HISTORIA POSTALIS ETC... osobní blog Ivana Leiše

OSOBNOSTI

FRED MELVILLE

FRED MELVILLE

významný filatelista a publicista… zakladatel a president britské Společnosti poštovní historie

„Je pozoruhodné, že publikace Freda Melvilla jsou bez chyb, ke kterými se tak často setkáváme v levných příručkách o filatelii.“

Úryvek z recenze otištěné v roce 1903 v Morley´s Philatelic Journal po vydání Melvillovy knihy The A.B.C. of Stamp Collecting

Život                        

Frederick John Melville (25. 2. 1882, Edinburgh – 12. 1. 1940, Londýn) se narodil v Edinburghu do rodiny Thomase J. a Annie Melvillových. Ve dvou letech se přestěhovala rodina do Londýna poté, co se jeho otec stal korespondentem novin The Scotsman v britském Parlamentu. Fred měl tři bratry a dvě sestry.

Navštěvoval Westminster School, kde byl hlavním iniciátorem založení školního časopisu The United Westminster School Field Club Magazine. Od školních let se mu říkalo Fred.

Ve svých jedenácti letech vzal svého otce na výstavu poštovních známek, kterou organizovala Filatelistická společnost v Londýně (Philatelic Society) – nyní existující pod názvem The Royal Philatelic Socety Londýn (Arundel Street). Na výstavě potkal Edwarda Dennyho Bacona, který jej seznámil s časopisem The London Philatelist. V roce 1899 vstoupil do této společnosti, ale byl odmítnut pro svůj nízký věk. Výsedkem této události bylo, že založil The Junior Philatelic Society (nyné The National Philatelic Society)- Filatelistickou společnost pro juniory.Tato společnost se dočkala ohromného úspěchu, neboť vyšla vstříc potřebám mladé generace. V roce 1906 založil Fred Melville pobočku této společnosti v Manchesteru. Melville se stal presidentem společnosti a zůstal ve funkci až do smrti. Redigoval i časopis The Stamp Lover.

Větší aktivitě mu bránilo chabé zdraví. Nebyl ani povolán do branných sil bojujících v I. světové válce.

Melville zemřel v roce 1940, pohřeb se konal na Lambeth Cemetary v Tootingu 16. 1. 1940. Nebyl ženat. V roce 1941 posmrtně vstoupil do Síně slávy APS (American Philatelic Society). Po jeho smrti jeho rozsáhlou filatelistickou knihovnu koupila americká Kongresová knihovna . Jeho tituly jsou dnes rozděleny mezi tuto knihovnu a americké Národní poštovní muzeum (The National Postal Museum). Část nalezneme i v knihovnách Smithsonianského institutu.

Sběratel, autor publikací, redaktor

Fred Melville se věnoval od raného dětství filatelii, nejdříve poštovním známkám, později též telegrafním známkách a fiskální filatelii, neopomněl ani obory poštovní historie a to nejen Velké Británie, ale i britských kolonií. Zkušenosti se sběratelstvím se otiskly do jeho časopisů a publikací.

Melville napsal řadu odborných knih, které přesáhly úctyhodné číslo 100. Většinou se týkaly filatelie.

V roce 1897 napsal a sám vydal osmistránkovou brožůru s názvem Stamp Collecting. Cena jedna pence. Fred byl tak překvapen, že kniha šla na odbyt. Kdykoliv ji viděl, koupil ji. Dnes se jedná o velmi hledanou a vzácnou publikaci. V roce 1899 se stal redaktor filatelistické sekce v malém časopise vycházejícím pod názvem Hardman´s Miscellany. Krátce nato začal vydávat další svůj časopis Young Stamp Collector (splynul s Stamp Collectors´Fortnightly). Přispíval do deníků The Daily Telegraph, Wide World Magazine, The Straits Times of Singapore, Ilullustrated London News a John O´London´s Weekly.

Jeho druhou filatelistickou knihou byla The A.B.C. of Stamp Collecting (1903). Dočkala se později dalších vydání (např. 1922).

Některé jeho knihy byly přeloženy i do cizích jazyků (švédštiny a holandštiny. Poslední knihou byla příručka Modern Stamp Collecting (vydána 6. 5. 1940).

Melville redigoval též Postage Stamp (1909 – 1929), Stamp Collector ś Fortnightly (1921 – 1939) a British Philatelist (1932 – 1939).

Pustil se i do psaní divadelních her. Jedna z nich(The Lady Forger:an original play – 1906). Ve stejném roce se dostala na jeviště Bijou Theatre na Archer Street v Londýně (během výročního koncertu Filatelistické společnosti pro juniory).

Používal i pseudonymy (např. Miss Fitte). Byl též činný mimo filatelii v různých časopisch (např. Sunday Magazine, Cosy Corner   a dalších). Svůj talent posílil díky svému mentorovi a koučovi Siru Alfredu Harmsworthovi (později Lord Northcliffe), což byl zaklaatel populárních deníků The Daily Mirror a The Mail.

Zakladatel organizované filatelie

Fred Melville byl činný na mnoha úsecích filatelie. Od roku 1911 byl členem Společnosti fiskální filatelie. Byl členem mnoha výstavních jury. Na Filatelistickém kongresu Velké Británie v roce 1935 získal Kongresový pohár za jeho práci The Lives of Forgers (Životy padělků).

Dne 26. 9. 1936 z jeho popudu došlo v kancelářích Robson Lowe na setkání eminentních filatelistů k založení britské Společnosti poštovní historie (The Postal History Society). Jednomyslně byl zvolen jejím prvním předsedou. Cílem této společnosti byla podpora studií poštovní komunikace na místní, národní a mezinárodní úrovni, publikování časopisu a další práce spojené s poštovní historií. Inaugurační setkání této psolečnosti se konalo 24. 10. 1936. Hlavním řečníkem byl Charles Clear (ředitel oddělení Public Relations Hlavní londýnské pošty) – přednesl přednášku na téma „ John Loudon McAdam a poštovní úřad“. Koncem prvního roku existence tato společnost měla 61 členů. Společnost existuje do dnešních dnů se 315 členy (75 ze zahraničí). Vydává časopis 4x do roka (Postal History) a stále se věnuje historii písemné poštovní komunikace.

Melville byl i organizátorem výstav. V roce 1908 organizoval the Imperial Stamp Exhibition, v roce 1915 the War Stamps Exhibition a v roce 1934 APEX (první mezinárodní výstavu letecké pošty).

Redigoval i výstavní katalogy (1912, 1923)

Neúnavná síla Freda Melvilla pomohla zřetelně propagovat filatelii mezi mladými a širokou veřejností.

I když byl zejména autor a žurnalista, pustil se i do aukcí a prodejů poštovních známek a artefaktů poštovní historie. V časopisech můžeme najít jeho nabídky.

Pohled na jeho dílo

V prvé řadě psal o známkových zemích a jejich poštovních známkách, zejména v letech 1909 – 1911.Známé jsou jeho práce o britských koloniích a protektorátech (Britská centrální Afrika,   Kajmanské ostrovy aj., ale i nezávislých územích Holandsko, Jamaica, Portugalsko, USA a pochopitelně o Velké Británii. Celkem 17 hlavních publikací.

Dalším okruhem byly filatelistické publikace všeobecného charakteru, kterým se věnoval zejména ve 20. a 30. letech. Obsahovaly poštovní historii (razítka, zajatecké známky), poštovní celiny, aerofilatelii, známkovým zemím (Andora, Antigua, Azerbajdžán, Brunej atd.), všeobecná problematika a pohledy na filatelistickou literaturu, návody na sbírání filatelistické předměty důležité ke sbírání, alba a jejich historie, celkem 29 hlavních titulů.

Poslední skupinou byla další publikace k různým tématům sem se dopočítal čísla 60. Jsou mezi nimi katalogy, příručky, specializované příručky, studijní známkové knihy, knihy o tisku známek, studie o cenných známkách, návod na sběratelství známek, aj.

Základní bibliografii lze najít na https://en.wikipedia.org/wiki/List_of_publications_by_Fred_Melville.

Dokladem kvality jeho děl je to, že jsou do dnešních dnů hledanými položkami mezi filatelistickou veřejností.

Fred Melville byl pozoruhodnou osobností, která spojovala bravurním způsobem sběratelství, žurnalistiku, organizátorský talent a pochopení propagovat filatelii mezi laickou veřejností a zejména mládeží. Cit měl nejen pro poštovní známky, ale i další obory filatelie. V historii filatelie zanechal zřetelnou stopu. Položil i základní kámen sběratelství specializovaných oborů a poštovní historie v Evropě a na světě. Jím založená Společnost poštovní historie v Londýně v příštím roce oslaví již 80 let své existence bez přerušení.

Zdroje: 1/ www.google.com

             2/ http://en.wikipedia.org

             3/ http://www.postalhistory.org.uk

             4/ Dokumenty APS

Psáno pro www.kf0015.cz a přidáno: 23. 10. 2015    

ILE                                                                

Číst dál...

PROF. LADISLAV VELTRUSKÝ, VELKÁ OSOBNOST

PROF. JUDr. LADISLAV VELTRUSKÝ, CSc., velká osobnost

Letos si připomínáme čtyřicet let od jeho úmrtí v roce 1979 ve věku 61 let.

Prof. JUDr. Ladislav Veltruský (narozen 27. 2. 1917 - zemřel 24. 1. 1979) byl československý ekonom, expert na finanční právo, prorektor pro vědecko-výzkumnou práci  a rektor pražské Vysoké školy ekonomické v letech 1968 - 1970. Zároveň v letech 1969 - 1971 působil jako poslanec v České národní radě. Jeho hlavním vědeckým oborem byly finance. Specializoval se na československé finance, kapitalistické finance, peněžní oběh a úvěr v kapitalistických státech, finance všeobecně ve světě, bankovní soustavy kapitalistických států a vlivy ekonomického systému na podnikové finance a metodiku úvěrů. Napsal celou řadu odborných knih.  Praktické zkušenosti získal v Legiobance (1938 - 1942), v Ústřední správě spojů (1946 - 1948), Živnobance (1948 - 1949) jako vedoucí studjního oddělení  na ministerstvu financí (1949 - 1954), kde zastával funkci vedoucího tiskového a publikačně-dokumentačního oddělení. V padesátých letech měl být vyslán jako československý expert do mezinárodních organizací se sídlem v USA, ale z kádrových důvodů mu to nebylo umožněno. Několikrát přednášel na univerzitách v tehdejším západním Německu. V roce 1954 nastoupil do nově vzniklé Vysoké školy ekonomické jako docent katedry úvěru a financí.

Měl jsem tu čest jej poznat osobně coby student VŠE v letech 1964 - 1970 jako vynikajícího podporovatele studentské publikační činnosti (EKONOM) -  a zejména přímého účastníka a pomocníka při zakládání a prvních krůčků Mezinárodního sdružení studentů vysokých škol ekonomických a obchodních (AIESEC). Člověka jen s těmi nejlepšími lidskými vlastnostmi. Často byl hostem na našich formálních i neformálních schůzkách. Obdivovali jsme  jeho vlastnosti jako byl životní optimismus i přes jeho zdravotní hendikep, suchý smysl pro humor a zejména přimočarost a jednoduchost v jednání. Pojmenování problémů a jejich vyřešení nám dodávaly sílu a odvahu. Byl jedním z nás a chránil nás předrůznými nepříznivými vlivy. Jeho funkce prorektora pro vědeckovýzkumnou činnost byla naplněna beze zbytku. Ekonom a AIESEC měl všestrannou podporu ze stran akademických funkcionářů VŠE hlavně díky jemu. 

Ne náhodou tehdejší vedení československého AIESECu jej nominovalo a schválilo jako jednu z velkých osobností do sboru čestných členů AIESEC Československo, kde měl vynikající společníky, jakými byli  prof. Ota Šik, DRSc., prof. dr. Vladimír Kadlec, DRSc., prof. ing. Mikuláš Sedlák, CSc, či prof. ing. Vladimír Líbal, CSc. (zaznamenáno v Kompendiu čs. AIESECu autora I. Leiše z roku 1970).

 Po zásluze byl ve složitých letech zvolen rektorem VŠE po prof. V. Kadlecovi, který se zhostil funkce ministra školství Černíkovy vlády v roce 1968.   Prof. Veltruský byl duchovním otcem vědecko - výzkumné koncepce na VŠE, která násilnou normalizacíbohužel  spadla pod stůl. V jeho koncepci byl "student a jeho vzdělávání" na prvním místě. Nicméně dědictví nám zanechal a jeho slova by měla být vytesána zlatem do kamene v areálu VŠE:

 

"Jsem přesvědčen, že přednášet a rozšiřovat nejnovější vědecké výsledky je skutečně základním posláním vysoké školy a že je to vědecká práce ve vlastním smyslu.  ..... úkolem vysoké školy je poskytnout učitelům stejné východzí šance, ale postupně více preferovat ty, kteří se odpoutají směrem ke špičce...".

 

Prof. L. Veltruský, prosinec 1966 (Ekonom v interview čelných akademických představitelů VŠE č.7/leden 1967)

 

Prof. Ladislav Veltruský byl živým důkazem toho, že i ve složité době si lze zachovat  důstojnost a čest a nenechat se ohnout. Dokázal to slovy, ale i skutky. Byl v prvních řadách listopadové studentské stávky a v čele smutečního průvodu a tryzny za Jana Palacha.

Prof. Veltruský 001

 

Prof. Ladislav Veltruský 001

 

Prof. dr. Ladislav Veltruský CSc. na dvou dobových snímcích:

- oficiální fotografie rektora z roku 1868 (zdroj: www.vse.cz, www.facebook.cz/vse)

- rozhovor pro Československou televizi o federalizaci coby rektor VŠE, s redaktorem Toningerem (zdroj:www.google.com, https://ceskateleviza.cz), Prof. L. Veltruský vlevo.

 

VZPOMÍNKA NA PROF. LADISLAVA VELTRUSKÉHO

Dne 31. 10. 2019 se v Café Pointa na Valech v Praze sešlo několik redaktorů studentského časopisu EKONOM, který vycházel v letech 1965 - 1969 na pražské VŠE, aby společně s dcerou pana profesora paní ing. Hanou Cífkovou zavzpomínali na osobnost prof. Ladislava Veltruského. Pan profesor byl ve velmi složité době svými vlastnostmi a pozitivním vztahem k životu a ekonomické vědě nesmírným přínosem pro tehdejší studenty, ekonomickou vědu a naší Alma Mater - VŠE Praha.

 

DSC09583     DSC09581    DSC09585     DSC09584     DSC09587    

I.Leiš(listopad 2019)

 

 

 

Číst dál...

FRIEDENSREICH HUNDERTWASSER TVOŘIL V ABENSBERGU

TVorba Friedensreicha Hundertwasserav

Známý rakouský architekt Friedensreich Hundertwasser zanechal svou nesmazatelnou stopou i v Bavorsku při tvorbě průmyslových objektů. Jedním z nich je i pivovar Kuchlbauer´s Bierweit s proslulou pivovarnickou věží v Bavorsku nedaleko  Řezna.

 

DSC06797          DSC06807     DSC06806     DSC06832              DSC06802     DSC06803     DSC06804     DSC06808          DSC06811     DSC06812    DSC06813     DSC06814     DSC06815     DSC06817     DSC06818     DSC06820     DSC06821     DSC06825     DSC06828     DSC06836     DSC06837     DSC06823     DSC06824     DSC06842     DSC06846     DSC06850     DSC06854     DSC06855    

Číst dál...

OLBRAM ZOUBEK - vzpomínka na výstavu 2014

OLBRAM ZOUBEK, vzpomínka na výstavu

 

V roce 2014 se v Jízdárně Pražského hradu konala reprezentativní výstava významného českého sochaře Olbrama Zoubka. Vzpomínáme.

 

DSC08359    DSC08368     DSC08371     DSC08362     DSC08357     DSC08372     DSC08369     DSC08375     DSC08381     DSC08386    DSC08384        DSC08402    DSC08392     DSC08387    DSC08424    DSC08423     DSC08420     DSC08429     DSC08431     DSC08436     DSC08435     DSC08432DSC08428

Zdroj portrétu O. Z: Česká televize - pořad o Olbramu Zoubkovi (promítáno na výstavě)

A na konec ÚJEZD - monumentální sousoší Oběti komunismu....

 

DSC08462    DSC08463

Číst dál...

K. F. PEŠÁK fotograf

K. F. PEŠÁK fotograf

 

K. F. Pešák byl od dvacátých let do pozdějšícho období let sedmdesátých znám jako zaměstnanec pošt a významný filatelista s citem pro zajímavosti filatelie a poštovní historie. Na internetových sítích se objevila i oceněná fotografie ze 40. let....V roce 1950 byla tato zajímavá fotografie nazvaná !Old Prague! (Stará Praha) v americkém časopise  American Annual of Photography, svazek 64 (1950). Tato fotografie se objevila i na aukcích a byla nabízena např v Rotterdamu za USD 44,-. Zdroj: www.ebay.com, www.flickr.com.

 

 

 

 

 

 

 
 

 

Číst dál...

FRANZ KALCKHOFF

FRANZ KALCKHOFF

FRANZ KALCKHOFF – VÝZNAMNÝ ZAKLADATEL A SBĚRATEL SPECIALIZOVANÝCH OBORŮ

 

 

Motto:

 

„Razítkovaná známka šeptá,

ústřižek dopisu hovoří,

dopis křičí.“

 

                     Dr. Franz Kalckhoff

 

 

     Již několikrát jsem v článcích o Václavu Nebeském a o počátcích specializovaných oborů v československé a české filatelii (dříve speciální obory a později obory poštovní historie a celin)

zmínil jedno jméno, které dle nestora našich specializovaných oborů znamenalo pro něj a jeho generaci sběratelů hodně. I ostatní sběratelé, se kterými jsem měl tu čest se seznámit v 70. letech minulého století při vstupu do tohoto světa krásných celistvostí, zaníceně o tomto sběratel hovořili. Zmíňovali i další – pro mne tehdy zcela neznámá – jména z německé a rakouské školy jako např. Lindenberg, Ascher, Stenger, Junker, Wagner, Kobold, Kumpf-Mikuli, Müller a další. Nejvíce mi však v paměti utkvěl muž jménem Kalckhoff. Při cestě ke kořenům sběratelství, kterému jsem se doživotně upsal, bych rád tohoto vzácného muže naší obci přiblížil.

Dr. Andreas Franz Anton Kalckhoff

 

se narodil 30. listopadu 1860 v Charlottenburgu a zemřel 13. února 1955 v Einbecku. Jak říkal Václav Nebeský, zdobil tento svět skoro 95 let. Povoláním byl chemik, chemie mu pomáhala i při sbírání.

Stal se jedním z nejvýznamnějších německých filatelistů, řekl bych, že jeho sláva překročila i hranice jeho vlasti a jeho osobnost byla uznávaná i v celé Evropě a za oceánem. Proslul jako čilý autor specializovaných publikací, sběratel specializovaných oborů filatelie, byl editorem filatelistické literatury a experte zejména na celiny. Do filatelistické paměti budoucích generací byl navždy zvěčněn formou Kalkckhoffovy medaile, která se v Německu uděluje od roku 1951 za literatury ve filatelii (prvním, kdo tuto medaili obdržel byl právě samotný Kalckhoff).

Život

Od roku 1879 studoval chemii v Berlíně. Po absolutoriu ( s tizulem dr. filosofie - 1885) pracoval v Berlíně (specializace barvy) a v roce 1889 se dostal služebně do Huddersfieldu v Anglii, kde se zdokonalil v tomto oboru. Zajímavé je, že krátce na to jej cesta zavedla i do Prahy, odkud se vrátil opět do Berlína (1892). V září 1893 nastoupil jako chemik v Říšském patentovém úřadě. V jeho kariéře najdeme i na další funkce – vládního rady (1901), tajného rady (1912) a vládního člena (1921). Do důchodu odešel v roce 1925. Nesnesitelnost války a bombardování Berlína jej v roce 1943 přivedla za dcerou a zeťem do Einbecku, kde též zemřel. ženatý byl od roku 1933 (podruhé?) s vdovou po Alexandru Bungerzovi, paní Elli, roz. Quack.

Filatelie

Filatelie uchvátila tohoto vzácného muže už v v raném dětském věku deseti (?) let. Napomohly tomu dvě tiskoviny – jednal časopis „Briefmarken-Zeitung“ (snad již v roce 1870) a katalog Moschkau (vydání 1874). Čemu se filatelisticky věnoval? Jeho cesta začala u pruských známek a razítek. Později – ve věku jinošském a zralém to byl již specializované obory – zejména celiny (hlavně pruské), ale i telegrafní známky, telegrafní poukázky, služební známky, nálepky, doporučená pošta a doporučené známky a další obory. Stal i znalcem nejstarších německých známek. Záslužný čin. Tyto obory nebyly tak medializovány jako známky. Je třeba říci, že jej uchvátila i filatelistická literatura – četba, ale zejména tvorba, k níž byl mimořádně nadán.

Po získání základních znalostí jeho kariéra byla blesková. Pod svým jménem a pseudonymy „Franz Andreas“ či „A. Franz“ a „ff“ publikoval filatelistické práce. Literatura uvádí ž 200 samostatných prací.

Proslul odhalením padělatelské aféry „Georges Fouré“ společně se svým přítelem, též sběratelem Carlem Lindenbergem.

V roce 1891 převzal redakci „Illustrierte Stempel-Zeitung“ pro vydavatele E. Heitmanna v Lipsku. V letech 1926 – 1927 byl též redaktorem časopisu „Postbriefmarken“. Redigoval též album Schwaneberger a byl členem redakční rady známkového katalogu bratří Senfů.

Věnoval se intenzivně klubové činnosti – byl členem několika národních a mezinárodních sběratelských klubů. Po přestěhování do Berlína byl tajemníkem (1903) a předsedou (1903-1907) Berlínského klubu filatelistů, od roku 1908 čestným členem. Založil společnost GanzsachenSV v Berlíně (1888 se spoluzakladatelem Richardem Rennerem). Byl i členem BDPV ( Federální agentura pro vědeckou filatelii 1927-1935), Germania-Ring, Vienna PhilKl, Německé asociace pro filatelii, Filatelistické společnosti literatury, Sdružení pro soukromé poštovní razítko sběratelů „Merkur“, Známkového klubu „Hallensia“, BDPh (čestný člen od roku 1947), lV Dolní Sasko (čestný člen), RSPL -   Royal Philatelic Society London (od roku 1890), Klubu sběratelů New York (Collectors´Club).

Exponáty

Na výstavě v Berlíně obdržel bronzovou medaili (1904), poté vždy vystavoval mimo soutěžní třídy.

Publikace

Jeho práce jsou poměrně důkladně na veřejných zdrojích evidovány se svšemi podrobnostmi, tím se staly dohledatelné.Pro zájemce doporučuji zejména zdroje DNB (Deutsche National Bibliothek – http://portal.dnb.de), dále http:// de.wikipedia.org (heslo Franz Kalckhoff), http://philabooks.com,

http://www.bdph.de a zejména http://www.worldcat.org.

Zde se omezím na kategorizaci jeho prací.

Publikační dráhu začal odbornými pracemi z chemie. Jedná se zejména o jeho disertační práci „O derivátech močoviny a anhydro-amidophenolech“ (1883) a známější práci „ O chemických padělcích“ (esej z roku 1888).

Dále zaujmou jeho odborné filatelistické práce.

Jeho práce se věnovaly nejdříve známkám. Publikační činnost zahájil prací „Obrazový adresář všech známých dotisků státních poštovních známek spolu s údaji o charakteristických rysech“ (Lipsko 1892).

Dále to byly práce o telegrafní službě Německa a telegrafních známkách a poukázkách. Zaujala i práce o německých poštách v zahraničí.

Pak se soustředil zejména na celinářský obor Pruska a Německa z různých dob. Práce nabyly na kvalitě, když se ke spolupráci s ním připojil i jeho o deset starší mentor Carl Lindenberg. A po jeho smrti (1928)Lindenbergova rodina poskyla dr. Kalckhoffovi i celou celinářskou sbírku tohoto dalšího významného německého sběratele. Za zaznamenání stojí, že dr. Franz Kalckhoff vydal i publikaci o celinářské sbírce bratří Petchků. V roce 1928 vydal Monografii pruských celinových obálek.

Zajímavá část literatury se týká i jeho vzpomínek nebo popis i dalších specializovaných a příbuzných oborů (pohlednice apod.). Známá je i jeho příručka o filatelii. Knihy vydával též v mnoha případech jako svůj tisk mimo vydavatelství.

Ocenění a vyznamenání

Dr. Franz Kalckhoff byl oceněn v Německu i na mezinárodním poli čestným členstvím a řadou medailí.

Z nejvýznamnějších uvádím:

1908 – 2. 3. čestný člen Berlínského filatelistického klubu

1911 – Lindenbergova medaile

1934 - oceněn „Honorary Life Fellow“ Londýnské společnosti RPSL (členem od roku 1890, některé zdroje uvádějí četsné členství od roku 1949?)

1947 – medaile Hanse Wagnera a čestný člen Svazu německých filatelistů

1951 – Kalckhoffova medaile (1. ocenění po zřízení medaile k jeho 90. narozeninám)

1954 - Koboldova medaile

Čestný člen „Klubu sběratelů New York“

Dr. Franz Kalckhoff zanechal stopu nejen v Německu a ve světě, ale i též u nás. Je zřejmé, že naši otcové-zakladatelé specializovaných oborů v něm našli inspiraci a byl jim ve formování organizovaného sběratelství spolu s další z blízkých zemí příkladem. I literatura posloužila ve zvýšení kvality sběratelství různých specializovaných oborů. Proto si zaslouží naši dnešní připomínku.

Článek doplňuji jeho portrétem, titulkou jedné z jeho prací a obrázkem medaile, která se v Německu uděluje již od roku 1951 za literaturu, kde je jeho portrét.

Psáno a přidáno původně na portíál www.kf0015.cz: 23. 6. 2015                                             Autor: Ivan Leiš

 

 

Číst dál...

JOE ANEB DÍKY, PANE PROFESORE

JOE ANEB DÍKY, PANE PROFESORE

Vzpomínání s poctou

JOE BYL ČLENEM  KLUBU FILATELISTŮ nyní 00-15 S ČÍSLEM 1000.

Je až neuvěřitelné, kolik významných a zajímavých filatelistických osobností prošlo naším klubem za jeho více jak sedmdesátiletou existenci. Jednou z takových osobností, která zaslouží naší vzpomínku je i všestranně nadaný

MUDr. Josef „Joe“ Gruss, někdy též známý pod pseudonymem Joe Gruss (8. 7.1884, Praha - 28.5. 1968, Praha).

Je až neuvěřitelné, co za 83 let svého života dokázal ve svém občanském povolání a v dalších zájmových oblastech. Veřejné zdroje poskytují řadu detailů o jeho povolání gynekologa a porodníka, jakož i o jeho aktivitě ve sportu a olympijském hnutí. Skoupé jsou v dalším oboru, kterému se věnoval ve filatelii.

V mém případě se stalo již pravidlem, že pokud jiné zdroje informací ve filatelii neexistují, tak otevřu vynikající knížku Václava Nebeského „Filatelistovo podzimní rozjímání“ (1975). Jak zpívají Werich s Voskovcem: „otevřeme bibli, tam to všechno je“. A skutečně.

POCTA VE FORMĚ LEGITIMACE S ČÍSLEM 1000 VYNIKAJÍCÍMU FILATELISTOVI A ČLOVĚKU

Ti, kteří sledují náš web od roku 2013, roku jeho zřízení, již vědí, že náš klub byl založen uprostřed válečných let v roce 1943. První rok Václav Nebeský ve své knize popisuje první rok takto:

„Míjí první rok výchovné a propagační činnosti, poznamenaný opravdovým zájmem o spolkové dění.

Za dvanáct měsíců života klubu- od května 1943 do května 1944 – vydala novinková služba klubu členům za 1600000 K známek, pokladna při 932 členech vykazuje na hotovosti už 23441 K. Stáváme se po Klubu českých filatelistů největším klubem v Ústředí a v nejbližší době přivítáme tisícího člena.

„Uvažujeme, komu nabídnout tuto poctu, aby legitimace s číslem 1000 odpovídala významem svému nositeli. V červnu 1944 dovrší 60 let univerzitní profesor MUDr. Josef Gruss,  předseda Ústředí filatelistických spolků, a není pochyb, že právě on bude nositelem onoho jubilejního čísla, v němž se tají úspěšná práce hrstky nadšenců z výboru klubu. A věříme, že čelný představitel českého filatelistického života neodmítne naši poctu. Legitimace byla slavnostně odevzdána, na svého tisícího člena jsme mohli být právem hrdi.“ (str. 56 a 57).

Není bez zajímavosti, že jedním dechem Václav Nebeský dodává, že „legitimaci s číslem 1 jsem měl od založení klubu já“.

O osobě Josefa Grusse se Václav Nebeský zmiňuje i dál (na straně 186), bohužel jen krátce:

„Prof. MUDr. JOSEF GRUSS (1884-1968), nositel Řádu práce, člen Mezinárodního olympijského výboru a dlouholetý člen Mezinárodní filatelistické organizace, usiloval záhy po rozpolcení Svazu československých filatelistických spolků o jeho opětné sloučení s Jednotou. Svým přátelským jednáním a upřímným úsměvem si získal všeobecnou oblibu a v těžkých okupačních letech byl roku 1943zvolen tehdejšího Ústředí českých filatelistů. Dva roky poté, ve slavném roce 1945, mu byla udělena Kolínská cena za zásluhy o filatelii a plným právem: vyvedl naši organizaci neblahým období okupace a války bez poskvrny do svobodného poválečného života a rozkvětu.“

 

 

Náhoda ve formě bezcílného internetového brouzdání tomu chtěla, aby mne zavedla na stránky zpravodaje Olymsport z roku 2013, kde jsem objevil na straně 122 korespondenci jednoho ze zakladatelů Olympsportu u nás Václava Robina Duška, evangelického faráře ze Strakonic s MUDr. Josefem Grussem. Celá (částečná) korespondence je velice zajímavá. V jednom dopise se profesor Gruss rozepisuje o své f i l a t e l i s t i c k é kariéře a sběratelském zájmu. Jedná se však jen o střípek, jakkoliv cenný.

Jak vidím z Vašeho dopisu , jste zpraveno mé filatelistické činnosti, kterou ve zkratce zopakuji. Do minulého roku (dopis je z roku 1965 – pozn. aut.), byl jsem od roku 1946 členem FIP za Čechy a když jsem loni abdikoval, dali mi medajli a jmenovali čestným předsedou. V ústředí SČSF jsem byl celou řadu let předsedou, kdy se mi dvakrát podařilo sjednotiti rozvaděnou českou filatelii. Sám jsem sběratelem, mezinárodně však nevystavuji, mám pro to své důvody, sportovní a olympijské známky sbírám po léta a ukázku z nich jsem letos na zvláštní požádání vystavoval v Žatci, kde jsem obdržel 2. cenu výstavy, ovšem v souvislosti s jinými sbírkami“.

Na internetu či ve výstavních katalozích a filatelistických časopisech bychom našli zcela jistě další detaily o Josef Grussovi a jeho filatelistickém životě. Časem se jistě dozvíme více. Třebas i detail o jeho členství v našem klubu …

Zastavme se i u Grussových dalších aktivit, které jsou neméně zajímavé.

VÝZNAMNÝ LÉKAŘ

MUDr.Josef Gruss byl významným lékařem – gynekologem a porodníkem. Kromě svého povolání se významně angažoval při založení jednotné organizace (České gynekologické a porodnické společnosti) vzniklé v roce 1921 v Praze. V letech 1945 – 1946 byl jejím (čtvrtým od založení) předsedou. Dějiny této společnosti jsou nerozlučně spjaty se založením odborného časopisu. V dubnu vyšlo první číslo Rozhledů v chirurgii a gynekologii, časopis měnil název, u zrodu pozdější České gynekologie se angažoval prof. Josef Gruss , stal se jejím prvním šéfredaktorem (léta 1936 – 1945). MUDr. Josef Gruss byl i významným odborným publicistou a autorem odborných publikací (např. publikace o opouzdřených zánětech pobřišnice z roku 1922), vědeckých i vědeckopopulárníchknih. Přednáší na Univerzitě Karlově. O r. 1933 profesorem.

JOE HOKEJOVÝM MUŠKETÝREM, SPORTOVCEM A SPORTOVNÍ FUNKCIONÁŘEM

Snad nejvíce záznamů na internetových sítích pod různými hlavičkami je na téma aktivní sportovní činnosti a jeho funkcionářském působení v českých, československých a mezinárodních strukturách včetně olympijského hnutí.

K úspěšné činnosti ve sportovních kolektivech a sportovních svazech různého druhu mu pomohla jeho společenská vytříbenost, zralost, dobrosrdečná povaha, vstřícnost, empatie a vynikající jazyková vybavenost.

Je toho tolik, co dokázal, takže se omezím na přehlednou datovou kroniku. Zcela jistě mi z ní nechtěně vypadla řada důležitých Grussových aktivit, což je mi líto. Proto o to vřeleji zvu zájemce k brouzdajícímu kolečku na internetu s heslem „MUDr. Josef Gruss“ (pozor nepleťte si jej s jeho neméně slavným jmenovcem – hercem).

Od mládí se věnoval tenisu, šermu, atletice, lyžování, fotbalu, hokeji s míčkem na ledě

1901             stal se členem hokejového týmu Slavia Praha

1903             působil jako hokejový rozhodčí

1906             intenzivně propaguje lední hokej, překládá z francouzštiny kanadská pravidla

                    později jejich evropskou interpretaci, překládá i pravidla fotbalu

1907             získává přezdívku JOE, pořádá přípravnou schůzku v kavárně Louvre za účelem

                    vytvoření hokejové organizace

1908             zařazen do hokejového týmu, spoluiniciuje Český svaz hokejový

1908             účastní se IV. olympijských her v Londýně(pod pseudonymem Josef Mičkovský se

                    zúčastňuje tenisového turnaje ve dvouhře a čtyřhře (s J. Rösslerem-Ořovským)

1908 -1909    vstoupil do dějin českého hokeje jako jeden z osmi českých hokejových mušketýrů,

                    byl jako brankář v týmu prvních osmi českých reprezentantů, kteří reprezentovali

                    Čechy, zároveň byl vedoucí výpravy a delegát na mezinárodním kongresu LIHG

23.1.1909      v Chamonix odehrál v turnaji dva zápasy proti Francii (1:8) a Švýcarsku (2:8)

1908             spoluzaložil Český svaz hokejový, působil jako funkcionář v domovském klubu

                    SK Slavia

1910             šermoval na světovém šampionátu v Bruselu

1919             kapitánem našeho tenisového týmu na Pershingově olympiádě v Paříži

                    V dalších letech se stal třikrát lyžařským mistrem Prahy, závodil v lehké

                    atletice (běžel i slavné Běchovice), hrál fotbal, později se stal i předsedou

                    České amatérské atletické unie a šermířského svazu      

1920             předseda Československé sportovní obce

1920 - 1925   předsedou Československého šermířského svazu

1922 - 1929   předsedou ČŠK Riegel , pracoval ve svazech atletiky

1929 – 1951   předsedou Československého olympijského výboru (ČSOV)

1946-1965     členem Mezinárodního olympijského výboru (MOV) jako druhý Čech

6.5.2010        uveden do Síně slávy českého hokeje

 

HOKEJOVÍ MUŠKETŸŘI A ČESKÁ VLAJKA V LONDÝNĚ

 

Zájemcům o život Josefa Grusse doporučuji si přečíst na https://cs.wikipedia.org/wikihistorii hokejových mušketýrů, jejich členem byl Josef Gruss. Poučné a zajímavé čtení.

Zajímavá je i historka, která je dost zasutá, o vystoupení českých sportovců na IV. olympijských hrách v Londýně. Nástup pod českou vlajkou za dob Rakouska-Uherska je více než zajímavý.

Není divu, že jsme měli štěstí v tom, že dobré základy českého sportu (hokeje zvlášť),ale i filatelie položily takové osobnosti jako byl prof. MUDr. Josef Gruss. Možná, že bychom bez jeho vlivu hráli do dnešní doby něco jako hockey „s napalovaným míčkem a ne s plochými holemi a toušem okrouhlým z kaučuku o průměru 7cm a 2cm tloušťky“ a „puku či touši říkali pivní tácek“.

Při vší skromnosti : že by jeho vliv byl i klubu filatelistů?

Díky za to, pane profesore. Která osobnost nás překvapí příště?

Zdroje:

1/ http://zivotopisyonline.cz/josef-gruss.php

2/ http://cs.wikipedia/wiki/Josef_Gruss(lékař)

3/ http://www.cgps.cz/cgps/historie.php

4/ http://www.sinslavycslh.cz

5/ www.olympic.cz

Psáno v roce 2014 pro portál www.kf0015.cz

 

 

 

 

 

                                                                                                

Číst dál...

PŘÍZNIVEC FILATELIE A SPECIALIZOVANÝCH OBORŮ

JAMES MACKAY A SPECIALIZOVANÉ OBORY

     Ve středu Evropy více méně tušíme, kdy zde vznikly specializované obory ve filatelii a jak se v průběhu doby vyvíjely. Známe i osoby a základní obory, které byly již v 19. století (možná už koncem 18. století) sbírány.

Je pravděpodobné, že kořeny specializovaného sběratelství byly v Německu a Rakousku, sběratelé na našem území na tyto kořeny navázali a vytvořili si vlastní přístupy a klasifikace, které se precizovaly zejména ve třicátých až šedesátých letech 20. století. Jak se situace vyvíjela v anglofonním světě? Prameny uvádějí, že artefakty poštovní historie lákaly sběratele již v roce 1774, tedy dávno před vznikem první poštovní známky (1840). Ve svých knihách se o tomto faktu zmiňuje skotský sběratel poštovní historie a publicista James Mackay: „Snad překvapí, že nejstarší sbírka známek vznikla dávno před tím, než se objevily nalepitelné poštovní známky (jak je známe dnes). Již v roce 1774 John Burke, hlavní výběrčí kolkovného v Irsku, začal sbírat kolkové známky poté, co byly v jeho zemi zavedeny.“ (James Mackay,Známky a kouzlo filatelie, str. 74 Fortuna Libri Praha 2007). Z tohoto závěru vyplývá, že nejstarším sběratelským oborem filatelie byly kolky – jeden ze specializovaných oborů. Vzhledem k tomu, že celiny se objevily ještě před známkou, lze jen doplnit, že druhým sběratelským oborem mohly být poštovní celiny. Dle Waltera Marcarta, známého celináře, první celina vznikla na základě Dekretu krále Victora Emanuela I ze Sardinie ze dne 12. 8. 1818 s platností užívání od 7. 11. 1818. Byli to známí Cavallini ( sardinští koníčci). Oficiální název pro celinu byl „Carta postale bollata“. Je pravděpodobné, že se staly předmětem sběratelského zájmu. Další hypotéza je, že i razítka se uchovávala a sbírala. Pochopitelně, že vše, co bylo řečeno, se nedá věrohodně dokázat, ale jistá pravděpodobnost tu existuje…

Narazili jsme na jméno Jamese Mackaye. Kdo to byl?

James Alexander Mackay (21. 11. 1936, Iverness – 12. 8. 2007, Glasgow) byl skotským spisovatelem a známým filatelistou, který proslul nejen velkým počtem publikací, článků, knih a rozsáhlými sbírkami, ale i též sklony k plagiatorství. Z některých publikací vidíme, že měl zanícený sklon ke sběratelství specializovaných oborů. Sbíral zejména artefakty historie poštovnictví, skotská razítka, poštovní nálepky. V některých svých knihách se pokusil i anglofonní pohled na specializované obory a pokusil se o klasifikaci, která se pochopitelně liší od naší středoevropské. Říkalo se o něm, že byl „filatelistický spisovatel, který neměl sobě rovného“. Ve své tvorbě mu z anglofonní oblasti konkuroval jen jeho předchůdce Fred Melville. Bez jakékoliv pochybnosti byl značně kontroverzní osobnost-.

James Mackay vystudoval Glasgowskou univerzitu, později mu tato univerzita udělila titul Doctor of Literature (D.Litt).

Už od mládí jej zaujala filatelie. Odborně se soustředil na historii poštovnictví ostrova St. Kilda a skotská razítka z let 1693 – 1978. Na tato témata napsal i publikace – St. Kilda:Its Posts and communications, 1963 a Scottish Postmarks 1693 – 1987, 1978. K nim v různých letech přibylo 200 publikací, z nichž některé vyšly v překladu i u nás. Jeho odbornost se rozšířila na řadu dalších oborů – i na anglická a irská razítka. Nabíral skoro milion doporučených nálepek. Věnoval se i dalším zemím – Novému Zélandu, Německu, Śvédsku a britským koloniím. Sbíral i letecké nálepky a nálepky zvláštního druhu. Několik let vydával i Ročenku poštovní historie (1979 – 1986) na různá poštovně historická témata. Kromě vysokého počtu publikací (en.wikipedia.org) napsal i 10000 článků. Napsal několik titulů o historii Skotska a životopisy různých osobností. Vedle známek a poštovní historii psal i o sběratelství dalších oborů, sochařství aj. Sbíral i filatelistickou literaturu – během svého života shromáždil 2000 titulů.

Ve svém životě měl lidskou smůlu, kromě obvinění z plagiátorství ve dvou případech (nejznámější byl plagiát jeho knihy Alexander Graham Bell and the Conquest of Solitude – došlo k mimosoudnímu vyrovnání s původním autorem ).

Malér měl i v Britském muzeu v Londýně, v roce 1972, kde byl obviněn z krádeže cenných známek. Svou práci v této instituci ztratil.

Na základě svých zkušeností vytvořil i klasifikaci specializovaných oborů. V roce 1982 nastínil první verzi, o několik let později (2007) přišel s druhou verzí. Je pochopitelné, že vychází z poštovních okolností zejména ve Velké Británii. Proto se liší od našich poměrů.

1. verze (publikovaná v publikaci Guinessova kniha o známkách, Nakladatelství Velryba 1995)

1/ Poštovní služby

2/ Poštovní razítka

3/ Poštovní celiny a pomocné nálepky

Tyto základní skupiny mají řadu podskupin.

2. verze (publikovaná v knize Známky a kouzlo filatelie Světová encyklopedie Fortuna Libri Praha 2007)

1/ Historie poštovnictví

Razítka – výplatní otisky

2/ Regionální filatelie (lokální filatelie)

Poštovní dějiny města, okresu, kraje, státu zahrnující kromě jiného místní známky expresních a balíkových nálepek, soukromých pošt, telegrafní a telefonní známky, reklamní známky a nálepky, perfiny, místní poštovní razítka, štítky a služební nálepky

3/ Lodní pošta

Poštovní lodě, mezinárodní pošta a poštovní zastoupení mimo Velkou Británii, dopisy přepravované loděmi, vnitrozemské námořní služby, lodní razítka, pošta válečného námořnictva

4/ Vlaková pošta

Mobilní poštovní úřady TPO (Travelling Post Offices), razítka vlakové pošty různých druhů, identifikační nápisy , havarijní pošta, razítka pošt na železničních stanicích,

5/ Polní pošty

Polní a vojenská razítka, pošta za leteckých náletů, námořní pošta, cleiny použité za okupace, invaze, osvobození, cenzurní razítka a cenzurní poznámky, pošta v ilegalitě a obležení,

6/ Letecké pošty

Balonová pošta, letecká pošta, holubí pošta, raketová pošta, vrtulníková pošta

7/ Popelky filatelie

Okrajové směry filatelie (vzniklé z anglického Cinderella Philately – Popelky filatelie). Někdy se nazývá i jako „plevel v albu“.Autor sem řadí automatové známky (nálepky z prodejních automatů), nálepky, platební stvrzenky, telegrafní známky, vánoční nálepky, služební nálepky, strojové nálepky, balíkové známky, různé zpsoby označování poštovní úhrady, známky polárních vydání, aj.

8/ Společenská filatelie

Nefilatelistické materiály se vztahem k poštovním artefaktům, mapy, tisky, medaile, apod. Karanténní dopisy, letáky o změnách poštovních sazeb, plovoucí pošta (lodičky s poštou),

9/ Zvláštní razítka

Razítka poštoven, kašety, analogické pohlednice

10/ Reklamní nálepky

Příležitostné nálepky, nálepky a razítka propagující turistiku, nálepky propagující filatelistické výstavy,

11/ Dobročinné viněty a nálepky

Vánoční a velikonoční nálepky, charitativní nálepky

12/ Kolky a zvláštní služební nálepky

 

Kolkové známky, telegrafní, telefonní a televizní známky. poštovní služební nálepky, letecké etikety, nálepky pro zvláštní zacházení (expresní nálepky, zvláštní doručení, křehké zboží, živí tvorové, radioaktivní materiály, slepecké nálepky apod.)

13/ Regionální známky a soukromé pošty

Americké přepravní známky, pošty ruských zemstev, známky okružní pošty, místní pošty, dopravní společnosti a aerolinie, soukromé a polostátní pošty, doručovatelské a kurýrní služby

14/ Produkty filatelie on-line

Internetové známky aj.

Budoucnost ukáže, jak se pohledy na klasifikaci specializovaných oborů bude vyvíjet. James Mackay už do této klasifikace nezasáhne. Nicméně jeho monumentální dílo, které nám zanechal, odkrylo řadu tajů a zajímavostí různých sběratelských oborů.

 3. 12. 2014                                                                

Číst dál...

LEGENDA HEINER DÜRST

HEINER DÜRST – legenda výplatních otisků

„Existuje velký počet specialistů, kteří disponují velkými odbornými znalostmi. Avšak vzácněji nacházíme malý počet těch, kteří jsou připraveni o svých oborech psát a poskytnout své znalosti široké veřejnosti.“

   Hans-Joachim Förster v předmluvě k Dürstově poslední (rozlučkové) knize „Die Freistempel der Schweiz – Katalog und Handbuch (Výplatní otisky Švýcarska – Katalog a příručka), 5. Auflage, Rüschlikon 1998

Osobní vyznání na úvod

Heiner Dürst (HD)je legendou světového sběratelství výplatních otisků a publicistiky v tomto oboru poštovní historie. S nadsázkou se dá říci, že se narodili o několik let později, než se objevil první výplatní otisk. Vzácně souzněl s výplatním otiskem, nejen odborně, ale i časově. I lidsky byl vzácný člověk , který se na svět přinesl pokoru, píli, důslednost a cit pro rozdávání svých znalostí ostatním.

Dodnes si pamatuji jeho klid a upřímný úsměv, který vyzařuje z reprodukovaných fotografií (podobenek) anebo ze společné fotografie s Robertem di Casolou, dalším velikánem výplatního otiskářství, o kterém jsem již na našich webovkách již psal.

Bylo mi vždy potěšením jej navštívit v Rüschlikonu u Curychu při mých cestách do Švýcarska. Každé setkání s touto osobností mne vždy obohatilo a pomohlo se orientovat v džungli tohoto sběratelského oboru. Zcela jistě byl mým velkým mentorem. Bez jeho pomoci a rad bych nikdy v oboru nic kvalitního nedokázal . Svou velkorysostí mne získal pro švýcarské a lichtenštejnské výplatní otisky a dodnes opatruji základ sbírky, který jsem od pana Heinera Dürsta získal. Humor a noblesa jej neopouštěly do posledních chvil jeho života.

Přehledná kronika života, občanského i odborného

12. 1. 1911 – HD se narodil

1932 – rok, kdy se podle svého vyjádření HD začal věnovat sbírání výplatních otisků

             Prvními artefakty jeho sbírky byly otisky Švýcarska a Německa, později celý svět

(na vrcholu svého sběratelství měl ve své sbírce 50000 výplatních otisků)

Povoláním byl obchodníkem zabývajícím se dovozem, zastupoval německou firmu vyrábějící stroje pro potravinářský průmysl.

1936 – ve svých 25 letech se intenzivně věnuje tomuto sběratelství

1960 – stal se redaktorem časopisu Schweizer Baublatt

1973 – odešel do penze

1944 – vlastním nákladem vydal svou první publikaci o výplatních otiscích Německa

1946 - vydal   Katalog výplatních otisků Švýcarska

1953 – HD aktivně spolupracuje s autory prvního světového katalogu S. D. Barfootem (Londýn) a Wernerem Simonem (Memphis TN) „The Meter Postage Stamp Catalogue“, UPS London 1953). Autoři oceňují jeho pomoc takto: „Naše díky patří speciálně: panu Heineru Dürstovi z Rüschlikonu, Śvýcarsko za souhlas s uvedením jeho materiálů z jeho velmi detailní sbírky evropských výplatních otisků.“

1959 - společně s kolegou Ruprechtem Glasewaldem vydal Katalog výplatních otisků Německa (vydavatel Poststempelgilde Rhein/Donau e.V. v Düsseldorfu)

1980 – společně s kolegou Gerdem Eichem vydal Katalog výplatních otisků Německa ve stejném vydavatelství

1980 - došlo k publikaci 2. vydání Katalogu Švýcarsko/Lichtenštejn (vlastní nákld)

1982 – za svou sběratelskou a publikační činnost získává čestné členství v BdPh

1985 – HD je jedním ze zakládajících členů německé badatelské společnosti „Deutsche Post- und Absenderstempel e. V.“ (FG DPA)

           1982 – 3. vydání Katalogu (z roku 1980)

1987 - 4. vydání Katalogu (z roku 1980)

1987 – konzultuje a oponuje mou jurymanskou práci „Výplatní otisky“

1991 – HD se stává čestným členem badatelské společnosti „Deustche Post und Absenderstempel e. V.“

Ve stejném roce mu byla udělena medaile Heinera Dürsta („Heiner – Dürst – Preis“) za badatelství a literaturu v oboru výplatních otisků. Cena je pojmenována po jeho osobě a první medaile byla udělena jemu.

Při vydávání publikací mu byl značně nápomocný jeho spolupracovník profesor Willfried Epprecht.

Tato cena nebyla jediná v jeho života. I další organizace v Německu a Itálii jej za jeho činnost ocenily (BdP, FG DPA, italská AICAM).

1991 – zastává funkci oponenta mé knihy „Výplatní otisky“vycházející samonákladem

1992 – HD ve spolupráci s FG DPA vydává publikaci „Absender – Freistempel als Postfreistempel (Notmassnahmen nach dem 8. Mai 1945) Deutschland. Svou sběratelskou činnost a badatelství zaměřuje výhradně na Švýcarsko.

1992 - ve spolupráci s FG PA vydává historickou brožuru o výplatních otiscích ve světě (Geschichte der Maschinen-Freistempel 1884/1928)

1996 – vychází 5. vydání katalogu a příručky „Die Freistempel der Schweiz 1996“) – jubilejné vydání k 50. výročí publikování katalogů a příruček Heinerem Dürstem

1996 – vychází svazek 1 katalogu „Die deutschen Post- und Absenderfreistempel (Deustches Reich und Aptierungen), který sestavil HD společně s německým sběratelem a publicistou Gerdem Eichem

1998 – vychází katalog výplatních otisků Švýcarska (svazek 2), jeho poslední samostatná publikace za života

1999 - vychází svazek 2 Výplatních otisků Německa (německé otisky po válce od roku 1946) autorů HD a Gerda Eicha.

3. 10. 2003 – Heiner Dürst umírá v Rüschlikonu ve věku 92 let

Ocenění Heinara Dürsta

Ocenění jeho publikací: Za svou masivní a kvalitní publicistickou činnost byl oceněn nejen uvedeným několikerým čestným členstvím a cenami, ale na různých výstavách obdržel vysoká ocenění: Miláno, Pavia, různé švýcarské výstavy, Interposta 1959 Hamburg, „Poststempelgilde Rhein/Donau e.V. mu za 40 let členství udělilo čestnou medaili.

Jeho publikační činnost se neomezuje jen na vydávání katalogů a příruček, ale jeho nesčetné články se objevují i v časopisem a filatelistické odborné literatuře.    

2005 – autoři dalšího úspěšného katalogu „The International Postage Meter Stamp Catalog (Joel A. Hawkins a Richard Stambaugh) ve svém 1. vydání z roku 2005 oceňují Heiner Dürsta v úvodu společně s dalšími spolupracovníky takto:

„Chceme vyjádřit náš vděk ….. velkému počtu sběratelů po celém světě při zpracování této knihy. Speciálně se zmiňujeme o následujících osobách a organizacích, které nám poskytli podstatné příspěvky.“

Na stejné stránce je Heiner Dürst (jméno tučně) jemnován společně s Otto Gleixnerem, Joelem Lerouxem, Richardem Peckem a Kenichi Yamomotem podruhé: „….zvláštní ocenění patří i ….. Heinerovi Dürstovi….. za nesmírnou a rozsáhlou pomoc.“

DR. Jann Etter ve svém nekrologu otištěném v SBZ 3/2004 na straně 119 píše:

„(Heiner Dürst) byl velký člověk svého sběratelského oboru výplatních otisků …, kde publikoval velkou řadu katalogů a příruček a tím správně tento sběratelský obor učinil známým.“

 

Není co dodat. Jeho katalogy a příručky provázejí sběratele do dnešních dnů a dlouho budou jediným, co v jeho zaměření máme. Ba, co víc. Heiner Dürst nezachytil jen poštovní historii a historii výplatního otisku Švýcarska, Lichtenštejnska a Německa, ale též i obecnou historii tohoto teritoria pomocí výplatního otiskářství. Za to mu patří dík.

 

 

Short English resumé:

The article remembers one of the greatest meter stamp collectors and publicist in this special field of philately – Mr Heiner Dürst, a modest man with great knowledge in the field of meter stamps appreciated by many people and organisations. Words of the authors of the first“ Catalogue of the Meter Postage Stamps of the World“ Mr S. D. Barfoot of London and Mr Werner Simon of Mephis, TN said it in the preface clearly:

„ Our thanks are also especially due to:

Herr Heiner Dürst, of Rüschlikon, Switzerland

for permission to include materiál from his very detailed researches on European meters.“

What else to add? Our thanks go to Heiner Dürst, Esq.

Přidáno: 25. 11. 2015                                                                   

Číst dál...

MASYŤUCH

MASYŤUCH

 

Nedávno došlo k objevení a vytvoření digitální verze několika grotesek ze 60. let, kde hlavní roli Masyťucha vytvořil herec Pavel Havránek (narozen Praha 8. 5. 1946, zemřel v Praze 9. 7. 1993). Filmy jako např. Masysťuch na plovárně, Masyťuch v kostele, Jak se dělá groteska, Masyťuch umělcem) vytvořili kromě Pavla a našich spolužáků (zahrál si Petr Rauchenberg a Dana Horáková, ale i další), i František Zíta a má maličkost coby kameraman s ruskou kamerou KVARC, která uměla zrychlený chod a zpátečku (tyto triky jsme hojně využívali), scénarista a režisér. Já jsem bral tuto aktivitu jako přípravu na studium na FAMU, kam jsem se chystal na produkci a Pavel jako předpolí pro studiumu na DAMU. Filmy jsou uloženy na adrese: https://www.dropbox.com/s/1ytOgxx9ml9g37j/Masytuch.mp4?dl=0. To byla naše aktivita v dobác jstředoškolských studií, které Pavel nedokončil. Pavel byl výrazný herec a zapadal do mezer našehich herců svou zavlitou postavou a švejkovským úsměvem, který mu v životě dělal problém. Ani nedokončil střední školu, ale na DAMU se dostal na několikátý pokus a vystudoval. Umístil se v Ypsilonce, kde s kamarádem hercem Jiřím Lábusem vytvořili oba řadu legračních situací iv občanském životě. Pavel byl svědkem na mé svatbě a rád na něj vzpomínám. Seznámil mne s celou řadou zajímavých oosbností, zejména když sloužil jako techni či kulisák ve Vinohradském divadle... Dnes po jeho tragickém konci jeho neučesaného a provokativního života mohu jen říci R.I.P., Pavle. 

 

Pavel Havránek 001

Pavel na mé svatební hostině dne 4. 7. 1970 v salónku vinárky Vikárka na Hradčanech.

 

xxxxx

 

Pavel Havránek s naší společnou kamarádkou Vlastou T. v dolní části Václavského náměstí někdy na jaře roku 1992.Měl jsem s sebou fotoaparát a získal jsem posleení fotku Pavla. Viz fotografie níže.

Po tomto setkání, kdy jsem zmáčkl spoušť, jsem jej viděl ještě několikrát. Tato setkání však jsem nezaznamenal na film. Nicméně setkání to byla zajímavá -ve Valdštějnské zahradě, v restauraci U Benediktina, ve Slovanském domě v tehdejším bistru, v metru na trase A s jeho nejnovější láskou a pejskem a na Hradčanech  v kavárně na Valech....Pavel Havránek a VT

Číst dál...