HISTORIA POSTALIS ETC... osobní blog Ivana Leiše

NA PRAVOU MÍRU

V nedávné době se mi do ruky dostaly informace, které uvádějí na pravou míru informace publikované v mých  memoárových článcích či publikacích.

První se týká významné sbírky štábního kapitána Theodora Františka  Winklera. Tato osobnost byla významným sběratelem výplatních otisků ve třicátých letech minulého století. Byl i spoluzakladatelem první Stolní společnosti sběratelů příležitostných razítek a frankotypů. Jeho sbírka neměla u nás obdoby!

Během Protektorátu byl jako příslušník bývalých čs, ozbrojených sil vězněn v gestapáckých věznicích. Dle svědectví jeho manželky paní Blanky Jonášové Winklerové, sestry Alberta Jonáše, si  sbírku při zatýkání údajně  odneslo gestapo, aniž by ji po propuštění jejího manžela vrátilo. Byla to domněnka, která se ukázala naštěstí lichou.Z archivních materiálů vím, že F. T. Winkler chtěl několikrát se sbíráním výplatních otisků skončit. Končil několikrát, až ta chvíle přišla. V roce 1938. se ve Filatelistické revue se objevil inzerát, kterým prodával celou svou sbírku. Doba sběratelství nepřála. Rozpadala se i druhá entita sběratelů - Odbor frankotypů při KČF. nebyla nálada na sběratelství. Dle svědectví jsem se dozvěděl, že se sbírka úspěšně prodala dalšímu sběrateli, který ji prodal časem dále. Sbírka se nezastavila a cestovala dále do rukou dalšího kupce, kde je do dneška, nikoliv však v původním stavu ...Během doby byla doplňována, pravděpodobně částečně rozpouštěna na veřejnost a tak dál, jak to se sbírkami bývá.  Kmenová významná sbírka nezanikla, naopak dočkala se pečlivého zacházení a byla rozšířena o další kousky....Pokud se objeví některé artefakty, jsou poznatelné. O znacích celistvostí, podle nichž se poznává dřívější majitel,  se rozepisovat ze známých důvodů nebudu. Důležité je, že hlavní část zůstává mezi námi a obohacuje náš sběratelský svět. Teddy, jak jej bližní oslovovali,  s námi žije i nadále.

Druhá informace je neméně závažná a  se týká druhé Stolní společnosti sběratelů výplatních otisků, která byla založena v restauraci u Pešků dne 18. 11. 1989. Byl jsem  u jejího založení a s touto entitou jsme spolupracoval přibližně do roku 1994, kdy se členstvo rozhodlo tuto Společnost rozpustit a zrušit její registraci. Bylo to jasné rozhodnutí.  V tomto klamu jsem žil dvacet šest let. Z nějakých neznámých důvodů, které jsou do dneška  neznámé a zůstávají bez vysvětlení, se ukončení existence nekonalo a Stolní společnost existovala bez činnosti a členstva de iure dál. Záležitost oživil nový Občanský zákoník, podle kterého Městský soud v Praze zanesl tuto entitu do Spolkového registru. Ze  společnosti se stal údajně automaticky spolek. Ovšem bez vedení, adresy, činnosti, jen s názvem a ičem... V současnosti Stolní společnost sběratelů výplatních otisků stále existuje de iure jako jeden ze subjektů Spolkového rejstříku Otázkou je, jak dlouho ještě. Pravděpodobné je, žese soudně rozhodné o jejím zrušení a výmazu, ale to je již jiná historie a jen a jen domněnka. Opravuji tedy svou uvedenou informaci, že Stolní společnost de iure zanikla, de facto přestala jen existovat.a přežila bez činnosti několik desítek let.

 

 

Číst dál...

ÚRYVEK Z NEDÁVNO VYDANÉ KNIHY "ŽRALOK a FRANKOTYP" S NOVÝM DODATKEM

Žralok a frankotyp

Úryvek z nedávno vydané knihy

 

V roce 2017 jsem vydal knihu zachycující začátky vyplácení zásilek výplatním strojem na území Československa a volně jsme na tuto skutečnost navázal popisem nového sběratelského oboru - sběratelství výplatních otisků (dříve nazvývaných frankotypů podle výplatního stroje, který otisky vytvářel).

Dnes přináším úryvek z této knihy, který popisuje vztahy a skutečnosti mezi dvěma sběrateli -  Albertem Jonášem a Františkem Teodorem Winklerem. Ti byli shodou okolností příbuzní - Sestra A. Jonáše paní Blanka Winklerová byla manželkou štábního kapitána F. T. Winklera. V názvu této kapitoly je uveden Berlaušek, což je Albert Jonáš. Tak jej švagr Winkler oslovoval. A. Jonáš zvolil pro svého švagra Winkler přezdívku Teddy.

V době, kdy jsem sepisoval knihu, jsem žil v domnění, že rozsáhlá sbírka F. T. Winklera zmizela kdesi po jeho zatčení a věznění gestapem během Protektorátu Čechy a Morava a že byla bez náhrady zabavena. Během pozdějšího studia pramenů a různých archivů včetně nově získané korespondence jsem zjistil, že Winklerova sbírka byla zachována, gestapo sbírku F. T. Winklerovi po propuštění údajně celou a neporušenou vrátilo a on ji prodal jednomu českému renomovanému sběrateli. Poté změnila Winklerova sbírka ještě vlastnictví dvakrát. Co je záslužné, je to, že neopustila zemi, kde vznikla a doposud změnila majitele ještě dvakrát. Naštěstí informace paní Blanky Winklerové, že sbírka definitivně zmizela, byla lichá. liché byly i nepodložené informace německých sběratelů, kteří údajně viděli některé kousky ze sbírky kolovat ve výběrech.... Chvála Bohu.

 

Kniha "Žralok a frankotyp", kde je více dalších zajímavostí o tomto oboru je stále v prodeji, objednávky na adrese Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript., cena bez poštovného Kč 690,-.A nyní slíbený úryvek z této knihy: K objednávce jedné knihy přibalím ještě dva výtisky zdarma   stále aktuální příručky "Výplatní otisky".

 

Žralok a frankotyp titulka 001          Výplatní otisky 001

 

BERLAUŠKU! VZDÁVÁM SE SBÍRÁNÍ FRANKOTYPŮ

Vztahy mezi sběrateli nebyly a nejsou vždy ideální. Minimálně dochází mezi nimi k nedorozumění, v horších případech k rozhněvání a v nejzazších situacích i k rozchodu a nepřátelství. K nedorozumění docházelo i mezi sběrateli výplatních otisků a co je horší i mezi sběrateli – švagry. Z jednoho zachovaného dopisu , který adresoval Teddy (F. T. Winkler, Jonášův švagr) Berlauškovi (A. Jonášovi). Tak se v rodinném kruhu oslovovali, neboť měli vynikající vztah a jejich ženy je oba uznávaly a sběratelství jim jen přály, jak mi sdělila sestra A. Jonáše Blanka Winklerová. Z jejího vyprávění vím, že A. Jonáš byl velkorysý, nedorozumění pominula a oba zůstali přáteli i nadále. I když F. T. Winkler zahrozil, že se sbíráním skončí, nestalo se tak. V rozšiřování své sbírky pokračoval a při jeho zatčení za Protektorátu jeho sbírka, o které se sběratelé vyjadřovali pochvalně, zmizela neznámo kde poté, co ji zabavilo zasahující gestapo. Již nikdy se neobjevila a veřejnost o ní neví.

Co se vlastně v listopadu roku 1931 stalo. V té době pracoval A. Jonáš intenzivně na svých studiích. Rok 1931 byl kritickým. Výplatních otisků přibývalo, změn též. Sběratelství se věnovalo mnoho sběratelů. A. Jonáš byl v čilé výměně s mnoha sběrateli a ve velmi úzkém kontaktu s firmou B. Jarolímek. Údajů bylo hodně a jejich uspořádání velmi náročné. Veřejnost nárokovala vydání katalogu, aby bylo podle čeho sbírat, a byla značně nervózní. A. Jonáš pracoval na katalozích, ale nechtěl sběratelům slibovat brzké vydání. Proto práce tajil. K úplnému utajení však nedošlo. Na vydání Katalogu tlačil i Jaroslav Lešetický, kmotr organizovaného sběratelství u nás. F. T. Winkler v dobré víře Lešetického informoval o připravované práci. Jak sám v dopise A. Jonášovi napsal:

Podotýkám předem, že jsem Lešetickému řekl jen, že vydáš Katalog, aby tu svoji práci zbytečně nedělal…… já s tím přece nemám nic společného ….“.

Výtka Teddymu od Berlauška byla na světě. K ní se ještě připojily další indiskrétnosti (o nových strojích a zajímavostech). Proto se F. T. Winkler rozhodl napsat ostrý dopis a zjevit v něm rozhodnutí s výplatními otisky skončit. F. T. Winkler se ocitl mezi dvěma mlýnskými kameny, a proto napsal to, co napsal.

„ Chci se vyhnout veškerým debatám v této věci, a proto píši – aby ta věc byla vyřešena ….“.

 

„Vzdávám se sbírání frankotypů vůbec bez odůvodnění proč – poprosil jsem již Lešetického, aby mi prodejní anonci dal do příštího čísla „T.F.“ Chci mít pokoj a jsem docela rád, že to tak dopadlo. Aspoň se z toho dostanu a nebudu se zbytečně zlobit – Tebe ale prosím, abys o frankotypech neb jakékoliv věci, která s nimi souvisí vůbec nemluvil. Ta celá záležitost je pro mne jednou pro vždy odbyta. Lituji jen , že jsem tak k rozumnému rozhodnutí již nedošel dříve“.

Naštěstí k tomu nedošlo, F. T. Winkler ve sbírání pokračoval, jak bylo řečeno, vydal s J. Lešetickým první náš Seznam výplatních otisků a A. Jonášovi pomáhal při tvorbě a sestavování studií. Na schůzky Stolní společnosti docházel. Sbírka zůstala zachována až do osudného dne, kdy při jeho zatčení gestapem byla zabavena jako „předmět doličný“. Štkpt. F. T. Winkler byl v podezření, že je účastníkem odboje jako bývalý příslušník čsl. armády. Nicméně zadržení a věznění na něm zanechaly stopy a podlomily mu zdraví. Nedorozumění mezi sběrateli se vysvětlilo a neovlivnilo vydání Jonášových studií. Aspoň v dosažitelných písemných materiálech a svědectví osob blízkých o tom nebyla ani zmínka.

 

 Jonáš

 

 

  

 

 

 

Číst dál...
Přihlásit se k odběru tohoto kanálu RSS