Historia Postalis - ETC - Ivan Leiš - listopad 2019

FIRMA FRANCOTYP VYRÁBĚLA ČS. ČÍSLICE

Listopad 1989 přinesl tolik očekáváné a do této doby potlačované lidské svobody. Mezi jinými to byla i svoboda cestování zpoza ostnatých drátů instalovaných z vůle vlády jedné strany. Od té doby se mohl písemný styk, který byl též sledovaný bdělým okem státně bezpečnostních složek a řady dobrovolných udavačů. Mohlo se svobodně cestovat, bez ponižujících výjezdních doložek a devizových příslibů.

Při jedné z prvních cest jsem se vydal do Rüschlikonu ve Śvýcarsku. Za legendou švýcarského, německého a světového výplatního otisku, kterou nebyl nikdo jiný než Heiner Dürst, od 40. let známou postavou v oblasti sběratelství, kterému jsem se též věnoval. Při nesčetných schůzkách jsme probrali kde co. Postupně se vyvinul v mého mentora. Narazili jsme i na jednu zajímavou věc, kterou byly výplatní číslice ve výplatním razítku čs. otisku, které se vymykaly všem ostatním, které firma Francotyp vyráběla. Byly oválné, „buclaté“ (ale i „štíhlé“ a jiných tvarů). Na první pohled bylo vidět, že větší znamenají koruny a menší sahající do poloviny korunových číslic byly určeny pro haléře.

Heiner Dürst si to vysvětlil tím, že firma Francotyp vyráběla viditelné složky výplatního otisku dle přání zákazníků, uživatelů výplatního stroje. Nebyl to ojedinělý případ. Pokud to konstrukce stroje dovolovala, firma vyšla ráda vstříc.

Vše bylo asi na ústní dohodě, zatím neexistuje žádný přímý důkaz k tomuto tvrzení, ale neleze jinak, než jej přijmout. Tento názor je vtělen do knih, které Heiner Dürst napsal, sám anebo s Gerdem Eichem. Například v jejich společné knize Die deutschen Post- umd Absenderfreistempel Band 1 Handbuch und Katalog, kterou vydala Forschungsgemeinschaft Post- und Absenderfreistempel e.V., Arge Německého svazu filatelistů v roce 1997, jejímž jsem členem.

U nás zatím ani ve 30. letech anebo od 70. let na tuto zajímavost řádný článek ani studie nenarazila. Ani v archivech v Německu a Česku jsem nebyl úspěšný. Toto je velmi zajímavá část historie, a to nejen poštovně historické. Představitelé čs. poštovní správy si pravděpodobně nepřály typické německé číslice, které výrobce nabízel kvůli eventuálním nepříznivým reakcím ve vyhraněné době v Evropě v té době.

Co firma nabízela ve 20. a 30. a později, reprodukuji v obrazové příloze k této poznámce. Vzorník je přetištěn v originále (německé označení) z výše zmíněné knihy. Příklady základních tvarů číslic jsou uvedeny v rámečku u Francotypu C.

Každý model v té době A, B, C měl svůj typický vzorník (viz), jednotlivé modely se vyráběl buď ve firmě Anker, nebo Bafra, nebo v obou (týká se zejména Francotypu C). . Je třeba upozornit i na zaznameníhodná výplatní znaménka před číslicemi ve tvaru hvězdy (Stern), bodu (Punkt) či kosočtverec (Raute).

Jsou i jiné tvary, které přibyly později v průběhu chodu dějin (viz přehled v 1. dílu mé publikace Československé výplatní otisky 1945 – 1992 (typologická příručka- Výplatní otisky firem, institucí a organizací v Československu 1946 – 1992, strana 13).

Tam se objevují i plné či duté varianty kosočtverce (tzv. diamant) nebo kroužků, vícecípých hvězdiček, úzkých kosočtverců, protilehlých spojených trojúhelníků, čtyřlístků. Nehledě již na to, že např. hvězdičky či mohly i „tancovat „ doleva či doprava. Otevřenou otázkou zůstává, zda se na těchto tvarech zasloužil výrobní závod nebo naši mechanici, ať již B. Jarolímka či pozdějších mechaniků Narpy či Kancelářských strojů nebo Datasystému. Každopádně i tato znaménka jsou součástí hodnoty a hodnotových číslic.

Pokládal jsem za nutné na tuto zajímavost upozornit, případně nastolit téma pozdějšího bádání. Navíc dle číslice se dají poznat jednotlivé modely. Což slouží i sběratelům při identifikaci a tomuto studijnímu zaměření.

 P.S. I ostatní soustavy mají tento systém dodatečné hodnotového místa – Pitney- Bowes či Neopost (čárky, vlnovky apod.). I když ne tak rozsáhlý a složitý.

Poštovní provoz citlivě reaguje na události, které se dějí ve společnosti. Viditelně a prakticky okamžitě, pokud he zájem, se události podepsiují zejména  na narazítkách a výplatních otiscích, kde dochází k vylamování nepohodlných částí obou důležitých součástí poštovního provozu. Ostatní artefakty (např. nálepky, natištěné údsaje apod.) na obálkách bývají začerněny či začerveněny anebo opatřeny poznámkami. Tak se děje i u razítek či výplatních otisků.

Vylamování je extrém, který je veden moemntálními emocemi. Nejinak tomu bylo po květnových událostech roku 1945 u nás, kdy se násilně vylamovaly německé názvy. Extrémním případem je celistvost firmy Baťa, na které je vidět otisk stroje Francotyp FR 6h - 4m znázorňující padesátileté jubileum existence firmy Baťa (1894 - 1944) - jubileum připadlo na protektorátní dobu. Datum znázorněného otisku je6. 6. 1945. 

Vylámány jsou hned tři údaje:

- z denního razítka německý název dohlédací pošty (horní část jednokruhového razítka, kde byl německý název OTROKOWITZ 1, je vylámáním odtsraněn),

- z výplatního razítka německý a český název předchozího státní celku BÖHMEN UND MÄHREN a ČECHY A MORAVA (u výplatního razítka zůstala jen hodnota 1.20 Kč).

Poznámka na konec: tento otisk je nově objevený, doposud neznámý (neuvádí jej ani M. Bouška ve svém Katalogu výplatních otisků Protektorátu Čechy a Morava 1. díl (1977), ani autoři Katalogu výplatních otisků  z území  Československa 1945 - 1948 (s výplatním tazítkem ve tvaru motýlka) - vydání 1982/1983) Proto jej lze považovat za raritu, která by neměla chybět v exponátech o obnovení poštovního provozu v roce 1945 s ambicemi na pozlacené a zlaté medaile, kde bohužel chybí nejen takový případ. Zatím se jedná o ojedinělý případ díky svému trojitému vylámání.

Případů vylámání údajů ve výplatním stroji je více a dotýkají se různých dob - v roce 1938 při záborech v pohraničí, během protekrorátu (vylámání českých názvů v Brně a v Olomouci), v roce 1945, ale i v další době při převratných událostech (okupace Ćeskoslovenska Sovětským svazem), a později při tušení rozdělení republiky v roce 1991 - 1993 (na Slovensku). Tyto otisky však byly vylámány jen na jednom místě. ne na třech, dotkly se nejen výplatního a denního razítka, ale i označení oprávněného uživatele  otisku.

Čs. poštovní správa rozhodla na konci roku 1946, že výplatní otisky změní svůj vzhled. Kromě výplatního razítka nařídila i přeměnu dosavadních jednokruhobých denních razítek výplatního otisku na  dvoukruhové a později na dvoukruhové s můstky, z nichž se některé staly místo můstků od vnitřního kruhu úhlednými "půlměsíci". Stalo se tak na základě Věstníku ministerstva pošt č. 62 ze 17. 12. 1946. První dvoukruh se objevil již v únoru, pokud nepočítáme dvoukruhová razítka s můstky, které na zabraných územích byly zavedeny říšskou správou. Kdy došlo k použití posledního jednokruhového razítka. K mémo překvaoení až v devadesátých letech. V mé sbírce registruji hraniční datum  výplatního otisku soustavy  Pitney-Bowes uživatele Prensa-Latina s datem 15 MAR 90 (!) Přes čtyřicet let trvalo, než se jednokruh definitivně ztratil z čs. poštovního provozu. Možná, že budou ještě další, pozdější data. Od roku 1946 řada uživatelů jednokruhové razítko nezměnilo ve svých výpůlatních strojů, ani v českých zemích, ani na Slovensku. Reprodukuji dva příklady z 80. let . Zde se jedná spíše o zajímavosti, které hezky rozšiřují generální a typologickou sbírku. Nebyla ani jednota v průměru kruhu, existuje několik průměrů. Podobných případů za íce jak čtyřicetiletou historii tohoto období Československa najdeme poměrně hodně.

V československém a českém poštovním provozu za skoro stoletou historii výplatního otisku se vyskytlo několik soustav. Převládaly zejména soustavy Francotyp a Postalia. Pak byla skupinka výplatních strojů, které se dostaly do provozu jen v jenom či několika vyhotoveních. Jedním z takových byl francouzský výplatní stroj SATAS, který na přepážce pošty PRAHA 1 zkušebně vyplácel poštovní zásilky převážně v roce 1968. Nyní je k vidění jako exponát v pobočce Poštovního muzea ve Vyšším Brodě. Měl jednu zvláštnost, která se moc v v těchto končinách neujala - označovala dobu/čas odeslání poštovní zásilky či dobu jejího zpracován. Moc celistvostí se nezachovalo, a proto tento otisk na celistvosti je považován za raritu. Před Satasem se vyskytl i výplatní stroj Hasler ze Śvýcarska, i ten měl v sobě hodinový údaj, ale tehdy (40. léta) nebyl používán (již jsem o něm psal na začátku tohoto seriálu).

PĚT CITÁTŮ O HISTORII

Paní historie má tu smůlu, že ji nejčastěji znásilňují impotenti.

Gabriel Laub

Dějiny jsou svědky času, světlem pravdy, živou pamětí, učitelkou života a poslem minulosti.

Marcus Tillius Cicero

Historie světa je souhrn událostí, kterým se bylo možno vyhnout.

Bertrand Russell

Kdo se nepoučil z dějin, musí je znovu prožívat.

Jean - Paul Satre

Věřím, že mýty mají větší moc než historie.

Robert Fulghum

Poštovní muzeum ve Vyšším Brodě skýtá něvštěvníkům velkou řadu různých exponátů. Mezi nimi najdeme imechanizační prostředky a poštovní pomůcky potřebné pro usnadnění poštovního provozu. Výplatní stroje byly jedním z nich, ty se staly obsahem samostatného článku a fotogalerie.

MANOLO

Osobnost andaluzské Elvirie a Marbella. Bohužel už několik let není mezi námi. Dostala ho v jeho rodné Galicii fatální nemoc. Dost často na něj vzpomínám. Nejen proto, že byl noblesním číšníkem, který čínskou restauraci ASIA FOOD pozvedl k výšinám a vysoké návštěvnosti, ale proto, že byl noblesní, empatický, přátelský, milý k dětem.

Děti ho milovaly. Do restaurací se jim moc nechtělo, ale když se dozvěděly, že uvidí Manola, už byly připraveny k odchodu. Jednou, to už byl po několika zákrocích a snad i radioterapii, se sebral a přišel. Večer radostné ho kulinářství a vtípků začal k radosti nás všech. Svou zkušeností nalákal řadu hostů, návštěvnost byla vynikající. Čínští majitelé mohli být spokojeni. No nebyli. Vyřadili jej na dva roky z provozu, nakonec jej museli povolat. Hosté si to přáli. O chabém provozu restaurace během jeho nepřítomnosti ani nemluvím.

Manolo získal své neocenitelné zkušenosti ve Švýcarsku (Lausanne), přenesl je do andaluzského prostředí.

Byl proslulý svým “Cadillacem“ – flambovacím vozíkem, na kterém připravoval dvě velké pochoutky této čínské restaurace (Chateaubriand a jahody na Grand Manier). Oheň dodal oběma pochoutkám tu správnou chuť. Široko daleko nebyly lepší. Slíbil jsem mu přivézt starou hasičskou přilbu, zůstalo u slibu.

A to je, co říct. Restauracemi se to v Elvirii a Marbelle jen hemží. Vždy jsem napsal pozitivní hodnocení pro Tripadvisor. Už nenapíšu. Manolo odešel před třemi lety do restauratérského nebe. Zemřel ve své rodné španělské Galicii. Restaurace ukončila činnost a její čínští provozovatelé zmizely neznámo kam.

Ani druhý slib či spíše plány nevyšly. Manolo nápadně připomínal francouzského herce se španělskými kořeny Louise de Funése. Spolu s německým přítelem z filmové branže jsme začali přemýšlet o natočení reportáže či filmu, zůstalo u nedokončeného scénaře.

Z toho plyne poučení – sliby se mají plnit hned.

Dodneška narážím na lidi, kteří si jej pamatují a vzpomínají na něj jen v dobrém. To se týká i číšníků a majitelů okolních restaurací v Elvirii.

Milý a drahý Manolo, R.I.P.

MANOLO PŘIŠEL, aby své milé hosty pozdravil a obsloužil, i když už trpěl bolestmi po chemoterapiích.

MANOLO A JEHO MAJSTRŠTYK - vozík zvaný Cadillac na přípravu flambovaného hovězího masa a vynikajícího desertu - jahod na Grand Manier. MANOLO PŘI SVÝCH AKCÍCH UMĚL I POBAVIT S NOBLESOU A HUMOREM. POHOSTINNÁ PÉČE PAR EXCELLENCE.

MUCHAS GRACIAS, MANOLO!

POZNÁMKY NA CELISTVOSTECH VYPLACENÝCH VÝPLATNÍMI OTISKY (34)

Dnešní zobrazené celistvosti se bezprostředně netýkají sledovaných výplatních otisků, i když nepřímá souvislost tam je dodatkem k zajímavým výplatním otiskům.

Hlavním je vždy výplatní znak. Tištěné či dopisované poznámky jsou též veledůležité. Vysvětlují řadu nejasností, i když nejsou tím hlavním. Ma averzu či reverzu (!) se objevují předně poznámky pošty - druhého hlavního účastníka poštovního provozu, dále poznámky odesilatele či příjemce (např. opravy poštovného či registrační příchozí razítka apod.), ale i poznámky sběratele (čslo v jeho sbírce, cena, údaje o výměně, rozšíření datového rozsahu apod.).

Celistvost s otiskem Mannesmann , PRAHA 7, 25, 8. 1945, FR 8h - 4m, otisk Československo

Předtištěné názvy a údaje v německém jazyce byly opatřeny poznámkou: "Spotřeba starých tiskopisů" (za účelem úspor).  České razítko uživatele jen doplňuje razítko první.

Druhá celistvost uživatele Klenoty Aurum a.s. PRAHA 110 06 PRAHA 06, Postalia, otisk Česká republika

Tato celistvost je z roku 1997 (28. 5.) více jak čtyři roky po vzniku Ćeské republiky. Poštovní zásilka nebyla dle nařízenía v rozporu s Poštovním řádem a nařízeními pro provoz výplatních strojů  podána na přepážce pošty PRAHA 06, ale přímo vhozena do poštovní schránky. Celistvost je opatřena poznámkou: "Zásilka z poštovní schránky" a velkým písmenem "T"(?) - doplatné. Tyto poznámky opatřené gumovým razítkem doprovází denní razítko  (datum 28.?). Zda se trestné doplatné vybralo, celistvost, ani příjemce zásilky neuvádí. Každopádně, kdyby se vybralo, bylo to v rozporu s Poštovním řádem. Sankce u těchto případů neexistovaly.

MODRÁ BARVA OFICIÁLNĚ

Od samého počátku se zúčastněné subjekty při vyplácení zásilek snažily o odlišení zásilek novinového charakteru. Jednalo se o odlišení a zasílání za snížené výplatné. Hlavní zájem měla poštovní správa, zájem byl i na straně uživatelů výplatního stroje. Na tyto snahy reagovaly  renomované firmy - výrobci výplatních tsrojů, u nás zejména Francotyp (Bafra) a Hasler. Během I. republiky k uznání tohoto způsobu vyplácení a použití modré barvy nebylo oficiálně uznáno, existují jen výjimečné zkušební otisky a vzácné eseje. Existují v omezeném počtu a lze je po právem řadit do kategorie rarit s ohodnocení LBP.

K oficiálnímu uznání a povolení k užívání modré barvy pro novinové zásilky  došlo až v roce 1941. Stalo se tak na základě nařízení, které bylo publikované v Poštovním věstníku č. 4/1941 pod číslem 6073/C/1 ze dne 20. 1. 1941 (strana 26). Bylo rozhodnuto vyplácet zasílání novin modrými výplatními otisky. Toto bylo kvalifikováno poštovní správou  jako výhoda (!). Rozhodlo tak Ministerstvo dopravy (reprezentující Poštovní správu). 

Majitelé (uživatelé) měli povinnost požádat a získat zvláštní povolení, bylo nutno specifikovat všechny poštovní úřady, kde se zásilky podávaly (u přepážek, ne do schránek), nutností byla  m o d r á   barva, zásilky bylo nutno podávat najednou, odděleně od ostatních zásilek, pořadová čísla musela být nepřerušena v aritmetické řadě. Některé firmy používaly obě barvy, i pro novinové zásilky.

Zásilky s těmito modrými otisky se občas vidí v nabídkách prodejců či na aukcích, ale většina skončila v odpadech či ve sběru společně s přečtenými novinami či dalšími zásilkami tohoto druhu. Porto jsou stále zpestřením sbírek, i když se vysloveně nejedná o rarity. Zajímavosti to dozajista jsou.

Dnes reprodukuji dva modré výplatní otisky na celistvostech (na "rukávě", do kterého se zasunuly noviny a a na adresním štítku). První celistvost je z výplatního stroje uživatele Sbírka zákonů a nařízení z 9. 12. 1942 a druhá uživatele Melantrich s datem 23. 6. 1943.