HISTORIA POSTALIS ETC... osobní blog Ivana Leiše

Historia Postalis - ETC - Ivan Leiš - pondělí, 17 únor 2020

TORZO VÝPLATNÍHO OTISKU (4)

TORZO (3)

 

Štočky vyryté, ale nepoužité. Vzniklo torzo eseje ve form černotisku.

Řada firem si nechá vyrýt štočky uoprávněného uživatele výplatního stroje, aniž je do stroje zasadí a použíjí při vyplácení. Někdy bez udání důvodů, kterých se nemůžeme dopátrat, a nůžeme se jen domnívat.

Jedním z takových příkladů je případ uživatele firmy Moric Bondy, výrobky měděné z hamrů a válcoven v Praze. Jeho sídlo bylo v Praze II, Růžové ulici 22. Výplatní tsroj Francotyp B3 s horním číslem počitadla byl schválen Věstníkem MPT č. 39 z 24. 8. 1929. Stroj začal vyplácet dne 12. 9. 1929, jak vyplynulo z nálezu černotisku eseje (viz níže), prvního otisku štočku oprávněného uživatele, který lze oznančit jako první, ovšem nepoužitý. Nápis na štočku je stejný jako u skutečně použitého, který byl v pořadí druhý. Důvod: Neznámý. Srovnání obou štočků ukáže, že druhý štoček je větší a má jiný typ písma (viz znatelné "Á").  Z literatury víme, že byl zasazen do stroje o něco výše než předchozí.

Zajímavé je, že chronologický katalog arch. A. Jonáše první otisk neuvádí/neuznává jako esej, i když byl dle jeho informace zasazen do otisku. Opomenutí či jiné důvody?

Za pozornost stojí i tečky za dnem a měsícem, u jedné z celistvostí i za vročením. Další dvě celistvosti jsou pozdějšího data, je to jen důkazem, že stroj vyplácel dobře, bez poruch a zásahů dlouhou dobu. Protektorátu ČM se pravděpodobně nedočkal s ohledem na  židovský původ firmy a majitele.

Na konec jedna malá poznámka. Řada otisků měla jen uvedenou adresu v otisku, poštovní správa netrvala na přesném názvu a adrese tak, jakomu bylo ve třetí republice.

 

 

 

 

 

Bondy 1 001    

Bondy 001

Číst dál...

TORZA VÝPLATNÍCH OTISKŮ (3)

Torza výplatních otisků uživatelů, které odřekly výplatní stroje

Obchod s výplatními stroji Francotyp C3 a C4 se v Československu v roce 1929 úspěšně rozvíjel. Několik firem jej používalo a žádosti se množily. Malý a pohodlný, na obsluhu jednoduchý stroj vyhovoval firemní sféře. Firma B. Jarolímek registrovala i další zájemce o tento stroj. Poštovní správa však měla výhrady a dne 19, 6, 1929 oznámila firme B. Jarolímek, že žádosti o stroje typu C3 a C5 nebuduou kladně vyřizovány. Mnoho firem, jejichž žádosti nebyly doposud kladně vyřízeny, objednávky odvolaly a stroj nepřevzaly. Nepřevzaly ani nabízený stroj typu B. a od tohoto způsobu vyplácení odstoupily. Co zbylo? Zbyla torza ve tvaru označení oprávněných uživatelů (černotisky esejí označení oprávněného uživatele). 

Černotisky některých firem v plném rozsahu zobrazuji. Jedná se první kompletní obrázkový přehled, který nebyl předtím v této formě zobrazen. Ani v Jonášových studiích. V první fázi jich bylo celkem osm.Vyskytly se i další formy esejí, ale o nich příště (Jakl a Štěřík, Arnold Kraus, Pavel Raichl a jiné). Zobrazení rád dělám, neboť by se mohly plést s  černotisky dalších výplatnívch otisků, které však měly jiný osud - byly zasazeny do strojů a použity. To je však jiná kategorie černotisků..

Na závěr jedno UPOZORNĚNÍ.  Nikdy jsem neveřil, že by i výplatní otisky mohly být padělány. Stalo se.Poznají se podle "nadbytečného ošperkování" - kromě otisků se přidávají na celistvosti různá razítka  či autorské a sběratelské značky. Pokud sběratelé označovali či označují své celistvosti ve svém vlastnictví, tak na druhou stranu (různé značky - vi odborná literatura). Výjimkou kou je číslování v hlavně v levém horním rohu (Marek). Často se objevujei malá červená značka A. Jonáše se žralokem (v levém dolním rohu ). To nikdy Albert Jonáš nedělal, nevšiml jsem si ani v jeho kmenové sbírce či dubletech, že by mnohem cennější celistvosti takto označoval. Zveřejněné černotisky či červené otisky esejí, které popisuji se dají lehce vyrobit, přiznávám, že dost mistrně (kvalitní technika v nové době existuje). Takže sběrateké, pozor. Zveřejněné eseje a jejich čeernotisky byly tištěny na archy pololekslého nažloutlého papíru bez systému a popisu. Vůbec se nedoplňovaly autorskými či ryteckými značkami. A už vůbec se nevyskytly na obálkách s adresami, neboť byly jen torzy a neměly funkci a povolení vyplácení. Dnes osm zevřejěných esejí vůbec nebyly vsazeny do celkového výplatního otisku.  Pokud se vyskytnou v jiném než popisovaném tvaru a formě, pak je to padělek.

 

TORZA

výplatních otisků firem, které objednávky strojů odřekly a u kterých zůstaly jen černotisky esejí oprávněného uživatele výplatního stroje.

…..

Jedná se to tyto subjekty (zájemce):

 

1 J. Riedl Plaňany

2 Justin Löschner

3 Emil Eisenstein

4 Stollwerck

5 Julien Mayér Praha

6 Československé továrny na dusíkaté látky A.S.

7 Panhans

8 Moravská lidová banka, Brno

……

 

TOR 001

.

Číst dál...

TORZO VÝPLATNÍHO OTISKU (2)

TORZO

Firma M. DUB z Jablonce nad Nisou se počátkem roku 1929 rozhodla aplikovat výplatí stroj do odesílání a vyplácení své korespondence. Není známo, čím se firma zabývala, můžeme se jen dohadovat. Byly to výroba bižutérie či výroba nábytku?

 

Ministerstvo pošt a telegrafu jí udělilo souhlas a zvěčinilo jej ve Věstníku č. 19. z 3. 5. 1929.. Firma B. Jarolímek dvezla výplatní stroj C4 s horní pozicí počitadla otisků a přivezla i štočky pro denní a výplatní razítko. Nechala zhotovit i štoček oprávněného uživatele: M. DUB/GABLONZ A./N. Poštovní správě se však tento štoček nelíbil (nesouhlasila s ně+meckým názvem pro Jablonec nad Nisou a dále měla výhrady i k dennímu razítku, které neodpovídalo předpisům.Použití předloženého štočku výplatního otisku jako celek zadmítla s tím, že je nutno opravit denní razítko a nechat vyrýt nový štoček s označením oprávněného uživatele.

 

Albert Jonáš údajně původní otisk viděl a označil ji jako esej s datem 11. 2. 1920 (chybotisk? či chyba u A. Jonáše?). Když jsem procházel Jonášovu sbírku v Poštovním muzeu v roce 1979, nevzpomínám si na ucelený otisk této eseje. V jeho dubletecjh jsem též otisk st ímto chybným datem nenašel, a to jsem na dublety měl váce času než ve studovně Poštovního muzea. Co však jsem objevil, je černotisk eseje (viz níže). Nikoliv červenotisk, což by měl být druhá stupeň při vyhotovování celkového otisku. Takže z mého pohledu další torzo eseje (o další nebyla v tomto období nouze).

 

Jaká byla další historie?

Byl vyhotoven nový štoček oprávněného uživatele výplatního stroje (zobrazuji třikrát níže s tím, že poslední otisk na obálce je s vyměněnými číslicemi data!). Označení má název M. DUB, pod ním logo firmy: okřídlené kolečko s korunkou. První otisky se rozlétly do světa dne 3. 5. 1929, předpisově formálně i dle věstníku.  Upraveno bylo i denní razítko podle předpisu

 

Jaký byl další osud firmy s českým jménem? V depozitáři a clodech ze zabraných území, ani v v katalogu Bouška/Leiš s poválečnými otisky ve tvaru motýlka, se tyto otisky neobjevují.... Zanikla firma? Přestala používat výplatní tsroj a existovala dál až do znárodnění?

 

Dub 2 001     DUB 3 001

Číst dál...

TORZO VÝPLATNÍHO OTISKU (1)

TORZO

Počátkem roku 1929 se známá výrobní a exportní firma Hugo Dahm z Jablonce nad Nisou ve své době rozhodla pro zakoupení výplatního stroje (firma založena v roce 1873, zanikla v roce 1931, hlavní náplň výroba a export korálků, banglí aj., dodnes jako brandová značka existuje a vede si výborně na různých trzích se svou designovou bižutérií s jinými majiteli a pod jiným jménem).

Hlavním důvodem opatřit si výplatní stroj kromě pohodlného vyplácení korespondence,  a tím i modernizace administrativního provozu, byla možnost vyplácení poštovních průvodek. Tato informace kolovala mezi perspektivními uživateliénem firmyvýplatního stroje. Rozhodnutí padlo, žádost o povolení provozu výplatního stroje Francotyp C3/horní číslo počitadla byla podána a pozitivně vyřízena (Věstník č. 19 z 3. 5. 1929. Firma B. Jarolímek spustila obvyklý koloběh činnosti. Stroj dovezen, štoček denního a výplatního razítka vyhotoven, jakož i štoček pro označení oprávněného uživatele.

K velkému překvapení však ministerstvo pošt a telegrafů v této fázi nepovolila vyplácení poštovních průvodekvýplatním strojem. Firma Hugo Dahm přestala mít o tento stroj zájem a závazky zrušila. Zbyl jen cenný otisk označení oprávněného uživatele v červené barvě (!) jako jediný relikt této snahy zprovoznit výplatní stroj (viz níže). Celkový výplatní otisk, pokud ovšem existoval, se nezachoval v žádné sbírce, ani v archivu B. Jarolímka.

Otázkou zůstává, co se stalo se strojem C3 a se štočky  denního a výplatního razítka. Zcela jistě byly využity u jiného zákazníka. Záznamy však nezůstaly a sběratelé o ně zůstanou ochuzeni.

 

torzo 001

 

 

 

Číst dál...
Přihlásit se k odběru tohoto kanálu RSS