HISTORIA POSTALIS ETC... osobní blog Ivana Leiše

Historia Postalis - ETC - Ivan Leiš - pondělí, 20 leden 2020

BOHUMIL HEINZ

Bohumil Heinz

(120 let od narození v roce 2014)

Bohumil Heinz, český rytec (9. 5. 1894, Rakovník – 22. 5. 1940, Praha) se učil na keramické škole v Bechyni. Poté, co vypukla I. světová válka, školu musel opustit a bojoval na frontě v Rusku a Itálii.

Když skončila válka, začal studovat figurální malířství na umělecké škole prof. Schussera, později u Vratislava Huga Brunnera a u Františka Kysely na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Zde si osvojil základy grafiky. Rytectví se učil u rytce Eduarda Karla, který na něj zanechal největší vliv. Svou pracovní kariéru začal ve Státní tiskárně cenin, pro kterou vytvořil řadu děl, a od roku 1932 pro anglickou tiskárnu Thomas De La Rue and Co. a též pro Národní banku.

Od třicátých let navrhoval a ryl poštovní známky. Z této doby pochází i návrhy s pohledem na Malou Stranu z Karlova mostu (Pof. 514/515) a s portrétem Bedřicha Smetany (Pof. 742), které byly vydány poštovní správou až po II. světové válce. Za doby I. republiky vytvořil 23 poštovních známek, 2 aršíky a 7 rytin pro kupony. První známkou byl portrét Antonína Dvořáka z roku 1934 (Pof. 280). Za období Protektorátu Č+M vytvořil celkem 10 známek s krajinnými motivy. Úplný seznam zveřejnil Gerhard Batz v roce 2003 ve svém článku Bohumil Heinz na portálu www.infofila.cz. Jeho práce se ztělesnila i ve známkách pro další poštovní správy – Řecko, Švédsko, Nový Zéland (Yv. 198-199), Západní Samoa (Yv. 124) a Sudán (Yv. 50-56 a Yv. 57-58).

Rytectví poštovních známek a průvodních materiálů se soustředilo do velmi krátkého období – šesti let. Veřejnost i kritika jeho rytecké umění velmi oceňovala. Byl akceptován i vrcholným umělcem jakým byl Max Švabinský, i přes původní přehlížení jeho práce a kritiku (např. při práci na bankovkách). Československá poštovní správa ocenila jeho umění v roce 1984 k 90. výročí jeho narození a Česká republika dvakrát v sérii „Tradice české známkové tvorby“ – v roce 2000 „Masaryk s dítětem“, v roce 2002 alegorickým zobrazením „Republika“ podle návrhu Maxe Švabinského. Poštovní muzeum vydalo Pamětní list k výstavě v roce 1995.

Známé jsou i jeho spoluautorské návrhy bankovek (protektorátních) a návrhy nerealizovaných bankovek z let 1938 a 1946, jakož i grafické práce – z nichž vynikají nejvíce studie lesa, obraz zima pro ročenku a portréty (siamského císaře Rámy VIII. z roku 1933 a Sunjatsena). Zajímavý je i portrét Aloise Jiráska. I neoznačené rytiny jednoznačně ukazují na autora – Bohumila Heinze (hlava ženy s čelenkou, okřídlený skopec s dvěma postavami apod.).

Umění Bohumila Heinze zhodnotil Rudolf Fischer v článku „Bohumil Heinz a jeho reprodukční umění“:

„Počátky novodobé historie rytectví čs. známek jsou od třicátých let spojeny s dvěma uměleckými osobnostmi – Bohumilem Heinzem a jeho předchůdcem Karlem Seizingerem“ anebo „Bohumil Heinz se jako umělec vysokých kvalit prosadil především svými mimořádnými schopnostmi spojenými s houževnatým úsilím – to byly prostředky, kterými komunikoval sám se sebou a se „živiteli“ – objednavateli zakázek. Byl také velmi skromný, autokritický.“ Chvála Heinzova rytectví, za kterou byl často přirovnáván Hollarovu umění, inspirovala i Františka Halase k napsání básně.

Zdroje:

1/ http://www.filatelie-klim.com

2/ www.infofila.com

3/ http://rabasgallery.cz

4/ http://www.filateliepenkava.cz

5/ http://abart-full.artarchiv.cz

6/ http://www.batz-hausen.de

Přidáno na web www.kf0015.cz: 10. 5. 2014      ILE/2020/RAD

 

Heinz 001                                               

 

Číst dál...

CENZURA POŠTOVNÍCH ZÁSILEK (3)

Letmý pohled do 1. období cenzury poštovních zásilek

 

Než se zaměřím na 2. období cenzury listovních zásilek (od roku 1914 dále), přece jen neuškodí letmý pohled na cnezuru 1. období - nejranějšího úseku cenzury.

Velká Británie

 

V roce 1946 došlo ve světě k objevů tří dopisů z konce 18. století, které byly opatřeny cenzorními a cenzurními razítky s přidanými ručními poznámkami těch, kteří stáli za otveřenými a přečtenými zásilkami. Ti se označovali jako "rebelové" (Rebels). Dopisy jsou potrhány a jejich pečetě jsou narušeny. Poznámky jsou v zásadě dvou druhů (první dva dopisy) : "Open(ed) by the Rebels" anebo(třetí dopis) "Opened (ed) by the Rbls". Nesou datum 24. 10. 1745 a 2. 11. 1745. Cenzura se dotkla zásilek z Ediburghu do Londýna.

Cen I 001

 

Francie

Ve Francii byly v letech 1789 - 1794 používána razítka a pečeti cenzorů. Orgán, který "provozoval" 161 ilegálních cenzorních stanic se jmenoval Comité de Surveillance. Na ilustraci je červená služební pečeť Poštovní cenzurní stanice s jakobínským znakem a nápisem "Beaumont de Lomagne/Comité de/Surveillance". Nese datum III/1794.

 

 

CEN II 001    

 

A třetí pohled na dva cenzurní znaky nabízí ukázku cenzury Rakouského císařství (1850/60 - razítko Komisariátu pohraniční policie na srbských novinách do Rakouského císařství). A druhá ukázka cenzuru z Ruska z let 1890 - 1900., v azbuce se zkratkou D. C.

 

CEN III 001

 

 

A příště již II. období (od roku 1914). zatím ukázky tří cenzurovaných dopisů z let 1915 - 1918 - lístky zaslané z pole (polní pošta), ale i ze zajateckých táborů na italské a ruské frontě. Jak jinak - opatřené cenzurními znaky a cenzorními poznámkami. Do textů cenzor nezasáhl - asi byly v pořádku a nevynášely žádné tajemství. Ruská cenzura umožňovala i údaje pobytu zajatce v českém, i když špatném, textu. 

 

 

CENZURA 1914 001     1000 001

 

 

 

 

Číst dál...

CELISTVOSTI V RARITY PŘETVOŘENÉ (94)

 

OFICIÁLNĚ POVOLENÉ  OTISKY V MODRÉ BARVÉ PRO NOVINOVÉ ZÁSILKY BĚHEM V OBDOBÍ PROTEKTORÁTU Č + M

 

V období I. čs. republiky (1926 - 1939) se seriozně přemýšlelo o zavedení výplatních otisků v modré barvě pro rozesílání novinových zásilek se souhlasem ministerstva pošt a telegrafů. Došlo k předvádění speciálních výplatních strojů německé a švýcarské provenience. Nakonec nebyly oficiálně povoleny a jako památka nám zůstalycenné  modré eseje několika subjektů.

Během Protektorátu Čechy a Morava došlo k oficiálnímu povolení vyplácení novinových záslek výplatními stroji. Rozhodnutí o tom bylo publikováno v Poštovním věstníku č. 4/1941 pod číslem 6073 - C/1 ze dne 20. 3. 1941 (str. 26):

"Vyplácení novin otisky výplatních strojů:

1/ Odesilatelé, kteráým byla udělena výhoda novinového výplatného a kteří používají zároveň výplatních strojů mohou i noviny vypláceti otisky těchto strojů.....

2/ Otisky výplatního stroje musí být pořízeny barvou  m o d r o u ....."

 

Tyto otisky patří mezi světové rarity. Podle mých vědomostí UPU souhlas neudělila. Ve válečné době to ani nešlo anebo žádosti o souhlas a souhlasu samotnému  nepřály okolnosti.

 

Modrými otisky byly oráženy většinou novinové pásky navlékané na jednotlivá čísla či výtisky (novin, časopisů, sbírky zákonů apod.).  Obvyklá hodnota byla 0,05. Lepily se i proužky na obal zásilek s vícečetnými kusy novin. Mohly se vyskytnout i na obálkách obsahující sdělení novinového charakteru. Jedním z nečetných subjektů byl uživatel vydavatelství MELANTRICH, ten na toto vyplácení používal hned dva stroje (první stroj s rozlišovacím symbolem "a"). Měl i třetí stroj na normální zásilky (v barvě červené).

Menší uživatelé, kteří měli jen jeden stroj, byli nuceni barvy střídat. Docházelo tak k různým barevným smíšeným mutacím při nedokonalém vyčištění strojů (např. RODINA, nakladatelská akciová společnost)  při změně z červené na modrou a naopak.

 

OVS PRO NOVINY 2 001

Číst dál...
Přihlásit se k odběru tohoto kanálu RSS