HISTORIA POSTALIS ETC... osobní blog Ivana Leiše

Historia Postalis - ETC - Ivan Leiš - Filtrované položky podle data: září 2019

ŃOVÝ HYBRID ČS. VÝPLATNÍHO OTISKU?

NOVÝ HYBRID ČS. VÝPLATNÍHO OTISKU?

Nedávno jsem objevil hybrid výplatního otisku z území Československa, kterých v téměř stoleté historii čs. výplatního otisku není moc.

Hybridem označujeme výplatní otisky, u kterých byly spojeny součásti minimálně dvou soustav výplatních otisků, a to z nejrůznějších důvodů. Jedním z nich je např. nedostatek náhradních dílů či součástí výplatního stroje. Vyskytly se např. otisky soustavy PITNEY-BOWES s tím, že byl použit rámeček z výplatního stroje POSTALIA apod.

Nyní objevený výplatní otisk je ve svém základě produktem výplatního stroje Universal Postal Frankers (model Multivalue), kterých dovezla z Velké Británie ve 40. letech do Československa celkem 13. První byl bez označení, dalších dvanáct byly označeny v dolní části výplatního razítka písmenem „U“ vlevo dole a příslušným číslem stroje. Byly použity na poštách v Hradci Králové, Praze (několik pošt), Brně, Plzni, Českém Krumlově, tehdejším Gottwaldově, Mělníku, Červeném Kostelci a v Kladně. Objevený otisk byl použit též na poště Brno 200, ještě v 80. letech. Je bez uvedeného označení. Otázkou zůstává, který stroj v pořadí to je, buď první (bez označení) anebo došlo k použití existujícího očíslovaného stroje a  odstranění číslic. Teoreticky je množná i třetí varianta, i když dle mého názoru nepravděpodobná. Pokud by to tak bylo, šlo by o 14. stroj. Co je zajímavé, jsou atypické číslice podobné číslicím z jiného stroje jiné soustavy (číslice Hasler či oválné číslice Francotyp). mOžná, že tato domněnka je lichá, a vše patří soustavě UPF. Většina číslic tohoto modelu měla jiný tvar. Číslice jsou pětimístné bez výplatního znaménka před číslicemi.

I kdyby se nejednalo o hybrid a vše bylo z dílny UPF, jedná se o nový výplatní otisk používáný na poště BRNO 200.

 

Hybrid BRNO 200 001

Číst dál...

PŘED 150 LETY VYDÁN PRVNÍ KORESPONĎÁK NA SVĚTĚ

PŘED 150 LETY VYDÁN PRVNÍ KORESPONĎÁK NA SVĚTĚ

Za několik dní si zasvěcenci do poštovní historie, ale i laická veřejnost připomene jedno dosti významné výročí ze specializovaných oborů. Dne 1. 10. 1869, tedy před 150 lety, spatřil světlo světa na tehdejší dobu vysoce revoluční artefakt – tzv. „otevřený poštovní lístek“ lidově zvaný „koresponďák“.

Vše na základě výnosu ministerstva pošt Rakouska – Uherska ze dne 25. 9. 1869, který legálně stvrdil vydání nažloutlého lístku o rozměrech 122x85 mm se žlutou dvoukrejcarovou natištěnou známkou s averzem pro adresu , natištěnou známku a úkony pošty, a s reverzem vyhrazeným pro zprávu odesilatele příjemci . Souhlas byl dán vytištěním v Post-Verordnungsblatt č. 46 ze dne 27. 9. 1869 pod názvem „Bettreffend die Einführung von Correspondenzkarten im internen Verkehre“ („týkající se zavedení korespondenčních lístků ve vnitřním provozu“).

Autorem a osobností, který tento počin prosadila v tehdejším poštovním procesu, byl dr. Emanuel Alexander Herrmann (1839 – 1902), povoláním profesor ekonomie nejprve na Obchodní akademii v Grazu a poté na Vojenské akademii ve Wiener Neustadtu. Od shora uvedeného data i navěky vynálezce korespondenčního lístku potažmo pohlednice. Emanuel Herrmann vymyslel a prosadil systém, do té doby nevídaný, neslýchaný – nový druh korespondence v poštovním provozu, který z hlediska nákladů přebil doposud používané korespondenční prostředky a usnadnil uživatelům ušetřit čas a náklady za nákup a manipulaci se zásilkami, obálky, pečetní vosky a další výdaje. Půdu mu připravili rakouští zástupci na rakousko-německé poštovní konferenci v Karlsruhe, kteří tuto myšlenku zaznamenali a přenesli na rakouskou půdu s tím, že dr. E. A. Herrmanna oslovili. V literatuře se uvádí jméno úředníka Kolbensteinera, jehož jméno by v této souvislosti nemělo být zapomenuto. Půdu na kladné rozhodnutí připravil i Herrmannův článek „Über eine neue Art der Corespondenz mittels der Post“ (O novém způsobu korespondence prostřednictvím pošty) ve večerníku „Heue Freie Presse“ dne 26. 1. 1869.

Dr. Emanuel Herrmann musel v Rakousku-Uhersku, ale i v Evropě a na světě odstranit jednu velkou námitku – musel obhájit, že tímto lístkem je navždy prolomeno poštovní tajemství, do té doby hájené. Odvolával se na nic neříkající zprávy vtělené do otevřeného lístku pozdravného, blahopřejného všeobecně neutrálního typu na tomto vynálezu. Doba však tento účel rozšířila časem i na další okruhy lidské činnosti, poměrně vážnější. To však už otevřený poštovní lístek nažloutlé barvy existoval a pevně se zakořenil.

To, co bylo možné v Rakousku-Uhersku, naprosto selhalo v Německu (v Severoněmecké konfederaci). Se stejnou myšlenkou jako dr. Herrmann přišel i v roce 1865 (o čtyři roky dříve!!), ale před ním i další vynálezci. Stalo se tak na již zmíněné 5. rakousko-německé poštovní konferenci v Karlsruhe. Tuto myšlenku přednesl dost významný člověk – dr. Heinrich von Stephan (1831 – 1897), tehdejší zakladatel UPU s generální poštmistr německých pošt. Neuspěl. Nicméně se dějin zapsal jako předchůdce později úspěšné myšlenky.

Zbývá dodat, že Německo se oficiálně k této úspěšné myšlence, která v té době uchvátila svět, připojilo vydání svého otevřeného poštovního lístku (či korespondenčního lístku s natištěnou známkou) dne 1. 3. 1870. K vydání první německé celiny v této formě došlo 25. 6. 1870. Tento artefakt byl přijat nadšeně. Literatura uvádí, (např. autor Milan Degen) že první den jen v Berlíně bylo prodáno 45000 kusů a do konce roku 1870 v celém Německu bylo zakoupeno 10 milionů kusů.

Dá se říci, že dr. Heinrich von Stephan tuto celinu vymyslel a dr. Emanuel Alexander Herrmann úspěšně realizoval v poštovním provozu. Do dnešního dne – 150 let poté – koresponďák na své oblibě neztratil ani kus. Navíc otevřel cestu i k dalšímu důležitému nosiči zpráv v poštovním provozu – pohlednicích. To je však už jiná historie. Zbývá dodat, že ve světě po tomto pokus následovala lavina – připojily se i další státy: Švýcarsko, Anglie – 1870, Belgie, Holandsko, Dánsko, Finsko, Kanada – 1871, Norsko, Švédsko, Rusko – 1872, Španělsko, Francie, Japonsko, USA – 1873 a další. Postupně se začaly připojovat i další druhy celin …

Zrodil se nový sběratelský obor specializovaného charakteru (pochopitelně hlavním objektem sbírání v té době byly stále známky, ale rychle se připojily i exitující či nově vzniklé celiny). Reakce sběratelů byla poměrně okamžitá. I tyto celiny se staly objektem sbírání. Začaly vycházet seznamy, první katalogy. I když otázky katalogů přesahují původní cíl tohoto článku, zmiňme se o jednom z prvních pokusů katalogizace rakouských celin. Jeho jméno jsem poprvé zaslechl v diskusích bardů a legend našeho klubu v sedmdesátých letech, kdy mne poprvé uchvátily specializované obory včetně celin, Nebeského, Vorlíčka, Horkého, Palkosky, ale i od dalších, zejména pětašedesátníků – Nekvasila, Bortlíka. Byl jím architekt dr. phil. Siegried Ascher (1877 – 1962), který se ve svých devětadvaceti letech začal intenzivně věnovat sběratelství celin, zejména těchto nových poštovních lístků. Jeho katalog „Velký katalog celin“ spíše známý pod názvem Ascherův katalog byl vydán v roce 1908 v nakladatelství Phillipp Kosack a postihl první celiny od roku 1869 do 1875. Později v dalším nakladatelství Robert Noske z Borny u Lipska vydal další příručky a katalogy. Tím tento obor pevně zakořenil ve filatelii do dnešních dob. K rozvoji přispěli i další publicisté (zde zmiňme alespoň ing. Franze Schneiderbauera s jeho „Ganzsachen Österreich – Spezialkatalog und Handbuch“ a další).

Dnes tvoří celiny samostatný specializovaný obor. Za to patří dík všem shora zmíněným pánům.

Článek z roku 2014 otištěný na www.kf0015.cz byl aktualizován v roce 2019. Autor: ILE

Prameny:

1/ www.starapraha.cz

2/ http://austria-forum.org

3/ www.porto-club.de

4/ de.wikipedia.org

5/Schneiderbauer Franz, ing, Ganzsachen Österreich Speczialkatalog und Handbuch,KRESTA Krems/Donau, Krems/Donau 1981

Číst dál...

Z PRACHU VYDUPANÉ (13)

Z PRACHU VYDUPANÉ (13)

Z PRACHU VYDUPANÉ (13)

Rok osmdesátý druhý. V tomto roce, sedmém roce existence sekce otisků výplatních strojů komise poštovní historie a celin SČSF se scházelo pravidelně vedení a pražští sběratelé na výměnných a informačních schůzkách. Celostátní setkání za účasti 19 (!) sběratelů, což byl doposud nejvyšší počet, se konalo dne 27. 3. 1982 v zasedací místnosti v Celetné, přímo v sídle čs. filatelistů. Úvodem jsme uctili památku nedávno zesnulého Josefa Pospíšila z Loučeně (zesnul v 91 letech), jednoho z nejstarších členů a velmi obětavého sběratelé a člena naší sekce od samého počátku.

Kritériem pozvánek byla aktivita členů, ti byli kromě plošného pozvání mladých sběratelů a slovenských přátel zváni na doporučení KPHC a SČSF.

Průběh setkání měl tradiční průběh - minimum jsme věnovali byrokratické části a většinu odborným otázkám a výměně. Poprvé navštívil naše setkání Pavel Stříteský.

M. Bouška přednesl zprávu o činnosti za uplynulé období od minulého setkání. Zmínil aktivitu na úseku publikačním, výstavním, přednáškovém a nově i dokumentačním. Stále žije myšlenka napsat monografii čs. výplatního otisku. Ustoupili jsme v otázce otisků z let 1939 – 1945 na přání ústředních orgánů. Součástí Boušova přednesu byly i záměry a konkrétní plán činnosti na příští období. I. Leiš doplnil, že sekce eviduje 122 členů. Zmínil e i o publikační činnosti. Články z pera členů sekce se objevují ve Filatelii, Mladém filatelistovi, zpravodajích KPHC, vlastních bulletinech, zpravodaji „Výplatní otisky“. ostatních zpravodajích vycházející v Československu, katalozích výstav. Píše i pro ostatních komise – teritoriální, námětovou, mladých filatelistů. V publikaci vidíme značnou propagaci sběratelství výplatních otisků. I. Leiš coby redaktor zřizuje další časopis SONDA 1903, kde se objeví i studie a každé číslo bude monotématické.

Kolegové Kuča, Novák, Cigánek a Justýn jsou aktivní v pracovní skupině chybotisků čs. otisku.

Aktivní byla i pracovní skupina výplatních otisků pošt pod vedením I. Leiše. Zájem o práci projevilo 25 členů sekce.

Na základě práce obou skupin bylo rozhodnuto zřídit pracovní skupinu celistvostí čs. výplatních otisků a dát ji stejnou podporu. Podpora sběratelství celistvostí je jednou z hlavních priorit sekce. Předpokládným vedoucím by měl být kolega Hrách.

Odborné příspěvky se soustředily na tato témata:

 

M. Bouška, Současné čs. výplatní otisky a jejich zajímavosti (se zvláštním zaměřením na výplatní otisky automatů),

 

I. Brožek, Informace o některých předpisech uveřejněných ve Věstníku FMS v roce 1981

 

I. Leiš, První české eseje Československa

 

M. Bengl, Zajímavosti výplatních otisků Mostecka

 

Vše bylo doplněno bohatým dokumentačním materiálem.

Diskuse byla díky bohaté účasti velmi rozsáhlá.

Jednání se zúčastnil i středočeský gestor poštovní historie a celin Miroslav Forman., se kterým měla sekce velmi úzký vztah. V diskuzi jsme jednali i o typologii a nejasnostech typologického přístupu. Avizována byla výstava SOCFILEX PHC v Neratovicích (4. – 12. září 1982), kde bude řada členů sekce velmi aktivní. Setkání zakončila výměnná schůzka.

Toto setkání bylo jedno z nejúspěšnějších a ukázalo se, že výplatní otisky patří neodmyslitelně do rodiny oborů poštovní historie.

Číst dál...

EMIL VOTOČEK - vzácná osobnost poštovní historie (105 let od narození)

EMIL VOTOČEK - vzácná osobnost

105 LET OD NAROZENÍ EMILA VOTOČKA

Letos jsme si připomněli další filatelistické kulaté výročí. Uplynulo 105 let od narození ing. Emila Votočka, významného českého filatelisty, který svůj život zasvětil sbírání starorakouských známek, artefaktů poštovní historie a zejména poštovních razítek. Byl členem redakční rady Filatelie, členem komise znalců SČSF (pro obor Rakousko do r. 1918 a Lombardsko-Benátsko) a jurymanem na světových a mezinárodních výstavách. Své publikace vystavil i na světových výstavách a obdržel významné ocenění. Působil v komisi poštovní historii a celin SČSF. V roce 1976, kdy se obnovovala tehdejší komise PH a C, přijal post vedoucího sekce denních razítek, i když v této funkci pracoval relativně krátce z důvodů značné práce na dokončovaných monografiích a zdravotních problémů (viz přiložený seznam prvních představitelů této komise). Pro pro začátek si stanovil tyto úkoly pro svou sekci:

a/ soustavné studium československých razítek bez ohledu na dobu tj. od roku 1918 až podnes,

b/ publikace odborných článků o shora uvedené problematice jak ve Zpravodaji, tak ve Filatelii, případně v zahraničních časopisech,

c/ práce na rukopisu MONOGRAFIE č. 17 a 18: Československá razítka 1918 – 1938/39,

d/ přípravné práce na dalším díle Monografie zahrnující razítka od roku 1938/39,

e/ spolupráce a výměna informací s ostatními sekcemi komise.

Řadu úkolů splnil. Do podvědomí odborné veřejnosti se zapsal významnými monografickými publikacemi, kterými přispěl k rozvoji oboru sběratelství razítek z českého a  československého území. Do značné míry tento obor dosti zpopularizoval tím, že uceleným způsobem zpracoval razítka od doby předznámkové (nejen razítka na známkách), odstranil omezené epochy svých předchůdců a vyplnil či odstranil existující mezery. Dosáhl souvislých přehledů a též sjednotil označování třídících znaků.

Ve svých monografiích navázal na dřívější práce rakouských publicistů - pražského rodáka Hanuše Kropfa (Die Abstempelungen der Marken von Oesterreich-Ungarn und Lombardei-Venetien, 1899), vídeňského sběratele Edwina Müllera (Grosses Handbuch der Abstempelungen von Altösterreich und Lombardei-Venetien, 1925 a Die Poststempel auf der Freimarkenausgabe 1867 von Österreich und Ungarn, 1930 a Handbook of the Prestamp Postmarks of Austria, 1961), Wilhelma Kleina (Die postalischen Abstempelungen und andere Entwertungsarten auf der österreichischen Postwertzeichnen-Ausgaben 1867, 1883 und 1890). Byly využity i práce dalších rakouských a českých publicistů. Významně mu bylo nápomocno též několik českých sběratelů (někteří se rekrutovali i z našeho KF 00-15), předních českých a slovenských lektorů a Poštovní muzeum v Praze.

Čeští sběratelé dostali významný dárek – první ucelený a přehledný obraz historického vývoje poštovních razítek od nejstarších dob do roku 1918 (později do roku 1938/39).

Ing. Emil Votoček byl autorem zejména těchto významných publikací, které si zaslouží velký a upřímný dík nás sběratelů zajímající se o tento nosný obor české a československé poštovní historie:

1/ Monografie československých známek (13. díl) - Česká poštovní razítka od nejstarších dob do roku 1918, vydal POFIS ve spolupráci s FČSF v NADASu, Praha 1975

2/ Monografie československých známek (14. díl) – Česká poštovní razítka od nejstarších dob do roku 1918, vydal POFIS ve spolupráci s SČSF v NADASu, Praha 1978

3/ Monografie československých známek (16. díl – svazek I. a II.) – Popřevratová razítka 1918 - 1920

Vydal POFIS ve spolupráci s SČSF v NADASu, Praha 1982

4/ Monografie československých známek (17. díl – svazek I. a II.) – Československá poštovní razítka 1919 – 1939), vydal POFIS ve spolupráci s SČSF v NADASu, Praha 1988

Stručný pohled na dílo ing. Emila Votočka by nebyl úplný, kdybych neupozornil i na slova jednoho z lektorů těchto děl Jaroslava Ježka otištěná v časopise Filatelie hned několikrát (F 70/6 – 9, F 75/10 – 11, F 78/19), která význam Votočkova díla dokresluje. Popisuje význam tohoto díla, ale i sobě vlastní postřehy, které jsou i pro dnešní dobu velmi cenné.

Ing. Emil Votoček zemřel záhy ve svých 68 letech dne 26. září 1982. Vydání posledních dílů svého literárního vysoce odborného počinu se bohužel nedožil, ani ocenění na Světové výstavě poštovních známek PRAGA 1988, kde byly monografie vystaveny. Nic nemění na tom, že jeho důstojné a precizní dílo dosáhlo světové úrovně zejména pro přesné údaje (i když je sběratelé stále doplňují), využití archiválií a dostupných pramenů. Autor i přes tento nesporný úspěch, kterým e zapsal do zlaté knihy

propagátorů specializovaných oborů v naší republice je v našich myslích zapsán jako obětavý a nápomocný člověk s čistým charakterem.

Bylo mi ctí pracovat s ním v obnovené komisi PH a C v sedmdesátých letech. Setkání s tímto noblesním člověkem majícím pochopením pro mladé byla nezapomenutelným zážitkem a velkým přínosem. Zanechal nám dědictví vysoké ceny – monografie razítek z našeho území.

Ing. Emil Votoček byla vzácná osobnost

Zavěšeno na www.kf0015.cz v roce 2014 Přidal : Ivan Leiš, sepsáno 2014, aktualizoná verze 2019  

Číst dál...

CELISTVOSTI V RARITY PŘETVOŘENÉ (23)

CELISTVOSTI V RARITY PŘETVOŘENÉ (23)

 

Jedním z prvních československých příležitostných otisků byl i otisk uživatele Výboru pro oslavu tisícího výročí smrti s. Václava se sídlem v Praze III, Josefská ulice č. 8. I tento otisk má svou zajímavou historii. Výplatní stroje byl pouze zapůjčen firmou B. Jarolímek a po dne 31. 12. 1929 měl být vrácen zpět zapůjčovateli. Krátkodobý uživatel však dne 7. 1. 1930 oznámil, že tsroj bude zakoupen a přenesen do expedice Svatováclavské Ligy.

 

V roce 1928však došlo ještě k jedné zajímavosti Výbor nechal zhotovit otisk s dohlédací poštou PRAHA 1, otisk byl zhotoven (viz 1. obrázek)  Záhy bylo zjištěno, že dohlédací pošta pRAHA 8 je příhodnější pro provoz, a proto byl název v denním razítku změněn na pRAHA 8. První otisk se stal esejí (Bouška/Leiš Ess 28), druhý od 16. 10. 1928 řádným otiskem pro poštovní provoz ( druhý a třetí  obr PR 308a). Takto ve své podobě vyplácel až do 10. 2. 1930, poté bylo změněno označení oprávněného uživatele - Svatováclavská Liga - Praha II, Josefská 8. Dne 2. 2. 1931 došlo ke změně názvu pošty na pRAHA 11 v denním razítku (důvod : přesídlení subjektu) a změnil ose i označení: Svatováclavská Liga - Praha IV., Hradčanské nám. 8. Stroj týž, jen otisků se vytvořilo několik... U sběratelství se vyplatí sldovat všechny související detaily, včetně sídel a adres uživatelů. Ty zapříčiňují i změny otisky, zde např. dohlédacích pošt.

 

A ještě jena zajímavost. Adresátem je známý prvorepublikový sběratel Alois Š´tovíček, obchdoní příručí z Rychnova u Jablonce nad Nisou. Z jeho sbírky se zachovala celá řada cenných celistvostí s faksimilí jeho podpisu Šťovíček na rubu celistvostí.c

 

 

Otisk sv. Václava 1000 let 2 001     Svatováclavská Liga Praha 8 a Praha 11 001

Číst dál...

CELISTVOSTI V RARITY PŘETVOŘENÉ (22)

CELISTVOSTI V RARITY PŘETVOŘENÉ (22)

 

V tomto seriálu se již objevila celistvost adresovaná Jaroslavu Lešetickému, zakladateli sběratelského obor otisků výplatních tsarojů v Československu. V tomtofdíle se ke znmých postavám - adresátům  opět vracím a rozšiřuji o jednou další legendu sběratelství - německého sběratele a významného funkcionáře několika klubů na severu Německa ve 30. letech Helmuta Dierse z Lüneburg - Hagenu. Helmut Diers byl vášnivým sběratelem výplatních otisků, nejen německých, ale i československých. Jeho vášeň šla tak daleko, že si nechal obálky se svou adresou, aby nové otisky získal. Pravděpodobně náslewdoval radu našeho sběratele K. F. Pešáka, který používal stejnou metodu. Díky tomuto postupu se nám zachovala celá řada výplatních otisků. Zajímavostí je. že si tyto otisky nechal posílat do Lomu u Mostu (Bruch bei Brüx), kde na poště sloužil jmenovaný K. F. Pešák. Ten Helmutu Diersovi tyto zaslané otisky předával či zasílal. Otisk Diabolo - Separator  s dphůédací poštou PRAHA 26 měl sídlo v Kozí ulici, což byla příhodnější poštu pro tohoto uživatele než původně schválená pošta PRAHA 1. Díky tomu máme esej s Prahou 1 ze dne 2. 1. 1928 a řádný otisk ze 14. 1. 1928. Tento otisk byl 65. základním otiskem u nás. Zajímavosti pokračovaly -dne 21. 4. 1928 se firma přestěhoval z Kozí ulice do Petrské č. 27 v denním razítku mechanik odpiloval "2" v názvu pošty. Další přesídlení se koalo v únoru 1932 - do Jagellonské 27, tehdejší Praha XII a před "6" se přidala "3".

Oisk zaslaný Jaroslavu Lešetickému byl otiskem Záložny Vinohradské, který byl jediným v tomto období od 6/1928. Z celistvosti se dovídáme i funkci Jaroslava Lešetického - vrchní poštovní pokladní ve výslužbě a bydlel v roce 1931 ve Šmilovského ulici na Královských Vinohradech. Historický fakt důležitý pro historii.

 

 

Celistvosti s výplatními otisky slavným osobnostem 001

Číst dál...

Z PRACHU VYDUPANÉ (12)

Z PRACHU VYDUPANÉ (12)

Rok osmdesátý první. Sekce existovala a plnila své úkoly, které si dala v roce 1976 do svého vínku. Vše, co jsme si řekli, že je pro rozvoj výplatního otiskářství prospěšné, jsme splnili či položili solidní základy. Odbornou veřejností byl hodnocen počin na úseku katalogizace. Bylo podle čeho sbírat. Katalogy vznikly v 70. letech, do dneška (2019), tedy po více jak čtyřiceti letech se objevilo minimu oprav či dodatků. Jsou jen Roberto Di Casola a Juan Enrique Page, kteří doplnili několik otisků, které jsem zahrnul do posledního katalogizačního pokusu vytvořený s přítelem Robertem Di Casolou. Byly to dodatky nalezené v cizině, což jsme v době tvorby katalogů nemohli postihnout. Sběratelé mají do dneška velmi pevný základ ke svému sběratelství. Co chybí? Ocenění. Určitý přehled máme, ale zatím nedozrál čas na bodové ohodnocení jednotlivých položek. Trh je stále příliš divoký, navíc se objevují různé padělky…. Takže nám zbývají výsledkové listiny různých aukcí a každodenní pohled na ebay….

VI. Celostátní setkání sběratelů výplatních otisků se konalo dne 11. 4. 1981, opět v Praze, tentokrát v zasedací síni SČSF v Celetné ulici. Dostavilo se14 sběratelů a příznivců, mezi hosty byl Václav Mahovský za KPHC SČSF s nově se představil Pravoslav Kukačka, člen sekce, jako emisar Pracovní skupiny KPHC SČSF při Městském výboru SČSF s titulem gestor poštovní historie a celin. Pravidelnou účastnicí našich setkání se stala i Marie Kocíková, pracovnice pošty mající v Praze 1 na starosti výplatní stroje. Její informace a poznatky byly velmi cenné pro sběratele.

Činnost sekce popsal vedoucí naší sekce Miroslav Bouška. Sekce se věnovala intenzivně publikační, výstavní a přednáškové činnosti. Významné bylo kolování, které přitahovala více a více pozornosti. Zazněla i významná informace – Publikační komise SČSF a PÚV SČSF zadala autorům Bouškovi a Leišovi vypracování 8., dílu Monografie čs. známek s tématem Výplatní otisky Československa. Termín pro odevzdání rukopisu byl stanoven na 31. 12. 1981. Ve Filatelii vychází i hlídka nových otisků, I. leišě napsal pro Mladého filatelistu seriál o výplatních otiscích a pětkrát do roka sběratelé dostávají zpravodaj redigovaný I.Leišem s názvem „Výplatní otisky“. Co víc jsme si mohly přát? Vše vycházelo i v budoucnosti, jen z Monografie sešlo z neznámých důvodů …..

 

Část jednání jsme věnovali práci pracovních skupin.

Převážnou část setkání jsme věnovali odborným otázkám, které zazněly v deseti odborných přednáškách (jejich přehled a stručný obsah přikládám k tomuto úvodu na dvou stránkách). Škoda, že referáty nebyly zachyceny a publikovány tak, aby je ostala široká odborná veřejnost.

 

Sekce byla jedním z nejaktivnějších článků komise poštovní historie a celin SČSF, tak to vydrželo až do konce její existence v roce 1989 ve spojení s ukončením činnosti komise poštovní historie a celin SČSF.

 

 VI. Celostátní setkání 1981 001     VI. setkání část zápisu 1 001    VI. setkání část zápisu 2 001

Číst dál...

CELISTVOSTI V RARITY PŘETVOŘENÉ (7)

Celistvosti v rarity přetvořené (7)

 

Tento seriál jsem na osobním webu začínal celistvostí prvního výplatního otisku soustavy Hasler, který vyplácel zásilky v roce 1946 a 1947 na poště Praha 1. Výplatní razítko bylo ve tvaru "motýlka" a kromě denního a výplatního razítko v korpusu otisku byl ještě "doporučený obrazec" svědčící, že celistvost byla doporučená. Dnes nabízím stejný otisk, ovšem bez doporučeného obrazce, který byl vyňat či dokonce odstraněn. V historii poštovního otisku máme ještě jeden či dva pozdější příklady tohoto úkonu. Později, když výplatní razítko bylo ve tvaru pseudoznámky, byl doporučený obrazec též odstraněn a došlo a asymetrickému uspořádání otisku ze stroje Hasler. Ale to je již jiná kapitola vhodná pro další část tohoto volného seriálu.

 

OVS pošt Hasler bez doporučeného obrazce 001

Číst dál...

CELISTVOSTI V RARITY PŘETVOŘENÉ (4)

Celistvosti v rarity přetvořené (4)

 

V prvním období čs. výplatního otisku se ocitly na nejvýchodnějším území republiky - na Podkarpatské Rusi - hned tři výplatní stroje a jejich otisky. Jedním z nich je výplatní stroj Francotyp (FR6h - 4m Okresní Nemocenské Pojišťovny v Užhorodě zaslaný jinému subjektu v této zemi). Těchto celistvostí není mnoho, známé se dají spočítat na prstech jedné či dvou rukou. Je to nejen poštovně historická zajímavost, ale i zajímavost všeobecné historie - Československá republika se rozkládala od Aše až po Jasinu, jak říkával prezident dr. Edvard Beneš.

OVS Podkarpatská Rus Užhorod 001

 

Číst dál...

VÍC NEŽ SNÍDANĚ

VÍC NEŽ SNÍDANĚ

 

Pod tímto názvem v angličtině (More Than Breakfast) se v pátek dne 20. 9. 2019 konala v pražském divadle Metro na Národní  již počtvrté konference českého organizace AIESEC ALUMNI, které se zúčastnili  absolventi vysokých škol ekonomických a obchodních z České republiky aktivně činní v československém a českém AIESECu. Hlavním tématem bylo: "Učiňte rozdíl" ("Make difference") s cílem  " Inspirace. Propojení. Kontakty". Konference přinesla šest prezentací významných přednášejících spojených se světovým a českým  AIESECem, jakož i seznamovací hry pro účastníky. Byl zabezpečen velmi slušný catering a účastníky čekal bonus: Nálada a legrace. Vše vyšlo. Přednášejícími byli: čestný spíkr Victpr Loewenstein, 1. prezident světového AIESECU z let 1961 - 1962 poté, co rotujícím prezidentství odňal tento statut jednotlivým členským zemím  kongres AIESECu v oce 1960. Téma "AIESEC Is For Life". Na něj navázal René Jež, činný v AIESECU v ltetch 1992 - 1994, nyní již v pracovním procesu s tématem :"My journey - From Good to Great". Dalším řečníkem byl Sebastian Moscoco Paloma, současný prezident AIESECu Czech REpublic s tématem přednášky "One by One we eXchange people!".  Po delším seznamovacím propojení účastníků a diskuzi v kroužcích se slova ujala Petra Petrušková s přednáškou: "Change Yourself and You Can Change The World"., po ní Lukáš Kružberský, obchodní ředitel Red Media a sérii přednášek ukončil Sergio Razo, prezident AIESEC Alumni Association Czech Republic, pracující jako poradce v Life Mentor and Wellness. Mezi účastníky byli i bývalí vysocí představitelé AIESECu na národní a mezinárodní úrovni - zakladatel AIESECu v Československu a první NCP z roku 1966 Miloš Motoška, prezident AIESECu Petr Škorpil a prezident AAI z let 2005 a 2006 Ivan Leiš, dále první představitel České republiky v mezinárodním AIESECu Evžen Cekota a další významní hybatelé československého a českého AIESECu a následně AAA CZ. Organizátorům patří dík za uspořádání Konference. Ocenění jde též účastníkům za aktivní průběh akce a přdnášejícím za zajímavé  a upřímné prezentace ze svého života a praxe. To, že byly přednášky atraktivní dokázala i následná diskuze po prezentacích. Výsledný dojen byl vynikající. Konference dokázala, že AIESEC Alumni Association CZ má široký aktiv bývalých Aiesecářů ochotných pracovat pro blaho českého a mezinárodního  AIESECu a všech studentů vysokých škol ekonomických a obchodních, jakož i jiných fakult začelněných do struktur AIESECu.

20/9/2019 Text a snímky: ILE

 

DSC00562     DSC00561     DSC00593   DSC00600     DSC00605     DSC00610      DSC00627    DSC00630     DSC00664     DSC00635     DSC00621       DSC00645        DSC00651     DSC00656     DSC00659    DSC00663     DSC00636     DSC00640    DSC00620     DSC00641     DSC00591

Momentky z Konference: Na fotografiích 3, 4, 5, 6 - přednášející první části Konference (Victor Loewenstein, René Jež a Sebastian Moscoco Paloma, na fotografiích  13, 214, 15, 16 přednášející druhé části KOnference. Na fotografii 17 tři bývalí prezidenti: zleva Ivan Leiš (PAAI 2005- 2006 a druhý LCP VŠE Praha 1968), Miloš Motoška (první NCP AIESEC Czechoslovakia, zakladatel AIESECu CZ a jeden ze zakladatelů AAI v roce 1986 v Budapešti) a Victor Loewenstein, žijící legenda AIESECu - první prezident AIESEC International 1961-1963 a několikanásobný prezident AAI). Na ostatních snímcích účastníci konference - čeští qa zahraniční alumni, jakož i organizátoři této Konference.

 

Číst dál...
Přihlásit se k odběru tohoto kanálu RSS