00-15 Praha (2015). Foto B. Jarolímka převzato ze zmíněného článku. Další detaily z knihy I. Leiše „Žralok a frankotyp", samonákladem, Praha 2017.

ILE 2020

 

Bohumil Jarolímek 2 001

Číst dál...

BOHUMIL HEINZ

Bohumil Heinz

(120 let od narození v roce 2014)

Bohumil Heinz, český rytec (9. 5. 1894, Rakovník – 22. 5. 1940, Praha) se učil na keramické škole v Bechyni. Poté, co vypukla I. světová válka, školu musel opustit a bojoval na frontě v Rusku a Itálii.

Když skončila válka, začal studovat figurální malířství na umělecké škole prof. Schussera, později u Vratislava Huga Brunnera a u Františka Kysely na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Zde si osvojil základy grafiky. Rytectví se učil u rytce Eduarda Karla, který na něj zanechal největší vliv. Svou pracovní kariéru začal ve Státní tiskárně cenin, pro kterou vytvořil řadu děl, a od roku 1932 pro anglickou tiskárnu Thomas De La Rue and Co. a též pro Národní banku.

Od třicátých let navrhoval a ryl poštovní známky. Z této doby pochází i návrhy s pohledem na Malou Stranu z Karlova mostu (Pof. 514/515) a s portrétem Bedřicha Smetany (Pof. 742), které byly vydány poštovní správou až po II. světové válce. Za doby I. republiky vytvořil 23 poštovních známek, 2 aršíky a 7 rytin pro kupony. První známkou byl portrét Antonína Dvořáka z roku 1934 (Pof. 280). Za období Protektorátu Č+M vytvořil celkem 10 známek s krajinnými motivy. Úplný seznam zveřejnil Gerhard Batz v roce 2003 ve svém článku Bohumil Heinz na portálu www.infofila.cz. Jeho práce se ztělesnila i ve známkách pro další poštovní správy – Řecko, Švédsko, Nový Zéland (Yv. 198-199), Západní Samoa (Yv. 124) a Sudán (Yv. 50-56 a Yv. 57-58).

Rytectví poštovních známek a průvodních materiálů se soustředilo do velmi krátkého období – šesti let. Veřejnost i kritika jeho rytecké umění velmi oceňovala. Byl akceptován i vrcholným umělcem jakým byl Max Švabinský, i přes původní přehlížení jeho práce a kritiku (např. při práci na bankovkách). Československá poštovní správa ocenila jeho umění v roce 1984 k 90. výročí jeho narození a Česká republika dvakrát v sérii „Tradice české známkové tvorby“ – v roce 2000 „Masaryk s dítětem“, v roce 2002 alegorickým zobrazením „Republika“ podle návrhu Maxe Švabinského. Poštovní muzeum vydalo Pamětní list k výstavě v roce 1995.

Známé jsou i jeho spoluautorské návrhy bankovek (protektorátních) a návrhy nerealizovaných bankovek z let 1938 a 1946, jakož i grafické práce – z nichž vynikají nejvíce studie lesa, obraz zima pro ročenku a portréty (siamského císaře Rámy VIII. z roku 1933 a Sunjatsena). Zajímavý je i portrét Aloise Jiráska. I neoznačené rytiny jednoznačně ukazují na autora – Bohumila Heinze (hlava ženy s čelenkou, okřídlený skopec s dvěma postavami apod.).

Umění Bohumila Heinze zhodnotil Rudolf Fischer v článku „Bohumil Heinz a jeho reprodukční umění“:

„Počátky novodobé historie rytectví čs. známek jsou od třicátých let spojeny s dvěma uměleckými osobnostmi – Bohumilem Heinzem a jeho předchůdcem Karlem Seizingerem“ anebo „Bohumil Heinz se jako umělec vysokých kvalit prosadil především svými mimořádnými schopnostmi spojenými s houževnatým úsilím – to byly prostředky, kterými komunikoval sám se sebou a se „živiteli“ – objednavateli zakázek. Byl také velmi skromný, autokritický.“ Chvála Heinzova rytectví, za kterou byl často přirovnáván Hollarovu umění, inspirovala i Františka Halase k napsání básně.

Zdroje:

1/ http://www.filatelie-klim.com

2/ www.infofila.com

3/ http://rabasgallery.cz

4/ http://www.filateliepenkava.cz

5/ http://abart-full.artarchiv.cz

6/ http://www.batz-hausen.de

Přidáno na web www.kf0015.cz: 10. 5. 2014      ILE/2020/RAD

 

Heinz 001                                               

 

Číst dál...

VÁCLAV NEBESKÝ, nestor čs. filatelie vzpomíná

Originální dopis Václava Nebeského, nestora československých specializovaných oborů, iniciátora založenía čestného předsedy dnešního Klubu filatelistů 00-15 v roce 1943, zakladatele komise speciálních oborů v roce 1966, místopředsedy  a čestného předsedy SČSF. Zveřejňuji vzpomínky i průvodní dopis. Dovolím si pana redaktora Nebeského ve vší pokoře poopravit - v té době jsem nebyl tajemník KPHC, to byl Vojta Maxa, já jsem byl jen skromným redaktorem zpravodaje KPHC a ve vedení sekce otisků výplatních strojů.

 

Zajímavá je i informace o účasti arch. Alberta Jonáše v začínající komisi v roce 1966, kde se ujal gestorství nad výplatními otisky (tehdy ještě frankotypy). Jsem přesvědčen, že tehdy mu asistoval i dr. Karel Všetečka, který gestorství později převzal (počátkem 70. let). Rozhodlo asi zdraví A. Jonáše (zesnul v roce 1974).

 

 

 

Nebeský 1 001m     Nebeský 001 Nebeský 3 001  

 

 

 

Číst dál...

HANS ERMANN ANTON KROPF, zakladatel sběratelství razítek v Čechách

Hans Kropf

 

Jedno z nejznámějších jmen mezi sběrateli poštovní historie, a zejména razítek z území Čech, Moravy a Slezska. Zasloužil se o položení základů sběratelství specializovaných oborů ve filatelii, hlavně sběratelství razítek. V roce 2015 jsem pro server www.kf0015.cz napsal souhrnný článek o jeho životě a díle. Na přání několika přátel jej zavěšuji i na můj osobní web a doplňuji dvěma stránkami z časopisu AUSTRIA - PHILATELIST z 1. 1. 1894, kde na titulce je informace o Hansi Kropfovi a začátek jeho článku o razítkách Rakouska - Uherska a Lombardska v němčině. Zároveň potvrzuji jeho datum narození 8. 6. 1856, které nebylo v době sepsání řlánku přesně potvrzeno.

 

KROPF 1 001     Kropf 2 001Kropf 3 001     Kropf 4a 001Kropf 5 001

Číst dál...