HISTORIA POSTALIS ETC... osobní blog Ivana Leiše

OSOBNOSTI

PAUL ANKA zpíval v Marbelle

 

Paul Anka vystoupil na svém samostatném koncertě v rámci  hudebního Starlite Festivalu  v Marbelle. Psal se rok 2012. Koncert byl velkým spěchem Paula Anky, ale i organizátorů festivalu, který v té době hledal svou tvář...

 

 

 

 

  DSC01618     DSC01680      DSC01681     DSC01683     DSC01686    DSC01690     DSC01702    DSC01710     DSC01711     DSC01714     DSC01715     DSC01717     DSC01718    DSC01720     DSC01721     DSC01723     DSC01725     DSC01727     DSC01739     DSC01741     DSC01742     

 

    PA

Číst dál...

SEHR GEEHRTER HERR ARCHITEKT!

SEHR GEEHRTER HERR ARCHITEKT!

Československé výplatní otisky přitáhly pozornost i německé sběratele

Jonášova přijatá korespondence obsahuje i svazek dopisů v němčině od německých sběratelů žijících jednak v tehdejším Československu, jednak v Německu. Skutečnost, že arch. Albert Jonáš vydá první skutečný katalog československých výplatních otisků z výplatních strojů Francotyp německé provenience, byla zveřejněna pravděpodobně K. F. Pešákem. Tento velký propagátor tohoto sběratelství psal do německých filatelistických časopisů vycházejících na našem území. Hojně se dostávaly i mezi německé sběratele.

Výsledkem byla čilá korespondence mezi arch. A. Jonášem a těmito sběrateli, kterou doprovázela i osobní setkání nejčastěji ve výměnném středisku u Nováků, jak vyplývá z korespondence. Výměna dopisů se odbyla zejména v roce 1931 a 1932, tedy před vydáním obou studií (rok 1933 a 1934), Věhlas A. Jonáše neustala ani poté a ve sbírce dopisů jsou i písemnosti od německých sběratelů z pozdějších let. Z dopisů se dovídáme řadu důležitých faktů. Informace, o kterých jsem měl pochybnosti, se potvrdily.

Dopisy přišly zejména od známého sběratele Helmuta Dierse z Wesselohu, člena č. 2 Spolku sběratelů strojových razítek. Spolek byl velmi významný a přispěl k rozvoji sběratelství tohoto specializovaného oboru. Z korespondence mezi 18. 2. do 5. 4. 1931 se dovídáme, jak probíhala výměna informací o výplatních otiscích, jak se potvrzovaly domněnky a jak probíhala výměna materiálu. Spojnicí byl K. F. Pešák. V dopise z 18. 3. 1931 máme potvrzena předpokládaná fakta o činnosti A. Jonáše:

„Děkuji za vaši zásilku z 9. t. m. Z ní se dovídám, že jste v úzkém vztahu k firmě Jarolímek. Návrh otisku Ringshoffer pochází od vás , že ano?“.

Dalším významným sběratelem, která byl ve styku s A. Jonášem, byl dr. A. Möbusz z Lübecku ze Spolku sběratelů strojových razítek. Zastával v tomto Spolku funkci předsedy. Ve zprávách projevuje přání se s A. Jonášem sejít. Zda k setkání došlo, nevíme. Předpokládám však, že k výměně materiálu a informací došlo.  

Korespondence s těmito dvěma muži je významná. Jednal ose o prestižní spolky v Německu a oba pánové reprezentovali velké skupiny sběratelů.

Mezi dopisy nalezneme i dopisy řadových sběratelů, individuálně sbírajících či organizovaných v různých entitách (např. Stolní společnosti). Byli mezi nimi osobnosti Gust. Tragau z Prahy , který se s arch. A. Jonášem osobně znal. Scházeli se spolu u Nováků a poskytovali si vzájemné informace a otisky. Sběratel Tragau poskytl řadu cenných informací zejména s ohledem na data použití.

Cenným kontaktem pro A. Jonáše byl i štkpt. Heytmánek žijící v Berouně. Rozsáhlé zprávy svědčí o tom, že tento sběratel byl zaníceným sběratelem. Ve svých zprávách se o něm zmiňuje i Jaroslav Lešetický. Jeho dopisy byl rozsáhlé plné cenných detailů.

Z korespondence s dalším sběratelem R. Güberem (?) z Neuren, vyplývá, že se korespondence točila i okolo ukládání výplatních otisků a formy sbírání (celistvosti či ústřižky). Korespondence byla dlouholetá,  poslední dopisy byly datovány v roce 1937. Z jeho dopisů, ale i dopisů ostatních vyplývá, že mezi pracovníky institucí, které užívaly výplatní stroje k vyplácení, bylo hodně příznivců sběratelů. Často je zmiňován pan Springer z Ćeské ekomptní banky, který byl sběratelům nápomocen v jejich zálibách.   Z dopisů je znát, že A. Jonáše se s řadou sběratelů setkal osobně.

Jedním z posledních dopisů od německých sběratelů v pozůstalosti A. Jonáše je dopis poručíka wehrmachtu ing. Waltera Jurecky (polní pošta č. 05047) z válečného roku 1943. Pravděpodobně se jednalo o Rakušana.   Ve svém dopisu se vyznal ze svého sběratelského zájmu, který obsahoval i otisky bývalého Československa. Sbíral i rakouské otisky a otisky ze zabraných území bez ohledu na to, zda výplatní razítka byla československá či rakouská.

I tito sběratelé významně přispěli k úspěchu Jonášových studií. Z korespondence je znát, jak detailní a důsledná práce to byla. Československé výplatní otisky přitáhly pozornost nejen německých občanů žijících v ČSR, ale v zahraničí, zejména v Německu. Nejen svým originálním grafických estetickým řešením, ale též na základě skutečnosti, že čs. poštovní správa se rozhodla pro stroje německé provenience (Francotyp).

Upravená kapitola z knihy I. Leiše „Žralok a frankotyp“ (Radonice 2017).

Číst dál...

PSAL SE ROK 1931

1931

korspondence Pešák - Jonáš

DOPISY ZDROJEM INFORMACÍ

1931 (1 dopisnice, 34 / 94)

Rok 1931 přinesl masivní korespondenci mezi arch. Albertem Jonášem a K. F. Pešákem z Lomu u Mostu. Bylo to logické. V poštovním provozu rostl počet výplatních strojů a jejich otisků, následných změn, rodily se katalogy a studie výplatních otisků, rozšiřoval se okruh sběratelů. V dopisech se hlavně objevují údaje o nových výplatních otiscích, K. F. Pešák zásoboval A. Jonáše podklady pro rodící se katalogy. Bylo to i naopak. Z dopisů vyplývá, že ke každému dopisu byly přiloženy výplatní otisky na obálkách (v některých případech až 100 kusů). Skupina vytvořená K. F. Pešákem se soustředila na kolování a výměnu otisků. To vše se zachytilo v zachovaných dopisech K. f. Pešáka A. Jonášovi. Věřím, že tomu bylo i naopak. Dopisy však byly němým svědkem i dalších událostí a názorů, které rád v dalším textu zachycuji. Mezi oběma sběrateli byl úžasný vztah plný porozumění a úcty. Oba z tohoto vztahu získali mnohé. Součástí dopisů byly i chyběnky či mankolisty, jak se tehdy říkalo. Byla to obdivuhodná doba, rodil se nový sběratelský obor. Být při tom, bylo úžasné. Rok 1931 byl přímo vzorový. Dopisy doplňovaly i kresby různých částí výplatních otisků.

Dopisy obsahují řadu zajímavých skutečností

Pět dní nového roku uplynulo a třístránkový dopis K. F. Pešáka je na světě. V závěru píše:

V slíbeném seznamu změn vypište i ty nejmenší změny, neboť mne taky zajímají. Vaše informace jsou pro mně velice cenné a mám pro korespondenci s Vámi vždy čas“ (5. 1.)

 

Dopisy kromě cenných detailů o výplatních otiscích přinesly i různé výrazy jako např. mankolista, duplo, dublety, postální, postálnost a štítek (štoček). V dopisech se objevily i informace o sběratelích výplatních otisků či o držitelích velkého počtu otisků určených na spekulaci či výměnu. Pro výplatní otisky zdomácněl výraz frankotyp či frankotyp podle výrobce těchto strojů (FRANCOTYP GmbH).

Hodně místa bylo věnováno i kvalitě otisků, i tehdejší sběratelé měli problémy se špatnými otisky zejména z důvodů nedostatku barvy či neodbornosti obsluhy.

K.F. Pešák každý druhý dopis doplňuje větou : „ Zajímá mně všechno, co se týká francotypů“

např. 9. 1.

Eseje byly často obsahem dopisů, neboť byly ve středu zájmu sběratelů. Škoda, že časem upadly v zapomnění, dnes se jen velmi těžko dávají dohromady. eseje jsou zajímavou částí tohoto sběratelského oboru. Již tehdy se vytvořily dva obory – otisky mající znaky postálnosti a esejní otisky doplněné zkušebními či předváděcími otisky. Vývoj uznal i specializovaný a studijní směr sběratelství.

Z Pešákových dopisů vyplývá, že hodně výplatních otisků Československa proudilo do sousedního Německa. Do dneška v rámci badatelských entit existují sběratelé, kteří mají ve svých sbírkách hodně otisků z období I. republiky a dokonce sbírají jen tuto klasiku (včetně německé).

JSME JAKO DĚTI

 

Čtyřstránkový dopis z 17. 2. začíná zajímavými slovy K. F. Pešáka:

„Mnohokráte Vám děkuji za Váš ct. dopis….. Měl jsem opět velkou radost. Máte pravdu. Jsme jako děti. Ale jest to skutečně odpočinek, když večer se mohu hrabat ve frankotypech a alespoň na hodinku zapomenu na těžkost života“.

 

Zmíněný dopis obsahuje i tato slova: „Taky mě se také stalo jako Vám.V Teplicích jsem přišel ke sběrateli francotypů. Materiálu měl dost a staré věci. Ale taky jen malé proužky. Já mslel, že mě ranní mrtvice.“

 

K. F. Pešák doporučuje A. Jonášovi kontaktovat sběratele jménem Gustav Tragau z Prahy (viz Kapitola o německých sběratelích).

V dalším dopisu doporučuje dalšího sběratele Josefa Michlera ze Žižkova – pracujícího v Žižkovské kapslovně. Z dalších zdrojů víme, že oba sběratele A. Jonáš kontaktoval a byl s nimi v písemném (a možná i osobních) styku.

Dopisy K. F. Pešáka obsahovaly i pozvání pro A. Jonáše k návštěvě Lomu u Mostu, z archivů vím, že A. Jonáš se vydal do Lomu, ale oba pánové se nesetkali. K. F. Pešák dokonce k jednomu z dopisů přiložil podrobnou mapku. Píše: „Těšilo by mne velice, kdybyste do Lomu přijel. Napište, kterou neděli. Čas si pak již udělám.“

Dopis z 24. 2. obsahoval i ryze osobní informaci: „ Ještě bych chtěl poznamenat, že přednostou nejsem. Jen pošt. poslem a tři roky již čekám na jmenování pomoc. zřízencem. Doufám ale, že to Na naší korespondenci nic nezmění a že i nadále informace poskytnete.“

 

V tomto dopise se dovídáme, že K. F. Pešák byl i ve styku s F. T. Winklerem a že měl od něj řadu informací. By\l i ve styku s J. Lešetickým, ok trém měl tento názor, ne nepodobný s názorem A. Jonáše:

Ohledně p. Lešetického Vám děkuji za dobrou radu. Máte pravdu, je odbytá veličina a bude lépe, když se spolu mýlíme. Psal mně takový nesmysl o označení typu atd. Napsal jsem mu v dobrém, ale dosti ostře moje stanovisko, neboť co mám na srdci, tak každému taky řeknu.

 

 

TEN ČÍNSKÝ FRANCOTYP JE VELICE ZAJÍMAVÁ VĚC

 

Jeden z mnoha dopisů (4. 3.) obsahuje zajímavý fakt – uvažuje se dle A. Jonáše o zakoupení výplatního stroje čínské provenience (později se uvažuje i o stroji americké provenience v ceně 6000 Kč).

Z tohoto opisu vyplývá, že K. F. Pešák je v kontaktu s p. Diersem, který zaslal esej s datem 20. 1. 1929. Z dopisu nevyplývá, o jakého uživatele se jednalo. Byla to „Slavie“ ?

JAROLÍMEK VYSTAVOVAL V ÚSTÍ

 

Dopis z 23. 3. informoval A. Jonáše o tom, že firma B. Jarolímek se zúčastnila výstavy v Ústí n. L. a vystavila jeden z výplatních strojů s legendou:

 

„V datumovém razítku měl „Aufgabeort“ a pod číslem „Jarolímek- Pha“.

 

Dopis dále obsahuje udivení K. F. Pešáka, že A., Jonáš navštívil Lom a že se nesetkali. „Vždyť mne tu zná každé malé dítě“. Byla přiložena mapka s pracovištěm (poštovní úřad) a bydlištěm (Lom 445).

Návštěvu Prahy bohužel odmítl, neboť pracuje celý den až do osmi hodin večer.

 

.

Číst dál...

Z KORESPONDENCE K. F. PEŠÁKA A. JONÁŠOVI

Z KORESPONDENCE K. F. PEŠÁKA A. JONÁŠOVI

Z dalších dopisů roku 1931 se dovídáme, jak sběratelé získávali nové otisky. K. F. Pešák A. Jonášovi píše (např. v dopise z 19. 4.):

„V roce 28 po zveřejnění ve věstníku zaslal jsem firmě Schulz Pha několik obálek k orazítkování. 9. 4. 31 jsem tyto dostal s datem 8. 4. 31 a číslem 93- …Jelikož obálky po dvou letech byly ve vadném stavu, poslal jsem ihned ještě několik. Tyto mají dokonce datum 10/4 31, ale ještě Praha 1 a ev. čísla 370 – 380. Dle toho stroj běžel asi dále, než jste byl informován. ….. Od firmy Eisen jsem obálky dosud zpět nedostal.“

Úděl sběratelů byl těžký, jak z tohoto citátu vyplývá. Získat podklady pro své sbírky bylo dost obtížné.

Je třeba je obdivovat za jejich trpělivost. Získávání otisků věnuji proto zvláštní kapitolu doloženou ilustracemi.

Citovaný dopis obsahuje ještě jednu zajímavost týkající se uchovávání „úlovků“.

„Sám ještě nevím, jak by se obálky měly uschovati. Nechal jsem udělati čtyři krabice a několik set zelených kartonů se třemi páskami, do kterých obálky zastrkuji. Prozatím to uznávám nejlepším způsobem. Zastrčením nového kartonu mohu lehce změny zařaditi k příslušným razítkám a mám pěkný přehled a lehce se pracuje. Později to asi předělám, ale jak to ještě nevím.“

 

ČETL JSTE FILATELISTICKOU REVUE? SÁM PRACUJI NA SEZNAMU

 

Třístránkový dopis z 29. 4. kromě upřesnění údajů se dotýká dvou záležitostí, a to J. Lešetického a Pešákova připravovaného seznamu. Obě poznámky jsou uvedeny za sebou, neboť spolu úzce souvisí.

„Četl jste již články J. Lešetického ve „R Fil“ (Filatelistická revue – pozn. aut.)? Celý pan L. se mě už nelíbí. Není pravdou, že jsem se p. L. shodl na spolupráci, neboť jsem zcela jiných názorů než on. Na můj dopis ze dne 26/3 ještě neodpověděl. Na seznamu budu pracovati a uveřejňovati v „Briefmarke“.

Bohužel majitelem časopisu jest tiskárna a dovoluje jen určitý počet stránek, proto můj seznam bude držen stručně bez udávání doby užívání atd. Doufám ale, že přijdou lepší časy a že budu moci vydati později za vaší spolupráce malou brožuru“.

 

 

 TĚŠÍ MĚ VELICE, ŽE BUDEME SPOLEČNĚ PRACOVATI

 

Květnové dopisy jsou plné nových poznatků a přesných údajů. Zejména, pokud se týče chybotisků a variant (tehdejší sběratelé varianty nazývali změnami). V dopisech se objevilo i Pešákovo potěšení:

 

„Těší mne velice, že budeme společně pracovati na díle o frankotypech. Máte více vědomostí na tomto poli než já a přispějete jistě větším dílem. Byl bych rád, kdybyste vše částečně financoval, protože při mém platu 590 Kč měsíčně by na to mnoho nezbylo. Prozatím je na to čas a pustíme se do toho později, až sbírání francotypu bude rozšířenější, aby o dílo také byl zájem.“

 

Otázkou zůstává, zda slibně započatá spolupráce pokračovala. Pokud ano, proč se jméno K. F. Pešáka neobjevuje v předmluvě k Jonášovým studiím, alespoň formou poděkování. Z dopisů je zřetelné, že v rukama Pešákovými prošly stovky výplatních otisků a že přispěl A. Jonášovi mnoha údajů. Ty šlo nalézt jen na celistvostech z mnoha zdrojů A ty Pešák měl.

Oba květnové dopisy z 8. a 21. 5. se dotýkají i vztahů mezi členy tehdy ještě neformální skupinky. Psal se rok 1931 a kromě výměnné entity zorganizované K. F. Pešákem se zájemcům o sbírání otisků ještě ani nesnilo. Jednou ze zmiňovaných  osobností je Jonášův švagr Winkler. Nejdříve štkpt. Winkler přerušil styky s K. F. Pešákem, pak se to zakrátko napravilo. Dejme prostor Pešákovým slovům.

„ Pan štkpt. Winkler přerušil se mnou korespondenci, že prý jsem mu nic neřekl o věci Schulz Pha 1. Také říkal, že jsem jiným sběratelům přenechal razítka, které on hledá a na něho, že jsem nevzpomněl. Míní asi vás nebo štkpt. Heytmánka, kterému jsem náhodou prodal.“

 

„Pan štkpt. Winkler mi psal, abych se na něho nehoršil a že vše zůstane při starém. Chce, abych mu i nadále opatřil novinky, což ale neudělám. Od dneška také já již nikomu nebudu hlásiti nová razítka a změny, prozatím si to necháme pro nás, dík nemůžeme od žádného čekat. Sepíši seznam všech razítek a změny s daty, které jsem buď zjistil sám anebo Vy mě oznámil. Pak Vám seznam zašlu k doplnění.“

 

 

ZAVEDENÍ AMERICKÝCH STROJŮ?

 

V jednom z květnových dopisů se objevuje zajímavá informace, nedlouho potom, co se objevila zpráva o dovozu čínských strojů. Nyní se na povrch dostaly zprávy o amerických strojích.

„Kdyby se snad u nás skutečně zavedly americké stroje, jak píšete, měli bychom mnohem více práce, neboť za 6000 Kč by si i menší podniky stroj pořídily.“

 

Tyto informace mohl mít A. Jonáš jen ze dvou zdrojů – od ministerstva pošt a telegrafů, kam směřovaly kroky výrobců, anebo od firmy B. Jarolímek. Ministerstvo bylo v té době dost konzervativní. Vždyť odmítlo i speciální stroje na vyplácení novinových zásilek z dílen firmy Francotyp a z provozů švýcarské firmy Hasler. Řada esejí vznikla z důvodů ministerských odmítnutí původně schválených plánů.   Stroje obou proveniencí se v provozu neobjevily a veřejnosti nejsou ani známy jejich otisky.

VÝSTAVA TO JEST BÁJEČNÁ MYŠLENKA

 

Dopisy, které A. Jonáš od K. F. Pešáka obdržel v období od června do září opustily řád informací, tipů a hlášení změn ve vzhledu otisků a soustředily se spíše na koncepční záležitosti.

Jednak snažení obou sběratelů se soustředilo též na eseje a nově i na předváděcí stroje. K. F. Pešák píše:

Otisky předváděcích strojů jsou velice zajímavé a doufám, že všechny získáme a v našem díle tyto také uvedeme.“

 

Začalo se hovořit o číslování.

„Jak míníte číslovat razítka v našem katalogu? Zda jak byla zveřejněna ve věstníku nebo časově vyšly do použití? U starších se datum asi nedá přesně určit, a proto myslím číslovat jen část např. do čísla 200 nebo 300 podle věstníku a novější podle dat, jak stroje byly prvně použity, co se vám jistě podaří.“

 

Na pořad dne přišla i výstava (výplatních otisků).

 

„Ohledně výstavy tj. báječná myšlenka a jistě o naše frankotypy by byl větší zájem a tím získaly nové sběratele do našich řad. Také bych proti tomu nic neměl, kdybyste výstavu uspořádal pod mým jménem. Finančně byste však ode mne mnoho čekat nemohl. V březnu jsem byl jmenován pomoc. zřízencem a až dostanu definitivu, budu úplně spokojen. Mám pouze 590 Kč měsíčně a jistě uznáte, že velké skoky nemůžu dělati. U nás na severu se žije poměrně dosti draze a na sbírkaření z platu mnoho nezbude. Mám nějaké menší dluhy a proto bych chtěl sbírku francotypů také prodati. …..

Také si dělám sbírku na originálních obálkách. Mám asi 150 – 200 kusů hlavně starší, které již neběží. Potřeboval bych tedy běžný materiál a doufám, že mě bude možné sestaviti až na několik velkých rarit úplnou sbírku na orig. obálkách.“

 

Tímto dopisem mám dojem, že korespondence se dostala do osobní úrovně.  Pisatel uvádí:

„Z každého Vašeho dopisu mám upřímnou radost, neboť odhaluje vždy něco zajímavého. Představte si, kde bych byl bez Vaší spolupráce. Byl bych odkázán pouze na náhodu.“

 

I osobní setkání bylo stále na pořadu dne:

„Již nyní se těším na osobní schůzku s Vámi. V červenci nebo srpnu mám dovolenou a doufám, že se Vám to bude hodit mne navštíviti. Mám sám pokoj a v klidu si o všem můžeme pohovořiti. Přesné datum Vám ještě napíši.“ (dopis ze 17. 6.).

 

„…. čekal jsem, až mne oznámíte Vaši novou adresu. Od 7 – 20 července mám dovolenou. Jeden kolega mně přenechal 8 dnů – a doufám, že Vám bude určitě možné, abyste mně v Lomu navštívil. Napište mi přesné datum, abych byl doma. Upřímně se těším na schůzku.“

 

Z dalších dopisů se dovídáme, že v tomto roce k osobní schůzce nedošlo.

Ve třístránkovém dopise se objevila jakoby zasutá zajímavá informace:

„Píšete, že jste ve spojení s rytcem a že budete dostávati od každé objednávky tisk. Zajímám se o tyto velice a prosil bych Vás, zda by bylo možné též pro mne po jednom kousku získati.“

 

 

SBÍRÁNÍ JE SKUTEČNĚ ČÍM DÁL TĚŽŠÍ

 

Červencové a srpnové dopisy byly častější, ale stručnější. Jednolistové zprávy nebyly výjimkou.

V prvním zářijovém dopise mne čekalo překvapení. K. F. Pešák píše o těžkém sběratelství a o poměrech při získávání otisků. Na úplný konec zpráva hodná zaznamenání zvlášť důkladného.

Sbírání je skutečně čím dál těžší. V mé mancolistě je na třicet razítek, po kterých se sháním několik týdnů, ale bezúspěšně. Také některé firmy nechtějí razítkovat a zaslané obálky i známky si ponechají a jen oklikou razítka zašlou.

 

Z toho seznámení s gen. ředitelem Fatkou mám sám radost, získáte tím zajisté něco.“

 

Příznivcům historie našeho poštovnictví zajisté jméno M. Fatka říká hodně. Zpráva o spojení A. Jonáše s tímto vrcholným představitelem naší poštovní správy s velkým zásluhami např. při transformaci poštovnictví v roce 1918 mohla být jen velmi šťastná.

 

ALE NOVOU RARITU JSEM OBJEVIL!

 

Poslední zářijový dopis K. F. Pešáka uvádí:

 

„Ale novou raritu jsem objevil! A to u Jarolímka Pha 2. Štítek má od prvního typu ale nový číselník a běžel po III tím typu. Našel jsem jen jeden kousek a byl používán asi jen krátký čas. Otto Rakovník měl v razítku vždy jen Rakovník, a právě proto se divím, když je úřad 1 a 2. Pro Otto neudává číslo poštovního úřadu…“

 

 

DIERSŮV EXPONÁT NA MOPHILE

 

Konec roku 1931 a jeho reflexe v dopisech K. F. Pešáka se tradičně soustředily na zajímavosti a rarity

výplatních otisků Československa z 1. období let 1926 – 1929, které bylo sběrateli považováno za

klasické. Místo na dopisním papíře dostaly i další informace, které mají pro obor výplatních otisků velkou zajímavost.

Ve známost vešel další sběratel, o kterém jsem již v předchozím textu psal. Jeho jméno bylo Josef Michler z Žižkova, který byl dílovedoucím u firmy Sellier et Bellot. Že by krásný výplatní otisk jej získal

pro sběratelství?  Objevuje se i jméno ženy paní R. Nohejlové z Prahy XII, která nabídla trhu 2000 – 2500 výplatních otisků z let 1927 – 1931. Bohužel se již neozvala a to ani na nabídku 3 haléřů za kus.

Informace o Diersově exponátů na výstavě MOPHILA v Hamburku je vysoce cenná.

 

„Že na „Mophile“ v Hamburku se vystavovaly frankotypy, vím a též pochybuji, že Diersova sbírka byla úplná, neboť mnoho změn vůbec nezná.“

Pokud H. Diers (psali jsme o něm v kapitole o německých sběratelích) vystavil československé výplatní otisky na této výstavě, byla by to první sbírka čs. otisků vystavených vůbec poprvé. V Československu se čs. exponáty vystavily až v roce 1940 v Praze – byla to Jonášova sbírka.

 

Návazně K. F. Pešák opět připomíná myšlenku uspořádat v Československu výstavu výplatních otisků:

 

„Také já jsem toho názoru, aby se u nás podnikla nějaká výstava. Jest již mnoho sběratelů, ale výstavu bychom jistě pro toto nové odvětví filatelie získali mnoho dalších sběratelů. Vše by jste ale musel zaříditi Vy, jelikož mně čas a finance nedovolí něco podobného nám podniknouti. Nějaká schůzka sběratelů by byla na místě, ale pochybuji, že by měla úspěch.“

 

Katalog bylo další téma v korespondenci.

 

„Co bude s katalogem? Myslím, že by byl čas dáti se do práce a vše, co jsme dosud zjistili , sepsali , aby potom práce byla úplná a kritika p. Lešetického příznivá.“(dopis ze 7. 10.).

 

Ve sledované době se tvořily tři práce katalogového zaměření – samostatná Pešákova práce , samostatná Jonášova práce s tím, že se diskutovala možnost spojit úsilí obou sběratelů a vytvořit společnou práci a dále Lešetického počin (nakonec vyšel se spoluautorstvím Winklerovým.

Jeden pražský sběratel mi psal, že pan L. chce počkati, až vyjde naše práce, potom „doplniti“ a vydati za svou. Tomu přece jen nevěřím. Ze strany p. L. se nemusíme obávati konkurence a náš seznam budeme číslovati jak stroje za sebou byly používány. Bylo by ale nutné pustiti se co nejdříve do práce a ještě v zimě brožurku vydati. Jak Vy ji míníte upraviti, pouze česky anebo česko-německy. Sám znám asi padesát adres německých sběratelů francotypů a p. Fleischmann, red., „Briefmarke“ také asi sto. Bylo by jistě dobře, kdybychom německé sběratele měli na naší straně.“ (dopis z 31. 10.).

 

Dopisy dále obsahují výměnu názoru na J. Lešetického s tím, že tento bard sběratelství otisků u nás se mýlí a plete si otisky a změny. K. F. Pešák píše: „…. že p. L. brzy ve filatelii „dodýchá“ úplně, jako asi také jeho „Revue“.

Velká část dopisů je věnovaná i Tribuně filatelistů a názorům na p. Hirsch a J. Fraňka. Připomínají se články A. Jonáše a K. F. Pešáka v sérii článků ve stylu „pro a proti frankotypům“.

Z textů vyplývá, že se mezi těmito dvěma filatelisty vyměňovaly často eseje a „černé tisky“. Dnešním pohledem lze jen konstatovat, že v té době existovalo několik špičkových sbírek, kde byly otisky prvních pěti let včetně zajímavostí, jednodenních rarit, chybotisků, esejí, zkušebních otisků a černotisků. Kde je těmto sbírkám konec?

1932

Rok 1932 přinesl pokračování korespondence mezi oběma sběrateli – A. Jonášem a K. F. Pešákem. Počet dopisů od K. F. Pešáka poklesl, nebyl takový jako v roce 1931. V dopisech bylo hodně zajímavostí. Pokračovalo hlášení různých zajímavostí a nových otisků.

Stále plál spor „známka či frankotyp“. K. F. Pešák napsal:

„Jsem již zvědav na „Tribunu Filatelistů!, jaké přinese asi články. Ať se ozve, kdo chce proti nám náš obor uhájíme stůj co stůj. Jsem jen zvědav, zda pan Hirsch uveřejní celý můj článek, neboť jsem psal dosti ostře proti panu Fraňkovi.“

 

V centru pozornosti je stále avizovaný Katalog (teď již jen Jonášův):

 

„Již jste dokončil naše dílo o Francotypech? Mohl byste mi zaslati koncept této katalogové sestavy k nahlédnutí?“

 

Filatelistická revue začal otiskovat Jonášův seznam výplatních otisků K. F. Pešák je chválí.

Píše: „K Vašemu článku v „Tribuně Filatelistů“ upřímně gratuluji. Bylo by dobře, kdyby se takových článků psalo více. Což by naší práci jen prospělo.“ (14. 1.).

„Teprve minulý týden jsem dostal „Českého Filatelistu“ a četl Vaši práci, ke které Vám upřímně gratuluji, je to opravdu dokonalá studie, jak jsem si ji vždy představoval. Myslím, když nyní je skutečně potřebný seznam, také sbírání francotypů přijde do plnějšího proudu.“

 

Dopisy K. F. Pešáka obsahují i osobní informace. Zmiňuje se o svém dnu. Pracuje od rána do večera, večer jej čekají menší práce v domácnosti, stará se též o nemocnou matku. Korespondenci vyřizuje pozdě do noci a když si chce přečíst denní tisk, musí vstávat ráno ve čtyři hodiny. Zmiňuje i finanční nouzi. Nutně potřebuje obnos 2000 Kč. Rád by využil nabídku a. Jonáše o půjčce, ale zdráhá se. Prozrazuje, že se chce v  květnu ženit. Peníze nechce darem, chce splácet 100 Kč měsíčně. Není jisté, zda A. Jonáš vyhověl, ale s velkou pravděpodobností ne. K. F. Pešák říká: „Nemám Vám za zlé, že nemůžete vyhověti, vidím denně dost bídy a vím, že i Vy dnešní krisí trpíte.“ (dopis 15. 3.).

 

 

Jako alternativu zmiňuje možnost odkupu jeho sbírky výplatních otisků. Sbírka má 650 kusů otisků a požaduje za ni 1500 Kč. Z korespondence nevyplývá, zda se odprodej podařil a K. F. Pešák své finanční problémy vyřešil. I v takových situacích se naši sběratelé ocitli.

 

1933

Ze zachycené korespondence je zřetelné, že korespondence mezi dvěma velikány čs. výplatního otiskářství se v tomto roce omezila. Jsou z počátku tohoto roku.

První dopis z tohoto roku končí těmito slovy:

 

„Doufám, že mi jednou bude dopřáno, abych Vám všechno, co jste pro mě udělal , vynahradil. – Ještě jednou vřelý dík za vše.“

 

Obsahem obou dopisů jsou opět informace o nových či změněných otisků.

V souboru dopisů jsou i dopisy, které nebyly datovány. Jen z obsahu lze usuzovat, kdy byly napsány a zaslány. Opět popisují dotazy ohledně výplatních otisků. V dopisech nabízí i prodej svých stínových sbírek o celkovém počtu 530 otisků. Píše, že z Německa mu nabízejí 200 Mk.

Tato korespondence je důležitým dokumentem, který dokresluje okolnosti a dobu, kdy se rodilo československé sběratelství výplatních otisků a jejich průvodní jevy – katalogy, seznamy, výměna či kolování.

Z rozsáhlé korespondence vybral ILE 2017. Začazeno do knihy „Žralok a frankotyp“ (k objednání na adrese Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.). Původní pravopis a interpunkce zachována dle dopisů.

 

 

ny. K. F. Pešák píše: „…. že p. L. brzy ve filatelii „dodýchá“ úplně, jako asi také jeho „Revue“.

Velká část dopisů je věnovaná i Tribuně filatelistů a názorům na p. Hirsch a J. Fraňka. Připomínají se články A. Jonáše a K. F. Pešáka v sérii článků ve stylu „pro a proti frankotypům“.

Z textů vyplývá, že se mezi těmito dvěma filatelisty vyměňovaly často eseje a „černé tisky“. Dnešním pohledem lze jen konstatovat, že v té době existovalo několik špičkových sbírek, kde byly otisky prvních pěti let včetně zajímavostí, jednodenních rarit, chybotisků, esejí, zkušebních otisků a černotisků. Kde je těmto sbírkám konec?

 

1932

Rok 1932 přinesl pokračování korespondence mezi oběma sběrateli – A. Jonášem a K. F. Pešákem. Počet dopisů od K. F. Pešáka poklesl, nebyl takový jako v roce 1931. V dopisech bylo hodně zajímavostí. Pokračovalo hlášení různých zajímavostí a nových otisků.

Stále plál spor „známka či frankotyp“. K. F. Pešák napsal:

„Jsem již zvědav na „Tribunu Filatelistů!, jaké přinese asi články. Ať se ozve, kdo chce proti nám náš obor uhájíme stůj co stůj. Jsem jen zvědav, zda pan Hirsch uveřejní celý můj článek, neboť jsem psal dosti ostře proti panu Fraňkovi.“

 

V centru pozornosti je stále avizovaný Katalog (teď již jen Jonášův):

 

„Již jste dokončil naše dílo o Francotypech? Mohl byste mi zaslati koncept této katalogové sestavy k nahlédnutí?“

 

Filatelistická revue začal otiskovat Jonášův seznam výplatních otisků K. F. Pešák je chválí.

Píše: „K Vašemu článku v „Tribuně Filatelistů“ upřímně gratuluji. Bylo by dobře, kdyby se takových článků psalo více. Což by naší práci jen prospělo.“ (14. 1.).

„Teprve minulý týden jsem dostal „Českého Filatelistu“ a četl Vaši práci, ke které Vám upřímně gratuluji, je to opravdu dokonalá studie, jak jsem si ji vždy představoval. Myslím, když nyní je skutečně potřebný seznam, také sbírání francotypů přijde do plnějšího proudu.“

 

Dopisy K. F. Pešáka obsahují i osobní informace. Zmiňuje se o svém dnu. Pracuje od rána do večera, večer jej čekají menší práce v domácnosti, stará se též o nemocnou matku. Korespondenci vyřizuje pozdě do noci a když si chce přečíst denní tisk, musí vstávat ráno ve čtyři hodiny. Zmiňuje i finanční nouzi. Nutně potřebuje obnos 2000 Kč. Rád by využil nabídku a. Jonáše o půjčce, ale zdráhá se. Prozrazuje, že se chce v  květnu ženit. Peníze nechce darem, chce splácet 100 Kč měsíčně. Není jisté, zda A. Jonáš vyhověl, ale s velkou pravděpodobností ne. K. F. Pešák říká: „Nemám Vám za zlé, že nemůžete vyhověti, vidím denně dost bídy a vím, že i Vy dnešní krisí trpíte.“ (dopis 15. 3.).

Jako alternativu zmiňuje možnost odkupu jeho sbírky výplatních otisků. Sbírka má 650 kusů otisků a požaduje za ni 1500 Kč. Z korespondence nevyplývá, zda se odprodej podařil a K. F. Pešák své finanční problémy vyřešil. I v takových situacích se naši sběratelé ocitli.

 

1933

Ze zachycené korespondence je zřetelné, že korespondence mezi dvěma velikány čs. výplatního otiskářství se v tomto roce omezila. Jsou z počátku tohoto roku.

První dopis z tohoto roku končí těmito slovy:

 

„Doufám, že mi jednou bude dopřáno, abych Vám všechno, co jste pro mě udělal , vynahradil. – Ještě jednou vřelý dík za vše.“

 

Obsahem obou dopisů jsou opět informace o nových či změněných otisků.

V souboru dopisů jsou i dopisy, které nebyly datovány. Jen z obsahu lze usuzovat, kdy byly napsány a zaslány. Opět popisují dotazy ohledně výplatních otisků. V dopisech nabízí i prodej svých stínových sbírek o celkovém počtu 530 otisků. Píše, že z Německa mu nabízejí 200 Mk.

Tato korespondence je důležitým dokumentem, který dokresluje okolnosti a dobu, kdy se rodilo československé sběratelství výplatních otisků a jejich průvodní jevy – katalogy, seznamy, výměna či kolování.

 

 

 

Z rozsáhlé korespondence vybral ILE 2017. Začazeno do knihy „Žralok a frankotyp“ (k objednání na adrese Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.). Původní pravopis a interpunkce zachována dle dopisů.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Číst dál...

K. F. PEŠÁK, filatelista, sběratel, publicista

Vybráno z knihy I. Leiše "Žralok a frankotyp" (Radonice 2017). Objednávky na adrese Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript..

 

K. F. PEŠÁK

Tento článek je věnován výjimečnému sběrateli a publicistovi, který stál u zrodu oboru výplatních otisků v Československu a byl v úzkém styku s Albertem Jonášem. Počátkem 30. let si vyměnili požehnaný počet dopisů, z nichž se dovídáme mnohé o obou osobnostech a o době, ve které žili a sbírali.

Tou osobností známou z adresních stran mnohých celistvostí je K. F. Pešák.

K. F. Pešák z Lomu u Mostu občanským zaměstnáním poštovní zaměstnanec patřil mezi špičku sběratelů výplatních otisků, který se s nadšením chopil žezla popularizace tohoto nového sběratelského oboru koncem 20. a počátkem 30. let 20. století. Spolu s J. Lešetickým a A. Jonášem se zasloužil o to, že tento obor získal řadu stoupenců a že stál na pevných základech. Jeho osobnost a tvůrčí počiny provázely československou filatelii dalších mnoho let. Nadán pro filatelii, nejen pro poštovní známky, ale zejména pro specializované obory. Není známo, že by se aktivně zúčastňoval klubového života. O to více přispěl ke značnému rozšíření odbornosti prostřednictvím literatury. Na stránkách filatelistického tisku se s větší či menší pravidelností objevovaly odborné články na různá témata – Zakarpatsko, Korea, předběžné československé známky a celiny, bohemika v zahraničí, cenzurní razítka v přelomových obdobích, vlakovky po osvobození, historie poštovnictví (Porta Prosto aj.),R-nálepky, polní pošty letecké zásilky, pošta z koncentračních táborů a mnoho jiných. Články byly zajímavé a vyčerpávající. Psal i pro zahraniční časopisy (The Czechoslovak Specialist) o razítkách během okupace a o razítkách čs. polní pošty v Anglii) Jako zaměstnanec pošty (po přesídlení z Lomu u Mostu pracoval na Hlavní poště v Praze) měl úžasné pochopení pro poštovní historii a sběratelství. Jako první sestavil přehled výplatních otisků pro německé časopisy na našem území a byl nápomocen i Albertu Jonášovi při tvorbě jeho studií.

Je s podivem, že se nestal členem ani Stolní společnosti, ani Odboru frankotypů, nepřiblížil se k Nebeského klubu specializovaných oborů, natož ke komisi specializovaných oborů - byl prostě libero. Nenavázal kontakt ani v roce 1976 vytvořenou sekcí výplatních otisků KPHC SČSF. Aspoň v literatuře a v pamětech vrstevníků není o něm v tomto smyslu zmínka. O to více se jeho jméno objevuje v korespondenci, jak poznáme z dalšího textu. Jeho osobnost není do dnešních dnů naší filatelií doceněna. Neexistuje ani náznak profilového článku, natož monografické práce většího rozsahu.

Jeho nadšení bylo obdivuhodné. Píle jak by smet. Byl všestranně nadán. Za svou fotografii Old Prague (Stará Praha) z roku 1950 obdržel prestižní cenu amerických fotografů (The American Journal of Photography, fotografie je otištěna ve vydání 64 z roku 1950). Byla postupně prodána na několika aukcích a je obsažena v prestižních katalozích. Traduje se, že za obnos odpovídající jednomu euru byla zavěšena na ebay.com po nálezu v jednom antikvariátu v Rotterdamu. Objevuje se i mezi vybranými fotografiemi na portálu www.flickr.com.

Snad se práce o něm někdy dočkáme. Jsme rád, že šéfredaktoři pochopili jeho filatelistický talent a otevřeli mu na stránkách možnost publikovat. Nejvíce snad ing. Vítězslav Houška v sedmdesátých letech …Společný článek (snad i články?) napsal i s ing. Vladimírem Feldmannem, kapacitou filatelistické a poštovně historické literatury faktu.

Ve své knize !Žralok a frankotyp“ mu věnuji jednu z kapitol . Otiskuji jeho dopis, alespoň výběr z dopisů ( a i dopisnice a telegramy) Albertu Jonášovi od roku 1930 do roku 1933, to je do doby, kdy Albert Jonáš předával rukopis svých studií tiskárně.

Ještě poznámka ke stylu. K. F. Pešák psal obšírně, ale „bez vaty“. Jeho písmo velké, čitelné s energickými tahy. Vždy perem s černým inkoustem. Škrtů a přepisů bylo minimálně. Nikdy nepoužil psacího stroje. Dopisy se příjemně četly a zpracovávaly. Styl byl slušný plný obdivu a úcty k adresátovi. Byly to úhledné dopisy s majestátným podpisem. Do dopisů se dostaly i osobní problémy K. F. Pešáka, zejména s fin ancemi. Jeho plat poštovního zaměstnance nebyl kdovíjaký.

Zařadil e i mezi autory katalogizace prvních československých výplatních otisků. Seznamy publikoval v německých časopisech vycházejících na území Československa.

Byl ve styku i se H. Diersem, významného německého sběratele 20. a 30. let 20. století, pro něhož soustřeďoval u sebe nové čs. výplatní otisky.

Moc o K. F. Pešákovi nevíme, dopisy A. Jonášovi jsou proto velmi cenné. Dovídáme se z nich dost o sběratelství, ale i době, ve které žil.

Díly němu zůstalo zachováno mnoho celistvostí, i když řada sběratelů tyto praktiky vyžádaných celistvostí neuznává.

Výběr z dopisů K: F. Pešáka Albertu Jonášovi

.

1930 (2, 4)

Pešákovy seznamy na stránkách německých časopisů

Dopis začíná slovy:

„Prosím o laskavou omluvu, že tak dlouho na váš ct. dopis neodpovídám. Mám málo času neboť pracuji na seznamu všech francotypů, který uveřejním v časopise „Briefmarken sammler“ – Pha. České časopisy o to bohužel nemají zájem“.

I další text skýtá překvapení:

„Před krátkým časem jsme založili volné výměnné sdružení francotypů a zajímáte-li se o to, najdete vše v čísle 46 nahoře jmenovaného časopisu“.

Třetí sběratelská entita v Československu

Třetí sběratelská entita, podle všeho vůbec první v Československu, i když „jen“ výměnná.

K. F. Pešák dále popisuje, že byl jakýmsi správcem kolování, který se staral o kolování a výměnu, aby fungovaly. Sám plnil výměnné sešity svými materiály, které prodával za 5 haléřů (nejnovější) a starší za 50 haléřů až 5 Kč (vše na celých obálkách). Je zřejmé, že tento dopis s datem 10. 12. 1930 nebyl první. Korespondence musela začít před tímto dopisem. Bohužel jsem na ni nenarazil.

  1. A.Jonáš členem výměnné entity

Z druhého dopisu vyplývá, že A. Jonáš se stal členem tohoto sdružení a že zaplatil roční poplatek ve výši 10 Kč. Dopis datován 24. XII. 1930.

K. F. Pešák napsal:

„Těší mne velice, že chcete pracovati společně se mnou na tomto poli“.

V dalším textu se dovídáme, že K. F. Pešák obeslal kolováním 4 členy, kteří získali 44, 74, 77 a 99 kusů. A. Jonáše žádá o dublety.

Dopis podepisuje: „Váš oddaný K. F. Pešák“. Přátelství a spolupráce započaly.

 

Číst dál...

ALBERT JONÁŠ - životopisná data v kostce

ALBERT JONÁŠ – STRUČNÁ KRONIKA ŽIVOTNÍCH OKAMŽIKŮ

                       (S DŮRAZEM NA FILATELISTICKÁ A POŠTOVNĚ HISTORICKÁ FAKTA)

1893 (7. 3.) –

Albert Jonáš se narodil na Královských Vinohradech

Rodiče: Albert Jonáš, železniční úředník, vrchní inspektor, přednosta vysočanského nádraží

            Josefa Jonášová, roz. Salačová

1898 (28.10.)-

narodila se sestra A. Jonáše Blanka

1901    

- první pokusy Alberta Jonáše o kresby

1908 

- rodina Alberta Jonáše začala jezdit pravidelně do Lázní Toušeň

1910 

 - profesor češtiny František Žákavec doporučuje Alberta Jonáše ke studiu na Akademii výtvarných umění (AVU) v Praze

1912    

- Albert Jonáš úspěšně skládá zkoušky na AVU a nastupuje do 1. ročníku. Studuje

figurální malířství u prof. Josefa Loukoty a prof. Vlaha Bukovace

1914 

- Albert Jonáš rukuje k II. maďarskému regimentu, dostává se do Ruska a do Itálie

1916 (21. 5.)

- jednotka zajata v Itálii, Albert Jonáš v zajetí tvoří stovky kreseb a portrétů,

během pobytu v Castellanu skicuje různé motivy, přenáší klasické fresky do lunet

refektáře, kreslí studie lidského těla

1918 

-z války se Albert Jonáš vrací jako nadporučík, zapsal se na studium architektury na AVU,

kde studuje u Jana Kotěry, a na stejný obor na České vysoké učení technické (ČVUT) ze

1920-24 

-Albert Jonáš studium na ČVUT přerušuje a podává žádost na AVU do grafické

speciálky Maxe Švabinského, úspěšně ukončuje studium architektury na AVU, začíná

jako konstrukční inženýr ve firmě Matěj Blecha a spol., Karlín (stavitelská firma s

vlastním projekčním ateliérem). Stává se vedoucím konstrukční kanceláře. Jednou z

prvních staveb, kterou vedl, byl palác ROKOKO s průchodem do Lucerny. Následovaly:

Stieberova vila, obytná zástavba v Ovenecké č. 7 včetně hotelu Splendid (1923)a úřední

budovy pro továrnu Ringhoffer (1924).

1924 

-Albert Jonáš získává nabídky na stavbu lázeňských budov (Lázně Sliač, vrchní hotel v

Jáchymově). Stavby nerealizovány. Pro bratry J. Urbana a B. Urbana navrhuje hradecký

Autoklub, regulaci okolí u Radiumpaláce v Jáchymově, velký park a bar pro ruletu

(provoz nepovolen).

1924-30   

-Albert Jonáš navrhuje další stavby – neobarokní vily pro rodinu Petschkův Bubenči,

vilu Bedřicha Petschky (1927-1930), vilu Otto Petschky, navrhl a řídil práce adaptace

prvního patra Waldekova paláce na Václavském náměstí na Kavárnu Urban (1926),

projektoval úpravu Grabovy vily v Praze – Libni (1928 – 1929) včetně regulace okolí

1924(14.2.)  

- uzavírá sňatek s učitelkou tance Josefinou Kateřinou („Kitty“) Bendlovou

1929(26.4.) 

-byt Alberta Jonáše (Rokycanova 15, Praha-Žižkov) je vykraden

1926  

-Albert Jonáš dostává zakázku na návrh salonního vozu pro egyptského krále       

Fuada od Ringhofferových závodů. Zakázka nebyla realizována.

1929-30  

-dle návrhu Alberta Jonáše byl realizován salonní vůz pro prezidenta

 T. G. Masaryka (dar ministerstva železnic k Masarykovým 80. narozeninám –

 původně císařská jídelna)

1930 

-Albert Jonáš vytvořil první reklamní plakát (Dutinky s filtrem Destina)  

1933 

-Albert Jonáš navrhl salonní vůz pro srbského generála a ministra obrany Petara

 Živkoviče a salonní vůz pro rumunskou královnu. Návrhy nebyly realizovány (?)

1926(9.9.)  

- Československé ministerstvo pošt a telegrafů povoluje na zkoušku provoz

výplatních strojů soustavy Francotyp (německé provenience). Generálním

zástupcem dovozu a distribuce těchto strojů je určena firma B. Jarolímek Praha.

Otisky výplatních strojů od začátku provozu upoutávají pozornost Alberta Jonáše

z hlediska poštovně historického, typologického technického a výtvarného.

Začíná sbírat otisky stává se jedním z představitelů organizovaného sbírání                                  

s Jaroslavem Lešetickým, svým švagrem Theodorem Františkem Winklerem a          .

dalšími sběrateli. Je ve styku s firmou B. Jarolímek a MPT (min. pošt a telegrafů).

                      

1930

-firma Matěj Blecha a spol. se rozštěpuje, Albert Jonáš z firmy odchází a soustřeďuje se

převážně na grafickou tvorbu. Navrhuje projekt pro Pražské vzorkové veletrhy

Pro Radiotrh Albert Jonáš se zabývá scénografií a instalacemi výstav. První scénografickou prací

               byla dekorace ke hře Doktor Faust pro Malou loutkovou scénu v Bubenči (Terronská

               814). Dále: tři výstavní instalace pro Pražské vzorkové veletrhy, výstavy

              Československu v Praze, Brně, různé výstavy ve Švýcarsku, Francii, na Cejlonu,

              v Indii a v Koreji. Věnuje se jako poradce a autor filmových a divadelních plakátů

              u firmy Neubert.

1932 (26.12.)  

- dopoledne tohoto dne zakládá spolu s dalšími sběrateli Stolní společnost

sběratelů příležitostných razítek a frankotypů v hotelu “U Zlaté husy“

na Václavském náměstí v Praze. Na dalších schůzkách přednáší o výplatních

otiscích, pravidelně publikuje ve filatelistických časopisech, popularizuje

tento sběratelský obor filatelie, slovem bojuje o jeho zakotvení mezi sběrateli

1932-33 

- Albert Jonáš navrhuje plakáty pro firmu Telefunken a též štočky pro výplatní otisky této fimy

1933 

- Albert Jonáš navrhuje turistické plakáty (první: Radost, klid a zotavení

na Slovensku)

1933-34     

-Albert Jonáš vydává dva díly Studií o čsl. otiscích Francotypu (chronologická

typologie prvních čs. otisků)

1934-40  

-Albert Jonáš navrhuje veletržní plakáty pro Pražské vzorkové veletrhy

1934(22.11.)  

-v kavárně Hybernia se ustavuje Odbor frankotypů při Klubu českých

 filatelistů (KČF). Předsedou byl zvolen Albert Jonáš.

1935-37 

- navrhuje divadelní plakáty pro Městské divadlo pražské na Královských

 Vinohradech

1935

přestává být aktivní ve vedení Odboru frankotypu KČF

1936-38 

-Albert Jonáš navrhuje filmové plakáty (první Jízdní hlídka), pokračuje

i v dalších letech (1946, 1947)

1936-38     

-Albert Jonáš vytvořil několik reklamních kampaní, např. pro fy. Kulík a OTTA

1937-39

-navrhuje interiér cestovní kanceláře Československé letecké společnosti

(Vodičkova ulice v Praze), pro tuto společnost navrhuje reklamní plakáty,

-          spolupráce začala již ve 20. letech

 Pro ministerstvo pošt a telegrafů navrhuje propagační leták informační

a sběratelské a upomínkové účely (dvoulist pro autopoštu, formát A4, přeložený

A5 a formát A5, přeložený A6), vyšly dva náklady ( 1937 a 1938 resp.1939                                                      

tisky v různých mutacích). Albert Jonáš i je i autorem příležitostných razítek.

V roce 1940 a 1941 vyšla soukromá vydání pro sběratelské účely. Není

prokázáno, že by autorem listů byl Albert Jonáš. Albert Jonáš navrhl i dvě

obrazové dopisnice s vytištěnou známkou TGM v hodnotě 50h. Albert Jonáš

navrhl i poštovní známky pro poštovní správu Albánie (Zu. 516, 517,518) a Srbska.

Byl i autorem několika výplatních otisků pro otisky Ringhoffer a Kohinoor, možná i dalších firem.         

1939-45 

-věnuje se návrhům plakátové tvorby, návrhům interiérů a instalaci výstav,

Pro interiér bufetu “Šindelář“ tvoří obrazy. Instaluje výstavu Českomoravských drah

(1940).

1940 

-ve dnech 15. XI. – 31. XII 1940 se koná výstava Umělecko-průmyslového muzea a

Klubu českých filatelistů „POŠTOVNÍ ZNÁMKA 1840-1940) k 100. výročí první

poštovní známky na světě. Albert Jonáš je členem výstavního výboru. Ve třídě

"Sbírky umělců“ vystavuje svou sbírku výplatních otisků a od rozhodčího sboru

dostává zvláštní uznání za “ukázky krásné úpravy známek“. Jeho umělecký

rukopis je vidět i ve filatelistických časopisech při grafické úpravě. Je autorem

diplomu.

1939-45 

-stále se věnuje instalacím výstav – Sto let železnice (1941, Přerov), výstava

 Zbrojovky Brno

1942 (19.11.)  

- umírá Jonášova manželka “Kitty“

1944 (2.11.) 

- umírá jeho švagr F. T. Winkler, Albert Jonáš v těchto letech omezuje uměleckou

tvorbu z těchto dvou smutných důvodů.

1943          

-vytváří tři filmové plakáty

1946-49    

-vytváří několik reklamních a filmových plakátů

1949 ( - 1950)

-Albert Jonáš se zapojuje do příprav Mezinárodní výstavy poštovních známek    

PRAGA 1950 (později změněna na Celostátní výstavu vlivem politických

událostí v Československu a po zrušení oatronace FIP).  

Výstavním výborem vybrán jako výtvarník, architekt a

grafik výstavního projektu. Albert Jonáš navrhl instalační panely, propagační

brožury a propagační známku. Za spolupráci na výstavě a propagaci čs. filatelie

obdržel čestné uznání. A. Jonáš byl členem výstavního výboru.

Výstava se uskutečnila v Domě výtvarného umění v Praze ve dnech 28. 10. - 5. 11. 1950

pod záštitou ministra pošt dr. Aloise Neumana. Hlavním organizátorem výstavy byl

Závodní klub zaměstnanců města Prahy, odbor filatelie v čele s Václavem Maturou (nynější Klub

filatelistů, sběratelů specializovaných oborů, 00-15 Praha).

1953 

-Albert Jonáš u příležitosti svých 60. narozenin obdržel od Klubu českých

filatelistů zlatou medaili za zásluhy o klub a klubový časopis. Pracuje na

grafické tvorbě plakátů a diplomů pro filatelistické výstavy, neúnavně působí

při organizaci filatelistického života

1953 (7.11.) 

 -vycházejí tři poštovní známky „ Měsíc československo-

 sovětského přátelství“, z nichž známku v hodnotě 30h (Pof. 754) navrhl

 Albert Jonáš, rytec Bedřich Housa

1953 (29.12.) 

-vycházejí dvě poštovní známky „Doprava“, z nich jednu v hodnotě 1 Kč,

barva hnědá a modrá, navrhl Albert Jonáš (Pof. 767)

1954 

-Albert Jonáš vytvořil poslední plakátovou reklamu

1955        

-ve dnech 10. – 25. IX. 1955 se v Praze koná Mezinárodní výstava poštovních

 PRAGA 1955 (Praha Mánes-Slovanský ostrov). Členem výstavního výboru je

 Albert Jonáš ve funkci architekta výstavy.                               

1958 

-Albert Jonáš vytvořil nespočet zápalkových nálepek, pro Světovou výstavu EXPO

navrhl zvláštní sérii

1959 

-Albert Jonáš navrhl architektonicky výstavu Tisíc chutí (u Hybernů)

1962  

-Ústředí československých filatelistů a ministerstvo dopravy a spojů

uděluje Albertu Jonášovi čestné uznání za dlouholetou činnost ve

prospěch filatelie

1964-66-68  

- ilustruje učebnice pro základní a střední školy (Zoologie, Dějepis)

1968 (23.4.) 

-u příležitosti 75. narozenin Alberta Jonáše uděluje ministr kultury a informací

titul „Zasloužilý umělec“ za významné a průkopnické dílo v oboru propagační

grafiky

1973 

- vytvořil logo Slatinné lázně Toušeň

1973 

-svou sbírku a exponát výplatních otisků, jakož i podklady pro studie

odkazuje Poštovnímu muzeu v Praze a prostřednictvím dr. Karla Všetečky 

získává Poštovní muzeum tuto vzácnou sbírku prvních čsl. výplatních

otisků

1973 (11.3.)  

-jmenován čestným občanem Lázní Toušeň. Dlouhá léta se věnoval propagaci

těchto lázní, spolupracoval s místními ochotníky, pro TJ Sokol projektoval

parkovou úpravu a vstupní bránu sportovišť. Projektoval rozšíření lázní

a reprezentativních staveb v obci                      

1974 (30.5.)

-Albert Jonáš umírá v Praze ve věku 81 let, rozloučení proběhlo 4.6.

ve Strašnickém krematoriu, ostatky Alberta Jonáše jsou uloženy na Olšanských

hřbitovech

1976

Po vzniku sekce otisků výplatních tsrojů KPHC SČSF se vrací osobnost A. Jonáše mezi

sběratele a na veřejnost. Vychází řada lčlánků o něm a jeho vztahu k filatelii a výplatním

otiskům. Zásadním prlomem byl článek I. leiše "Frankotypové opojení Alberta Jonáše",

kterž vyšel ve Filatelii v roce 1976. řada článků vyšla i ve zpravodaji Výplatní otisky

1979(IV+V)  

-v toušeňské škole se konala souborná posmrtná výstava výběru z díla Alberta Jonáše
 

1980 (1.11.) 

-umírá sestra A. Jonáše Blanka Jonášová - Winklerová, která stála po boku Alberta Jonáše

po smrti jejich životních partnerů ve 40. letech a byla mu vždy nablízku

1991

-Albert Jonáš je výrazně zmíněn v publikaci I. Leiše "Výplatní otisky" . Zdůrazněna jeho

pozitivní úloha při rozvoji tohoto sběratelského oboru poštovní historie na území Československa. 

2012    

-ve dnech 29.2. - 22.4.2012 se v Poštovním muzeu uskutečnila výstava

Propagace pošty první Československé republiky. Část výstavy ukázala tvorbu

letáků a plakátů Alberta Jonáše.

2018 (- 2019)

Uměleckou dobovou  kulisu výstavy „Hana Podolská - legenda české módy“

v UMPRUM doplňují i plakáty Alberta Jonáše

2017 

Vychází monografická memoárová publikace autora Ivana Leiše „Žralok a

frankotyp“ mapující počátky sběratelství výplatních otisků v Československu

ve 20. a 30. letech, ve které je významná část věnována osobnosti Alberta

Jonáše.

2019

Před budovou karlovarské pošty se uskutečnila výstava „Filmové a poštovní

plakáty Alberta Jonáše". Výstava přenesena po skončení Karlovarského

filmového festivalu na krátkou dobu do haly Hlavní pošty v Jindřišské ulici

v Praze.

 

 

Pozn.: tučně zvýrazněny události a zásluhy A. Jonáše v oblasti poštovnictví

 

RAD 2019 ILE (původní text součástí publikace „Žralok a frankotyp“, aktualizováno v roce 2019.       

 

AJ 001         

                                                            

                        

                    

Číst dál...

TEDDYHO SBÍRKA

TEDDYHO SBÍRKA

Teddy přezdívkou, Theodor František Josef Winkler občanským jménem. Manžel noblesní Blanky Jonášové (Winklerové) a tudíž švagr architekta Alberta Jonáše.

Štábní kapitán prvorepublikové československé armády, zanícený sběratel výplatních otisků. Spoluautor Stručného seznamu otisků výplatních strojů (frankotypů) v Československu z roku 1931, který sestavil podle chronologického hlediska společně s Jaroslavem Lešetickým a který se stal základem Jonášových studií. Usuzuji aspoň podle vpisků Alberta Jonáše obyčejnou tužkou do textu seznamu, který jako autorský výtisk našeho prvního katalogu výplatních otisků vlastnil T. F. Winkler. Patřil od Stolní společnosti sběratelů příležitostných razítek a frankotypů, kterou založil Jaroslav Lešetický.

Byl jednou z nejvýraznějších postav našeho sběratelství 20. a 30. let. Ve společnosti architekta (Jonáš), poštovních zaměstnanců (Lešetický, K. F. Pešák, Kilinger), důstojníků a vojáků (mjr. John, štkpt. Heytmanek, Jurecka), bankéřů, průmyslníků,obchodníků, vrchních účetních (Baše, Šťovíček, Skalaudy), učitele (Bezchleba) a dalších, sběratelů české i německé národnosti, domácích i žijících v cizině (Diers) a jiných. Zájemci byly i ženy, nebyla to jen doména mužů. Všechny spojoval zájem o novým fenomén sběratelství – výplatní otisk tehdy nazývaný frankotyp.

To byly důvody, proč mne štábní kapitán Winkler zajímal. A prot jsem mu věnoval článek ve filatelii a napsal o něm kapitolu do knihy ůŽralok a frankotyp“, kterou jsem doprovodil několika rodinnými a profesními fotografiemi.

Sběratele dělá sbírka. O Winklerově sbírce se povídalo a povídá hodně. Je pravdou, že nashromáždil velký počet výplatních otisků na celistvostech. Udělal pro to mnoho. Napsal snad na všechny uživatele žádost o zaslání otisku. Když toto nevyšlo, vytvořil umělou obchodní korespondenci. Odpověď dostal i s obálkou, na kterém byl otisk. Úsilí splnilo účel. Zachovalo se hodně otisků s adresou T. F. Winklera. I díky tomuto „vyžádanému“ postupu.

Při několika setkání s paní Blankou Jonášovou – Winklerovou se vždy milé a příjemné povídání stočilo v Ovenecké ulici na jejího manžela a dokonce i na jeho sbírku. Ona i manželka Alberta Jonáše paní Kitty tento koníček obou mužů respektovaly a vytvářely jim prostředí a zázemí k uskutečnění jejich cílů a záměrů. Něco o sbírkách dokonce věděly.

Když jsem se zeptal paní Blanky na osud Winklerovy sbírky, seznámila mne s nepříjemnou kapitolou života svého manžela. Z důvodů, které mi neřekla, jen naznačila, byl její manžel v roce 1939 zatčen gestapem a až do roku 1942 vězněn na Pankráci. Po propuštění se mu již nevrátilo podlomené zdraví a 2. 11. 1944 skonal. O Winklerově sbírce se však rozhovořila. Jeho sbírka skončila údajně v rukou gestapa, které si písemnosti včetně sbírky odneslo. Nevěděla, zda se sbírka navrátila do rukou Teddyho po jeho propuštění či nikoliv. Jeho sbírka, kde byla celá řada obálek s adresami odesilatele a možná i vloženými zprávami velké sousto pro gestapo a vyšetřovatele, to si můžeme být jisti.

S tím jsme se rozloučili a už jsme o Teddyho sbírce nehovořili. K paní Blance jsem docházel až do její hospitalizace v nemocnici pod Petřínem dne 6. 10. 1980 (zlomený krček a komplikace s močovými cestami), kde 1. 11. 1980 ve věku 82 let zemřela. Hovořili jsme hlavně o Albertu Jonášovi, jeho profesi, šťastné době, kdy oba páry žili. Ve vzájemné jednotě a shodě (bydleli ve stejném domě). Sourozenci Jonášovi bydleli po smrti obou životních partnerů ve společné domácnosti.

Na sbírku jsme zapomněl. Překvapením bylo, že v 80. a 90. letech se začaly objevovat v nabídkách u nás i v zahraničí dopisy s otisky, kde byl adresátem Teddy. Takže se přece něco zachránilo a možná, že gestapo písemnosti a sbírku vrátilo majiteli….

V posledních měsících jsem se pustil do badatelské práce a zahloubal jsem podrobněji do svých sbírek, nabyté korespondenci, archivů svých i úředních. A zjistil jsem několik důležitých okolností stran Winklerovy sbírky či Winklerových sbírek (každý sběratel má jednu kmenovou sbírku a další sbírku dubletů, kterou též nerad rozpouští).

Informace renomovaného českého filatelisty, který si ani po své smrti nepřeje být jmenován, je dost zásadní, i když není stoprocentně ověřená. Slib plním, nejmenuji. Není to ani důležité. Důležitá jsou fakta.

Dozvěděl jsem se, že v roce 1938 byl pan štábní kapitán Winkler důstojníkem 303. těžkého dělostřeleckého pluku ve Vysokém Mýtě. Do tehdejší Filatelistické revue dál inzerát, kde nabídl k prodeji svoji sbírku výplatních otisků. Jménem svého otce zmíněný filatelista napsal, že by měl o tuto sbírku zájem. Ke koupi došlo. Teddy si cenil sbírku na dost, ale nakonec se koupě uskutečnila za 1500 korun československých. Přítel, který mi sdělil tuto informaci, dodal, že „sbírka byla velmi dobře organizována“ a „popsána podle Jonášova katalogu“. K základní sbírce obdržel i dublety a cizí otisky. Hrál si s ní tři roky, doplnil některé další cenné a výjimečné otisky a vystavil ji. Ocenění – postříbřená medaile na celostátní výstavě (!). Další osud? Jak jinak. Sbírku prodal dalšími zájemci, který též nechce být jmenován. I ten ji pustil do světa dalšímu sběrateli ….

Pokud je tato informace pravdivá a ověřená (nelze říci), sbírka se zachovala, i když ne v původní podobě, ale řada materiálu je „na živu“. Což je informace povzbudivá. Jak se však popasovat s informací paní Blanky? Je mylná anebo existovala ještě nějaká další Teddyho sbírka i po tomto prodeji v roce 1938. Našla se jen torza a neumíme už říci, odkud pocházejí kousky dosažitelné v několika sbírkách a občas se objevující na aukcích. Nakonec. Důležité je, že aspoň část sbírky existuje nezničená či neprodaná do ciziny a že čeští sběratelé mají možnost na vlastní oči vidět výsledky sběratelského úsilí pionýrů sběratelství výplatních otisků u nás. Je možné, že archivy, které jsou v současné době ještě nedostupné, vydají za několik let své svědectví.

Můj pocit je dobrý, i když nemáme úplnou jistotu, přece jen dávná korespondence vydala aspoň další zajímavé zjištění.

Rad 2019 ILE

 

TEDDY 001

Číst dál...

THEODOR FRANTIŠEK WINKLER

THEODOR FRANTIŠEK WINKLER

Ve své knize „Žralok a frankotyp“ velmi často zmiňuji osobnost Theodora Františka Winklera, významného sběratele výplatních otisků za 1. republiky. Byl významnou postavou začátků sběratelství u nás. Ba co víc, byl švagrem architekta Alberta Jonáše. Vzal si Jonášovu sestru Blanku za ženu. Bylo by proto vhodné, abych jej i s velmi malým zdrojem informací o něm přiblížil.

Při jednom z našich setkání mi o něm podrobně vyprávěla samotná paní Blanka Winklerová – Jonášová. Zaznamenal jsem alespoň nejdůležitější fakta a připojuji je za rozsáhlou životní kronikou Alberta Jonáše. Pokud někde dojde k chybě, je to má chyba. Paní Blanka přece jen byla velmi přesná. Bohužel fakta nemám jak ověřit.

Psal se buď T. F. anebo F. T. Winkler. Rozepsaně dával přednost první variantě, když používal zkratku, tak té druhé. Říkalo se mu Teddy, Tedo, Tede. První oslovením jej častoval švagr Albert. Teddy jej na oplátku oslovoval Berlais! anebo Berry! Třetím křestním jménem byl Teddy Josef.

Narodil se 15. 7. 1893 v Dobromilicích u Olomouce. Studoval strojní inženýrství v Praze. Rodina se přestěhovala v době jeho studií do Prahy. Teddy měl tři bratry, jeden z nich byl architekt, druhý byl ředitelem dolů Herkules, třetí vedl továrnu na stroje Stehlík.

Teddy chtěl studovat chemii. Vypukla první světová válka, narukoval a zahájil kariéru důstojníka,na konci války v hodnosti nadporučíka vstoupil do čsl. armády. Během války byl na italské frontě (hlavně v Castellanu (u Trestu), v Udine a v Sulmoně.

Během své vojenské kariéry v Československu sloužil zejména u posádek ve Vysokém Mýtě, Litoměřicích a Brandýse n. L. Jeho nejvyšší hodnost byla štábní kapitán.

Obě rodiny – Jonášovi a Winklerovi bydleli spolu v Ovenecké ulici č. 40 (Winklerovi ve 2. patře, Jonášovi ve 4. patře) , paní Blanka vzpomínala, že na sebe volali často z balkonů. Obě rodiny drželi při sobě, vše se řešilo v rodinném kruhu…

Teddy sbíral též výplatní otisky jako Albert Jonáš, své zkušenosti a informace si často vyměňovali. Každý měl svou sbírku. Teddy též. Jeho sbírka byla rozsáhlá a měl v ní zajímavé exempláře.

V roce 1939 však nastal zlom. Dle paní Blanky, „kvůli hlouposti si pro Teddyho přišlo gestapo“. Důvod jsem se v danou chvíli nedozvěděl. Paní Blanka jen naznačila, že důvod snad měl vazbu na dobu studia na reálce v Olomouci. Druhým důvodem mohl být zátah na bývalé dlstojníky československé armády, svědectví o eventuálním angažování F. T. Winklera v odboji se zatím neprokázaly. Paní Blanka o něm celých šest neděl nevěděla. Nepomohly ani telefonáty do Petschkova paláce. Nakonec pomohl známý JUDr. Nádvorník z Metra, který zjistil, že Teddy je vězněn na Pankráci a zajistil kontakt. Teddy byl vězněn celé tři roky (1939 – 1942). Vrátil se s podlomeným zdravím a 2. 11. 1944 skonal.

Od paní Blanky jsem se dozvěděl ještě dvě fakta ze sběratelského života Teddyho. Gestapo při zatčení zabavilo jeho sbírku výplatních otisků, kterou si Teddy cenil na 150000 Kč. Zatím se o ní neví, uceleně se neobjevila. Byl mu po propuštění vrácena? Zatím osud je neznámý. Jistě se časem vyjasní všechny pochybnosti. Zatím v průběhu let se mi do rukou dostalo několik celistvostí z této sbírky jak u nás, tak v Německu. Průvodní znaky na artefaktech dokazují, že tyto celistvosti patřily Teddymu.

Druhým důležitým faktem bylo, že oba byli v častém styku s Jaroslavem Lešetickým, jedenkrát týdně je navštěvoval… Paní Blanka mezi častými návštěvníky jmenovala ing. Hirsche, Karla Basiku a prof. Ketzka. Určitě vybraná společnost dotvrzující význam obou osobností – Berryho a Teddyho. Měli si o čem povídat.

Jaký byl, jaké měl záliby kromě výplatních otisků? Teddy se věnoval fotografování, rád šoféroval, byl vzorným vojákem. Jeho převažujícímu charakterovým rysem byla důslednost spojená s pilností. Oba švagři rádi jezdili s manželkami do Toušeně a do Staré Boleslavi.

Aspoň pár vzpomínek na osobnost, která „byla u toho“, když se rodil nový sběratelský obor. Navíc byl nejen pilný sběratel, ale byl spoluautorem prvního katalogu výplatních otisků (druhý spoluautor byl Jaroslav Lešetický). Poskytoval i cenné údaje svému švagrovi A. Jonášovi, při sestavování a sepisování dvou studií o otiscích Francotypu, spoluautorem však nebyl.

Sběratelskou osobností rozhodně byl a patřil do úzkého kruhu dalších legend čs. výplatního otisku.

Věřím, že se i osud jeho sbírky vyjasní pro klid české sběratelské obce.

 

Tento text v původním znění vytvořil jednu z kapitol knihy „Žralok a frankotyp“ (vydáno samonákladem v Praze 2017) a některá fakta jsem zveřejnil na stránkách Filatelie v životopisném článku o T. F. Winklerovi („Patero setkání a překvapení nakonec“ – Filatelie XXVIII, 1978, č. 6, str. 174 – 175). Nový text upraven a doplněn o některá fakta.

Objednat knihu „Žralok a frankotyp“ lze na adrese „Žralok a frankotyp“, cena 590 Kč.

Číst dál...

VÁCLAV KONŠTANT, velikán čs. poštovní historie

VÁCLAV KONŠTANT, velikán čs. poštovní historie

 

Písek pro mne již od dětství znamená hodně. Jedním ze světlých okamžiků je počátek 70. let, kdy jsem vkročil do světa poštovní historie, nejen jako individuální sběratel, ale hlavně jako člen nově vzniklé komise poštovní historie SČSF. Krok významný. Nejen jsem se seznámil s bohatou historií poštovní historie na našem území, ale stal jsem jedním ze členů komise a kolegů významných československých sběratelů oborů poštovní historie. Jedním z nich byl i Václav Konštant z Písku, noblesní pán s hlubokými znalostmi různch oborů, zejména pak historie poštovnictví 16. - 19. století. Měl velké znalosti, štěstí při hledání vzácných kousků a talent na systematické uspořádání své sbírky a exponátů, které dlouhou řadu let pobíraly ta největší ocenní a uznání. Proslavil tak naše svěratelství a vystvování. Právem patří do kategorie OSOBNOSTI mého webu.

Václav Konštant se narodil v Písku 1. 5. 1915 a zde též zesnul 16. 8. 2001. Mezi písecké filatelistya vstoupil roku 1934. U firmy Emil Fischl v Plzni (potraviny) začínal svou odbornou kariéru jako učeň. V Praze vystudoval obchodní školu a vrátil se do obchodu svého otce. Vojnu absolvoval u 11. pluku v Písku. Pak opět se vrátil k obchodu. V roce 1947 založil společně se vým společníkem Antonínem Liškou firmu na zpracování ovoce, lesních plodů a zelí pod názvem AGRICOLA. Ta byla znárodněna podnikem Jihočeská Fruta, kde Váiclav Konštant pracoval poté, co jeho podnik skončil činnost. Emigrace jeho bývalého společníka mu způsobila novým režimem trable, které se promítly nejen do jeho osbního a kariérního života, ale postihla i jeho rodinu. Byl vyšetřován StB. Pak pracoval jako pomocný dělník, parkeáíř a jeho poslední štací byla pokladna Prácheňského muzea, kde působil do roku 1993. Jsem rád, že jsem jej poznal a dlouho s ním v oblasti poštovní historie spolupracoval.

Dnes si jej připomínám jeho článkem, který mi poskytl pro zpravodaj Poštovní historie, který jsem dlouhou dobu redigoval a Václav Konštant mi byl velkým pomocníkem. Rád vzpomínám na několik stekání v jeho rodném Písku, kce organizoval výstavy, semináře, besedy, dny poštovní historie. Byly to dny pohody, lidského přístupu, studnice vědomostí. Vždy jsem z Písku odjížděl nasycen znalostmi, které nám Václav Konštant (a jeho písečtí kolegové) sdělovali tehdy nám mladým a začínajícím sběratelům.

Jako malou připomínku Václava K. zavěšuji na web jeho článek, který měl svou premiéru v roce 2015 na klubovém webu www.kf0015.cz s přídavkém mé hádanky "co jeco na dopisu pražské malé pošty". Pražská malá pošta byla Konštantovou velkou láskou.

 

 KONSTANT 1 213x300

 

 

 

PRAŽSKÁ SOUKROMÁ MALÁ POŠTA

ve vzpomínkách poštovního historika Václava Konštanta

 

Právě před 10 lety byl v katalogu Světové výstavy PRAGA 78 uveden článek známého publicisty a odborníka p. Heinricha Himmela ze Št. Hradce o tzv. soukromých malých poštách ve Vídni, Praze a Št. Hradci. Autor zde shrnul to nejpodstatnější, co je o těchto zajímavých poštovních institucích dosud známo. Uvádí, že dosud známe velmi málo dopisů podaných na soukromé malé poště v Praze a přeje sběratelům hodně štěstí k nálezu dalších dokumentů.

 

Domnívám se tedy, že bude užitečné ohlédnutí na uplynulých 10 let, co je v tomto zajímavém oboru nového. Nezajímá to totiž pouze sběratele u nás, ale zájemci a sběratelé jsou i v zahraničí, protože spojnici tvoří osoba zakladatele malých pošt Francois G a r c i e, původem Holanďana nebo dle jiných pramenů Francouze, který pravděpodobně zkušenosti přebíral u Josefa Hardyho, zakladatele vídeňské malé pošty, které uplatnil založením malé pošty v Praze a později i ve Št. Hradci.

 

Pražská malá pošta fungovala od svého založení 1. 8. 1782 až do jejího zrušení r. 1820 poměrně krátce a to je ještě k upřesnění její činnosti třeba rozděliti funkční období na tři části:

I. Od uvedení do provozu 1. 8. 1782 do r. 1784, kdy tato malá pošta fungovala opravdu jako s o u k r o m á pod vedením majitele Fr. Garsie,

II. Od r. 1784 do 1819 byla činnost soukromé malé pošty dle nařízení sjednocena s činností státní pošty na Malé Straně, a tím se vlastně ztratil charakter s o u k r o m é pošty,

III.Období od r. 1819 do 1820, kdy byla tato pošta zrušena, jest plné nejasností o jejím provozu, protože 23. 2. 1819 vydává české místodržitelství v Praze nařízení o znovupronájmu pražské malé pošty na dalších 10 let. Nařízení je podepsáno hrabětem Frant. Kolovratem.

 

Již první pohled na toto rozdělení napovídá, že nejzajímavější charakter bude ono první kratičké období, protože právě so u k r o m ý charakter této instituce osobně spravované majitelem je to velikou zvláštností a výjimečností. Vždyť co úsilí bylo státem vynaloženo alespoň na částečnou likvidaci monopolu hraběte PAARa, kdy byla pošta zestátněna r. 1722, a co starostí přinášela v té době akce spojená s výkupem dědičných pošt, tedy od soukromých osob. Zřízení malé pošty tedy nijak nezapadá do tehdejšího vývoje. Navíc překvapuje skutečnost, že v době, kdy je jediný poštovní úřad v Praze na malé Straně, zřizuje se jako druhý v Celetné ul. č. 14, a to soukromého charakteru.

 

Obraťme však pozornost k dokladům, které se z provozu této malé pošty zachovaly. Není jich mnoho. Nejvíce dopisů pochází z druhého období. Malá pošta od počátku používala při podání dopisu razítka, ze kterých je nejznámější ono písmeno „P“ v kroužku. Nevím, kolik dopisů s tímto jistě vzácným razítkem dnes existuje, ale mně je jich známo pět. To sice není nijak rozhodující, ale uvádím to proto, že jsem zjistil na těchto příkladech dobu podání rok 1789 a později. Jeden z nich je v rukou zahraničního sběratele, ostatní ve sbírkách našich sběratelů. Jistě, že není vyloučen nález dalších. Veliké překvapení ovšem bylo, když rakouský sběratel oznámil nález dopisu podaného na malé poště v Praze s adresou do Klatov z roku 1789, který neměl písmeno „P“ v kroužku, ale písmeno „G“. Tím vyvstala otázka, jestli pražská malá pošta neměla i další písmenková razítka. tak, jak tomu bylo u vídeňské a později i u malé pošty ve Št. Hradci. A opravdu došlo k dalšímu nálezu dopisu, který nesl podací razítko malé pošty v Praze s písmenem „D“. Šťastným nálezcem byl tentokráte náš sběratel.

 

Z třetího časového období 1819 – 1820 jsem doposud o žádném nálezu dopisu pražské malé pošty neslyšel a není mi známo, jestli vůbec k reaktivaci malé pošty v tomto období došlo, když roku 1820 bylo nařízeno malou poštu v Praze zrušit.

 

Z hlediska vzácnosti dokumentů i provozu malé pošty je ovšem je ovšem období od r. 1782 do 1784, kdy poštu spravoval soukromý podnikatel a zároveň poštmistr Fr. G a r s i e. Zachoval se pravděpodobně jen jediný dopis s razítkem „P“, který byl podán na soukromé malé poště v Celetné ul. roku 1783. Dopis jest privátní, podaný na adresu do Levoče a je mi známa jen fotokopie uvedená v příručce ing. Edwina Müllera z roku 1960 (str. 79).

 

Rok po výstavě PRAGA 78 uveřejnil přítel Votoček (FILATELIE 1979/18) vzácný nález dopisu podaného na soukromé poště 24. 7. 1783, který je adresován do Kynšperka nad Ohří, avšak není opatřen žádným z písmenkových razítek, ale je na zadní straně opatřen černým otiskem p e č e t i d l a soukromé malé pošty. Taková pečetidla mívali poštmistři „V šuplíku“ pouze pro pečetění úředních dopisů ve styku s nadřízeným úřadem anebo pro odbaven peněžních dopisů. Takové pečetidlo vlastnil tedy i Fr. Garsie a použil jej v tomto případě jako razítka. Tento otisk pečeti zařadil Votoček do druhého dodatku ku své monografii mezi razítka úřední a vysoce jej hodnotí 2000 body. Dopis předložil Votočkovi náš sběratel a když jsme nad tou vzácností při mé návštěvě u ing. Votočka společně o možnosti dalších nálezů, nenapadlo nás ani ve snu, že by se mohl najít podobný dopis, ale s originálním otiskem pečetidla do v o s k u tedy p o s i t i v.

 

Štěstí, které ve svých úvahách o takových možnostech do budoucna přáli sběratelům jak p. Himmel, tak i Votoček, se tentokrát usmálo na mně, takže mohu nejen popsat, ale i obrazem doprovodit snad nejzávažnější nález z období provozu s o u k r o m é malé pošty v Celetné ulici. Jedná se o peněžní dopis podaný na soukromé malé poště dne 11. 8. 1783, který svými náležitostmi jak rukopisnými tak pečetěmi nejlépe vypovídá o funkci této instituce rok po zahájení její činnosti. Odesilatelem byla Rada Nového města pražského a opatřila jej svojí pečetí s textem SIGILLVM MAIVS NOVAE URBIS PRAGENSIS METROPOLITANAE. Není bez zajímavosti, že již v následujícím roce 1784 bylo Nové město sloučeno s dalšími třemi čtvrtěmi pod jeden magistrát staroměstský. Odesilatel napsal adresu perem: Am einen Löbliche Stadt Rath in Ungarisch Skalitz a vpravo nahoře označil místo podání Von Prag a též připojil zkratku NB, vše černým inkoustem.

 

Při jeho podání, jelikož se jednalo o dopis peněžní, musel býti obnos 50 zlatých vložen do zásilky až na poště před zraky zaměstnance pošty, který také dopis zapečetil a to čtyřmi pečetěmi do červeného pečetního vosku a dobře čitelnými texty: „K:K:PR: KLEINE POST: OBER AMT. – VRCHNÍ POŠTOVNÍ ÚŘAD CÍSAŘSKO KRÁLOVSKÉ PRAŽSKÉ MALÉ POŠTY“. Mezi dvěma pečetěmi na zadní straně je do vosku navíc ještě otištěn prst asi pravé ruky. Úřední pečeť poštmistři obvykle nesvěřovali druhé osobě a je tedy m o ž n é, že dopis odbavil sám pan Fr. GARCIE? Zajímavá jest též zkratka „PR:“ v textu pečetě, kterou ing. Votoček překládá jako „PRAŽSKÉ“, i když stejně dobře by to snad mohla býti zkratka slov „PRIVAT“ anebo „PRIVILEGIERT“? To se ovšem již asi nedozvíme. Malá pošta pravděpodobně vybrala poplatek i za dopravu dopisu, a tak při podání byla červenou rudkou vyznačena váha „L 6“ (6 lotů) a na pečetní straně výši poplatku, který odesilatel zaplatil „23“ (krejcarů. Současně byla připojena ještě poznámka: „Gegen Recepisse NB“. Podle tehdejší praxe musel býti peněžní dopis podán jako zapsaná – rekomandovaná zásilka.

 

Soukromá malá pošta v Celetné mohla však dopravovati zásilky jen do okruhu tří mil, a tak tento dopis musel býti předán k další dopravě na hlavní poštovní úřad na Malé Straně, který tehdy sídlil na Vlašském náměstí v Lichtenštejnských domech.Tento poštovní úřad opatřil zásilku červeným podacím razítkem Von Prag a perem vyznačil směr dopravy, zprvu „per Wienne“, což bylo škrtnuto a poté „per Brünn“. Pod těmito údaji je uvedeno : „Mit 50 Pt. B. Z. beschwerte“. Křížový škrt perem, což značilo, že zásilka byla zcela vyplacena, můžeme přisuzovati malé poště v Celetné, která poštovní poplatek vybrala, avšak musela se děliti s poštou státní.

 

Myslím, že dopis sám i náležitosti objasňují mnoho souvislostí tehdejšího poštovnictví v Praze a další zajímavosti a důležité údaje o provozu a existenci soukromé malé pošty v Praze Celetná 14., nalezneme v připojeném seznamu literatury, ze které jsem čerpal, i když zcela nevyužil v této mé krátké úvaze.

 

 

Prameny:

Dr. Karel Všetečka: K vývoji pražské pošty, FILATELIE 1971/14, str. 203

Ing. Edwin Müller, Předznámková razítka Rakouska – příručka, New York 1960

Edward Effenberger: Die Österrechische Post, Wien 1916, str. 63
Heinrich Himmel-Agisburg: Grätzer Klapperpost 1796 – 1847, Gratz 1970, vlastní náklad

Heinrich Himmel-Agisburg. Pražská malá pošta, Katalog výstavy PRAGA 78, str. 255

Ing. Emil Votoček, Razítko malé pražské pošty z roku 1783, FILATELIE 1979/18

Kundmachung vom K. K. Böhmischen Landesgubernium Prag 23. März 1819

Václav Konštant, Dvě razítka pražské malé pošty, FILATELIE 1978/24, str. 754

Ing. Emil Votoček, Monografie 14. díl, str. 48 a 2. dodatek k 13. a 14. dílu Monografie

Přidáno na web www.kf0015.cz 15. 12. 2015

 

Postal museum tit    

 

Číst dál...

MANOLO

MANOLO

Osobnost andaluzské Elvirie a Marbella. Bohužel už několik let není mezi námi. Dostala ho v jeho rodné Galicii fatální nemoc. Dost často na něj vzpomínám. Nejen proto, že byl noblesním číšníkem, který čínskou restauraci ASIA FOOD pozvedl k výšinám a vysoké návštěvnosti, ale proto, že byl noblesní, empatický, přátelský, milý k dětem.

Děti ho milovaly. Do restaurací se jim moc nechtělo, ale když se dozvěděly, že uvidí Manola, už byly připraveny k odchodu. Jednou, to už byl po několika zákrocích a snad i radioterapii, se sebral a přišel. Večer radostné ho kulinářství a vtípků začal k radosti nás všech. Svou zkušeností nalákal řadu hostů, návštěvnost byla vynikající. Čínští majitelé mohli být spokojeni. No nebyli. Vyřadili jej na dva roky z provozu, nakonec jej museli povolat. Hosté si to přáli. O chabém provozu restaurace během jeho nepřítomnosti ani nemluvím.

Manolo získal své neocenitelné zkušenosti ve Švýcarsku (Lausanne), přenesl je do andaluzského prostředí.

Byl proslulý svým “Cadillacem“ – flambovacím vozíkem, na kterém připravoval dvě velké pochoutky této čínské restaurace (Chateaubriand a jahody na Grand Manier). Oheň dodal oběma pochoutkám tu správnou chuť. Široko daleko nebyly lepší. Slíbil jsem mu přivézt starou hasičskou přilbu, zůstalo u slibu.

A to je, co říct. Restauracemi se to v Elvirii a Marbelle jen hemží. Vždy jsem napsal pozitivní hodnocení pro Tripadvisor. Už nenapíšu. Manolo odešel před třemi lety do restauratérského nebe. Zemřel ve své rodné španělské Galicii. Restaurace ukončila činnost a její čínští provozovatelé zmizely neznámo kam.

Ani druhý slib či spíše plány nevyšly. Manolo nápadně připomínal francouzského herce se španělskými kořeny Louise de Funése. Spolu s německým přítelem z filmové branže jsme začali přemýšlet o natočení reportáže či filmu, zůstalo u nedokončeného scénaře.

Z toho plyne poučení – sliby se mají plnit hned.

Dodneška narážím na lidi, kteří si jej pamatují a vzpomínají na něj jen v dobrém. To se týká i číšníků a majitelů okolních restaurací v Elvirii.

Milý a drahý Manolo, R.I.P.

MANOLO PŘIŠEL, aby své milé hosty pozdravil a obsloužil, i když už trpěl bolestmi po chemoterapiích.

IMG 5329

 

MANOLO A JEHO MAJSTRŠTYK - vozík zvaný Cadillac na přípravu flambovaného hovězího masa a vynikajícího desertu - jahod na Grand Manier. MANOLO PŘI SVÝCH AKCÍCH UMĚL I POBAVIT S NOBLESOU A HUMOREM. POHOSTINNÁ PÉČE PAR EXCELLENCE.

 

MANOLO 1     DSC02724     DSC02725     DSC02726     DSC02729      DSC02730     DSC02731     Manolo 2

 

MUCHAS GRACIAS, MANOLO!

 

 

Číst dál...