HISTORIA POSTALIS ETC... osobní blog Ivana Leiše

Historia Postalis - ETC - Ivan Leiš - pondělí, 24 leden 2022

MODRÝ DOPLATNÍ OTISK

Nizozemská pošta zavedla v 50. letech výplatní stroje s funkcí vyplácet a vyznačovat doplatné. Tyto stroje dodávala firma Postalia. Celkem se vykytly čtyři typy s různými odlišnostmi, nšěolik podtypů a řada variant. 

Zobrazený otisk Postalia vyznačující doplatné je modré barvy. Vyskytovaly se u tohoto typu i otisky lehce zelené a černé. Vyznačovaly se dodatečnými nápisy "TE BETALEN" a "PORT" (k zaplacení - doplatné porta  ve výplatním nebo spíše doplatním razítku.  Výplatní razítko pojmulo i číslo stroje (dole písmena PR + číslo stroje).  Kromě barevných variant se vyskytlo i několik podtypů (různý průměr denního razítka). 

Výplatní otisk na špatně vyplacené zásilce je otisk Velké Británie, výrobce UNIVERSAL (UPF), mosel Simplex (podmodel SY + číslo stroje). Stroj s limitovanou výplatní hodnotou. V horní části oblouku je nápis "POST PAID" - poštovné zaplaceno. Otisk sběratelského  typu D s oválem pro hodnotu a královskou korunkou a iniciálami v dolní částí výplatního razítka. 

Uživatel stroje  č SY 215 byla Barclays Bank Limited v Londýně .

 

hol 001

Číst dál...

ZASTAVENÍ (13) - VÝPLATNÍ OTISKY STROJE LINDACO - KRAG NA ČS. POŠTĚ

V 70. letech se do našeho poštovního prostoru dostalo několik výplatních strojů švédsko - norské firmy Lindaco - Krag. Vyplácely jak v komerční sféře (např. Čs. televize v Ostravě), tak i na poště. Pro jeden jediný stroj byla vybrána pošta 613 00 BRNO 13. Stroj byl použit v 70. a 80. letech minulého století.

Větší rozšíření těchto výplatních strojů v našem poštovním provozu zabránilo konstrukční uspořádání. Neumožňovalo totiž automatickou kontrolu vyfrankovaných částek. 

Tím se staly otisky z těchto strojů vzácnějšími. Rozhodně obohatily svět výplatmích strojů u nás. Málokterý z těchto pokusů vytrval tak jako stroje Francotyp a Postalia - nosné soustavy čs. poštovního provozu.  

 

Zveřejňuji dva otisk ze stroje použitého na poště Brno 13.

Otisk na poštovní poukýzce s datem 5. 10. 1976 a otisk na listovní zásilce ze 4. 10. 1983.

Mezi data těchto otisků v mé sbírce jsou na zobrazených otiscích.  

 

brno 13 2 001

 

Číst dál...

STŘÍPKY Z HISTORE (4) - GRAND RESTAURANT "TEISSIG" HOSTIL FRANKOTYPISTY

Karel Teissig patřil koncem 19. a v první polovině 20. století k významným pražským restaurateurům, jak se tehdy psalo.  Nejdříve provozoval Teissigovu plzenskou pivnici  " U kotvy" (bez háčku nad "n") ve Spálené ulici číslo 85 (dnes orientačmí číslo 7, dříve to bylo číslo 5 - v adresáři z roku 1891 j e uvedeno další číslo Spálená 9), Byla oblíbená zejména mezi soudními úředníky, kteří sídlili v rozlehlých budovách  soudu (C. k. zemský cu.  trestní soud - K.k. Landes alst. Strafgericht) hned naproti. Karel Teissig jim posílal do úřadoven plzeňské pivo a nakládanou papriku. Inzerát z Národních listů  doplněný uctivým blahopřáním hostům a příznivcům ze dne 1. 1. 1896 dosvědčuje existenci pivnice. Restaurace "Kotva" je na stejném místě dodnes. 

Počátkem 20. století Karel Teissig přesídlil  do Celetné 18, kde si založil a provozoval známý restaurant GRAND RESTAURANT "TEISSIG". Restaurace se pyšnila výbornou kuchyní. V sobotu a neděli zněla v jeho prostorách taneční hudba, originální  jazz nevyjímaje. Ba co víc. Jak dokládá inzerát z Národních listů ze dne 7. 3. 1930 restaurant byl přátelský i spolkům: "Spolkové místnosti k zadání". 

Zároveň dokládá i přesun Teissigova podniku ze Spálené do Celetné a zvýšení jeho úrovně z pivnice na grand restaurant ma Starém městě pražském. Chytrý krok. Vždyť další významný soud byl blízko...

To pravděpodobně nalákalo zakladatele Stolní společnosti sběratelů příležitostných razítek a frankotypů v čele s Jaroslavem Lešetickým k pořádání schůzek s přednáškami v prostorách Teissigova restaurantu. 

Jak je vidět, Celetná je oboru sběratelství výplatních otisků souzená. Njedříve poskytla útočiště sběratelskému spolku počátkem 30. let, o několik desítek let se občasně scházeli poštovní historici a výplatní otiskáři nedaleko - v sídle SČSF v Celetné 26 (zasedačka v prvním patře). 

Teissigovu restauraci odnesl čas. Dnes je v bývalých prostorách, které patří Karlově univerzitě"  prodejna  knih - Knihkupectví Karolinum. Z archivu se dovídáme i původní názvy domu v Celetné - U bílého noha, Jeřábkův dům, U svatého Jana. Dům původně gotický s jistě bohatou historií byl přestavěn do dnešní barokní podoby.

 

Útočiště pro sběratele příležitostných razítek a frankotypů

Jak jsem napsal:  významný filatelista a nestor české a československé filatelie, jinak zakladatel Stolní společnosti a významný propagátor sběratelství výplatních otisků a dalších oborů poštovní historie Jaroslav Lešetický se svými přáteli vyhlédl tuto restauraci k pořádání setkání sběratelů. Jejich počet byl na tehdejší dobu úctyhodný - bylo jich okolo padesátky na začátku a počet dosahoval později stovky.  Společnost byla založena v honosném hotelu Zlatá Husa, ale později potřebovala o něco civilnější prostory. Byl zvolen tento restaurant.

 

Šlo to jako po másle. 

16. 9. 1926 - první dva výplatní otisky začaly orážet listovní zásilky

Tribuna filatelistů, ač nebyla příznivcem tohoto nového způsobu vyplácení, iniciativně tuto skutečnost oznámila, a to s veškerými detaily. Zahájila i diskusi "Frankotyp anebo známka?". 

Jaroslav Lešetický a K. F. Pešák začali velmi brzo otiskovat seznamy výplatních otisků v různých českých a německých filatelistických časopisech.

1931 - Jaroslav Lešetický a štábní kapitán F. T. Winkler vydali první seznam výplatních otisků Československa.

26. 12. 1932 - V hotelu Zlatá Husa na Václavském náměstí došlo k založení Stolní společnosti sběratelů příležitostných razítek a frankotypů.

5. 1. 1933 - Pravděpodobně v restaurantu "Teissig" se uskutečnilo první setkání sběratelů a členů Stolní společnosti. Kromě oficialit došlo na poradenství, výměnu materiálu, dary, slosování. Každý z účastníků si přinesl "střádanky" (alias mankolisty). Ba co víc. J. Lešetický založil "Oběžník společnosti". Zde bylo konstatováno, že Společnost má 50 členů. 

K mé lítosti se nezachoval zmíněný Oběžník. Byla to první tiskovina sběratelské entity výplatních otiskářů alias frankotypistů, jak si pánové říkali. Z korespondence vím, že se objevily i ženy, i když jich bylo pomálu.

27. 4. 1933 - U Teissigů se konalo jedno ze setkání členů Stolní společnosti (potvdili mi to slovutní pánové Václav Nebeský, Jiří Pohorecký a Mirko Marek, kteří byli členy této společnosti) , kde zazněla vůbec první přednáška o výplatních otiscích. Zhostil se jí architekt Albert Jonáš. Téma: "O nakloněném nebo převráceném razítku některých otisků". Razítku se říkalo "místní razítko", dne je nazýváno jako "denní razítko". 

Odborník na slovo vzatý, jak se o něm vyjádřil Jaroslav Lešetický. To byl jasný fakt. Vždyť právě v tomto roce vyšel 1. díl Jonášových studií " Studie os čsl. otiscích Frankotypu" (nákladem Svazu čsl. filatelistických spolků v Praze, tiskem "Novina, tisk a vyd. podniky Hybernská ulice v Praze, stran 112, počet záznamů 247, kapesní formát, Praha 1933), kde byly zachycena otisky od roku 1926 až do 23. 12. 1929.

 

První přednáška

Albert Jonáš si vybral lákavé téma - chybotisky, o které tehdejší sběratelé měli velký zájem. Co asi mohl zmínit ve své přednášce?

Pochopitelně známý případ otisku FUPRA (Hynek Fuchs) Praha z 2. 10. 1931 nebo T. Maglič Mělník (otisk dle svědectví Alberta Jonáše neznámého data), u kterého bylo mechanikem obráceně nasazeno denní razítko.

Zcela jistě zazněla tato slova:

"Pouze jedinou výjimkou je obrácení razítka (hlavou dolů) u straých B - strojů, u nichž je při nařízení data nutno vyjmouti váleček s místním razítkem. Stalo se, že při nasazování byl z neopatrnosti obrácen. Vznikne velmi málo otisků, protože  se stroj při druhém nebo třetím zasekne a poruší." 

Je jasné, že  si všiml i zajímavostí v denních razítkách, zejména chybotisků u názvů pošt a doložil jejich nápravu a opravené otisky. Např. otisk firmy A. Kalla - Šmídeberk.  

 

Nějaký čas se sběratelé scházeli v této restauraci. Pravděpodobně až do smrti J. Lešetického. Poté došlo k postupnému zániku Společnosti a byl zřízen Odbor frankotypů při KČF. Ti se scházeli v různých místech, v restauracích u Vladislavovy ulice anebo v kavárně v Hybernské ulici. Přirozený vedoucá entity odešel do filatelistického nebe, Albert Jonáš docházel mezi sběratele, ale čím dále zřídka. Odbor frankotypů se snažil vést Zdeněk Kvasnička , ale doba nepřála sběratelství. Evropa a svět se halil do temného hávu nepříznivé politické situace ..... A to je už jiná historie.

Členové Stolní společnosti sbárali dál - individuálně. Tak nám zachovali otisky z alších dob po Jonášově období a to včetně otisků Protektorátu, poválečných let a zejména 50. let, kdy tento obor byl na okraji zájmu a i opovržení filatelistů. Ke všemu přispěl i Karel Teissig svým strpěním vášnivých frankotypistů .....

 

 

Doprovodná koláž zmíněných podkladů:

bucina 001

 

Zdroj: www.google.com

Číst dál...
Přihlásit se k odběru tohoto kanálu RSS