HISTORIA POSTALIS ETC... osobní blog Ivana Leiše

HARTMANICE POŠTOVNĚ HISTORICKÉ

Hartmanice poštovně historické

 

 

HISTORIE MĚSTA

Hartmanice (německy Hartmanitz)

1219             první zmínka (spojeno s Petrem z Hartmanic)

1228             Hartmanice patří Oldřichu z Rýzmberka

1320             Jan Lucemburský povyšuje ves na královské město

1331             vybírá se clo pro Břevnovský klášter (městem vedla obchodní zemská stezka do Bavorska s odbočkou do Sušice)

13. století      přizváni němečtí horníci

1340             majitelem dolů Petr z Rožmberka, ves patří hradu Velhartice, vzniká hornická osada

1310-1346     za vlády Jan Lucemburského Hartmanice obdržely privilegium královského horního města (podřízení Kašperským Horám), zlaté doly na svahu Hamižné

1603             ves je městečko

1607             císař Rudolf uděluje městu trhová práva

1667             obec Sušická od Humrechta z Račína kupuje dvůr a postupně celé městečko

Město zpustošeno během třicetileté války.

17. století      úbytek českého obyvatelstva nahrazuje vlna německých přistěhovalců z Bavorska

1847             přicházejí židovští obyvatelé (120 rodin)

1890             žilo zde 15298 Němců a 299 Čechů

1938             zábor - město spadá pod správu Říše

1949             správně okres Sušice

1960             správně okres Klatovy

Památky: pozůstatky důlní činnosti (nad potokem Volšovkou), pozdně gotický kostel Sv. Kateřiny, šumavské typy domu s povalbami, jeskyně Peklo I, II, III (Pstružný potok),

kamenný dům č. 37, socha sv. Jana Nepomuckého (1731), bývalá synagoga.

 

 

HISTORIE POŠTY

do roku 1869   zásilky se odebíraly v Sušici

23. 6. 1869      vznikl poštovní úřad

Lokalita pošty:

- kovárna čp 15

- dům č. 43

- dům č. 16

- od 20. 4. 1928 (dům číslo 2)

1. 3. 1871      zaveden telefonní provoz

1873              končí první poštmistr František Rücker

                     nastupuje František Wasitzek

1878-1886      spojení se Železnou Rudou zajišťuje omnibus (3 koně), kočíruje Postkarl.

1879              poštmistrová Aloisie Rückerová

11. 3.1879      poštmistr Jan Schwerda ze Sušice

2. 8. 1879       poštmistrem jmenován Karel Vágner (dosavadní administrátor v Nýrsku) 

1896 -1899     poštmistrem Antonín Fursch

1899              úřad přebírá jeho žena Marie Furschová

1. 6. 1901      poštmistrem Karel Hartmann, obrat pošty činit 4000 K

1910             post listonoše zastává Adalbert Rasberger, telegramy a balíky měl na starosti Jan Schwarz

1911-1912     v Hartmanicích 13 místních telefonních stanic

1912             na poštovním úřadě pracují dva poštovní úředníci

1906 - 1913   v provozu s omnibusem pomáhá syn Postkarla  Alois

15. 1. 1912    vrchní poštmistr Pavel Hudlar

1914             jízdy omibusem do Železné Rudy zrušeny, provozují se  jízdy jen do Sušice

31.12.1928    poslední postilión byl Adolf Schafhauser

1.1.1929        jízdy omibusem zrušeny,  jezdí autobus

1932             na poště pracují Adolf Schafhauser a Josef Ryba, obrat pošty činil 660000 Kč

7.10.1938      poštu řídí Jan Marschat, na poště pracují Jan Schwarz, Alois Denk, Adolf Schafhauaser, Paul Kucherl, Rudolf Beneš

27. 7. 1942    zřízena poštovní nákladní přeprava mezi Hartmanicemi a Sušicí

23. 5. 1945    do Hartmanic se vracejí čeští úředníci, vedoucí Václav Zíbar (též předseda správní obce, hudebník, ochotník), na poště pracovala i jeho žena 

1945             hartmanický poštovní úřad měl pod sebou tři obvody, poté se rozšířil i o Prášily  (listonoš Bartoš)

1952             zaměstnáni Václav Vintr, doručovatel Stanislav Leroch, manželé Bohuslav a Růžena Bartošovi

19. 10. 1959  úřad přebírá Marie Šebestová, doručovatelky Gisela Šmídová, Jarmila Klusová, Růžena Mátalová a Marie Dotková.

1973             poště Hartmanice přiděleno PSČ 341 81

1986             obrat pošty činil 32 183 007 Kčs

 

Kronika vypracována podle údajů Viléma Kudrličky, Javorná, zapomenutý kout Šumavy.

 

Hartmanice 001

 

Hartmanice 003

křížkem označen objekt Staré pošty

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Číst dál...

Kronika specializovaného sběratelství poštovní historie u nás

V roce 2013 jsem pro potřeby začínajícího klubového webu www.kf0015.cz vypracoval rozsáhlou kroniku specializovaných oborů u nás. Kronika byla zavěšena a lze ji do dneška najít na titulní straně zmíněného webu. Postupně jsem ji aktualizoval, což činím do dneška. Dnes přidávám aktualizaci o založení Českomoravské společnosti pro poštovní historii SČF, která je od roku 1990 následníkem předchozích entit zabývajících se sběratelstvím poštovní historie a celin a oborů s souvisejícími. Tato nová entita navázala na činnost komise poštovní historie (a celin) SČSF, jejíž funkční období 1986 - 1989 skončilo 31. 12. 1989 a nebyla vzhledem k události po listopadu 1989 obnovena v této podobě. Převzala i ústřední zpravodaj dřívějšího subjektu, který vycházel od roku 1986 pod názvem POSTILIÓN. Koncepce a formy nového subjektu byly a jsou  značně odlišné od předchozí komise PHC, nicméně cíl zůstal stejný: podpora sběratelství poštovní historie v Čechách a na Moravě. 

Zveřejněný materiál je informační a propagační leták o společnosti a přináší i další informace včetně personálního vedení. Společnost existuje do dneška. Pokud si aktualizujete vydanou Kroniku z roku 2013, zde máte další materiál k aktualizaci. Zároveň si můžete aktualizovat i můj seriál o Nejvyšších patrech sběratelství poštovní historie a celin v Česoslovensku, který najdete na stránkách tohoto webu.

 

ŠPAČ 001     ŠPAČ 2 001

 

Jedná se o historický dokument, údaje se od té doby (včetně perosnálií) aktualizovaly.

Číst dál...

CARL LINDENBERG, výrazná postava specializovaných oborů

CARL LINDENBERG stál u zrodu specializovaných oborů

„Petschkové si mohli dopřát i luxusního autora a kurátora své sbírky  (celin – pozn. aut.) – nebyl jím nikdo menší než předseda vrchního zemského soudu v.v. Carl Lindenberg, tehdejší papež německých filatelistů.“

Jaroslav Ježek v článku „Sbírka celin bratří Petschků“ ve Filatelii 17/73, v části článku o publikaci Lindenbergově a Kalckhoffově „Německo.  Sbírka celin bratří Petschků“.

 

„Carl Lindenberg ….. je jedním z nejvýznamnějších a nejproduktivnějších badatelů na poli německé nauky o poštovních známkách.“

Bungerz, „Velký lexikon filatelie“, 1923

Úvodem

Před několika měsíci jsem zavěsil na naše webové stránky profil dr. Franze Kalckhoffa, významného filatelisty, který se zasloužil o specializované obory a stal se příkladem pro jejich sbírání i v našich krajinách. Proč tomu bylo tak, se můžeme jen dohadovat. Domnívám se, že svou činností a svými pracemi překročil hranice Německa. Dosah jeho vlivu byl obdivuhodný.

Dalším významným sběratelem, který se věnoval sběratelsky i publicisticky specializovaným oborům koncem 19. a začátkem 20. století byl neméně významný Carl Lindenberg. I když byl všeobecně známý, zůstal trochu ve stínu Kalkckhoffa, i když byl o 10 let starší než tento jeho žák (Carl Lindenberg se narodil 1. 5. 1850, o měsíc dřív než rakouská poštovní známka). Budiž zaznamenáno, že Kalckhoff se o Lindenbergovi vždy s úctou vyjadřoval jako o svém „mentorovi“. Do podvědomí veřejnosti se dostali případem Georges Fouré, filatelisty a padělatele francouzsko-německého původu, který ruku v ruce pomohli přímo vědecky odhalit. Zájemce odkazuji na podrobný popis tohoto zajímavého případu na adrese http://de.wikipedia.org.wiki/Georges_Four%C3%A9. Rád bych jej detailně popsal, ale detailní rozbor by přesáhl cíl tohoto článku.

 I když byl a je Lindenberg v podvědomí i našich specializovaných sběratelů, otázkou zůstává, proč na naše české filatelisty nezapůsobil jako Kalckhoff.

Jedno vysvětlení se naskýtá v jeho rozsáhlé publicistické činnosti. Většina prací se týká německých artefaktů.  Je to ten důvod?  Navíc řady filatelistů opustil poměrně brzo (rok 1928). Kalckhoff mnohem později. Co však s jistotou můžeme říci:  první generaci československých filatelistů ovlivnil i jinak. Jaroslav Ježek se zmiňuje i o Jaroslavu Lešetickém, který se stylizoval i do podoby Lindenbergovy. Jak ve shora zmíněném článku píše: „Jen tak mimochodem – překvapila mně podoba mezi Lindenbergem a naším J. Lešetickým. Tatáž zasněnost pohledu – a tatáž úprava kníru a plnovousu. Myslím, že náš poněkud mladší vrstevník viděl v Lindenbergovi svůj vzor ….“.

Stojí za to se o Lindenbergovi zmínit a přiblížit nám po mnoha letech tuto osobnost, která stála u zrodu specializovaných oborů a intenzivně se jim věnoval (zprvu jako jinoch razítkům na známkách, později celinám). I fakt, že s Kalckhoffem zmapoval sbírku bratří Petschků stojí za to, abychom si jej připomněli. Ke sbírce bratří Petschků a jejich osobnostem se zcela jistě dostaneme v některém z pozdějších článků. 

ŽIVOT C. L.

CARL LINDENBERG (1. 5. 1850, Wittenberge – 13. 7. 1928, Berlín) byl německý právník a jeden z nejvýznamnějších německých filatelistů. Byl vynikajícím autorem filatelistické literatury a jeho speciálním oborem byly celiny. Je po něm pojmenována Lindenbergova medaile („Lindenberg-Medaille“).

Lindenberg pocházel ze staré pruské úřednické a důstojnické rodiny. Na svět přišel v rodině Johanna Karla Heinricha Gottlieba Lindenberga (1819 – 1877), daňového rady pruské finanční správy, a Henriethy Betty, rozené Modinger (1817 – 1881). Svou sběratelskou dráhu začal v sedmi letech, ve věku 17 let jeho sbírka obsahovala již 1400 známek, razítka a celiny.  Své mládí prožil ve Wittenberge, Berlín a Poznani. V Poznani studoval od roku 1869 v Poznani. Vykonal jednoroční vojenskou službu a pokračoval ve studiu. Jako voják nebyl na frontě, hlídal francouzské zajatce. Jako právník vykonával řadu funkcí  - od okresního soudce až k vrchnímu zemskému presidentovi. Byl i kandidátem na pruského ministra spravedlnosti.

Lindenberg byl dvakrát ženat. Jeho první ženou byla Otilie, rozená Boy (zemřela v roce 1916). Z prvního manželství měl dvě dcery a dva syny. Jeho syn Paul se potatil a následoval jej ve filatelistickém sbírání a bádání.  Jeho druhou ženou byla Ellen, rozená Backmeister. S ní měl dvě dcery (Renate, nar. 1920 a Marii, nar. 1921).

FILATELISTICKÝ ŽIVOT

Od svých dvaceti let začal publikovat filatelistické články, zejména v časopise „Deustche Briefmarken-zeitung“ anebo  Senfových „Illustriertes Briefmarken-Journal“ či „Mitteilungen des Berliner Philatelisten – Klubs“. Jeho pseudonymy byly „D. R.“ anebo „D. Richter“.  vedl i filatelistický časopis „Der Deutsche Philatelist“.

Byl i radou a kurátorem v Kuratoriu Říšského poštovního muzea v Berlíně, a to od roku 1884, kdy nastoupil po zemřelém strýci tajném radovi Juliu Mödingerovi. V Říšském poštovním  muzeu vybudoval filatelistické sbírky.  Během této činnosti věnoval muzeu i své sbírky. Tuto činnost ukončil v roce 1899, později se funkce zhostil nakrátko v letech 1918 a 1919.  V mezidobí začal intenzivně sbírat a nakupovat celiny a věnoval se klubové filatelii.

Stál u zrodu známého filatelistického klubu v Berlíně („Berliner Philatelisten-Klub v. J. 1888“) a stal se jeho prvním prezidentem. Stal se jím 16. 1. 1888. V této funkci zůstal až do 31. 12. 1902. Vzdal se jí, neboť v té době musel pracovně opustit Berlín.

 Je jistě zajímavé, že druhým předsedou byl jeho přítel Franz Kalckhoff ( 11. 1. 1903 – 31. 12. 1907). K založení tohoto významného klubu, který přesáhl hranice Německa došlo v restauraci Adelung und Hoffmann, Leipzigerstrasse 14, Berlín (18. 1. 1888). Za hlavní cíle si stanovil vědecké výzkumy ve filatelii a přínos filatelistické literatuře.  Klub existuje dodnes a schází se v hotelu Sylter Hof na Kudammu 114-116 v Berlíně. Není bez zajímavosti uvést, že předchůdcem tohoto klubu byl v roce 1877 pokus šesti filatelistů,  mezi ně patřil kromě Paula Lietzowa i nechvalně proslulý Georges Fouré (název jejich spolku, který se neujal, byl Verein für Briefmarken zu Berlin).

Pokus učinil i Lindenberg s Kalckhoffem, když založil v roce 1884 Deutscher Verein für Philatelie, pokus byl úspěšný jen krátkou dobu.

Významně proslul při odkrytí velké padělatelské aféry Georges Fouré (viz shora), kterou odryli společně s přítelem Franzem Kalckhoffem.

Lindenberg měl rozsáhlou sbírku celin a velkou sbírku filatelistické literatury. Ve věku 75 let prodal obě sbírky bratrům Petchkům. K jeho smrti vydal obchodník se známkami Philipp Kosack ve svém časopise „Berliner Briefmarken -Zeitung“ (31. 7. 1928, sešit 7) vyčerpávající nekrolog. K 100. výročí  smrti C. L. napsal i rozsáhlý článek jeho souputník dr. Franz Kalckhoff („Wie ich Carl Lindenberg sah“, Berliner Philatelisten-Klub č. 8 z 1. 5. 1950).

HLAVNÍ DÍLA

. Grosses Handbuch der Philatelie – Velká příručka filatelie

. Katalog der Marken des Reichspostmuseums – Katalog známek Říšského poštovního muzea

.Die Briefumschläge der deutschen Staaten von 1892 bis 1895 – Obálky německých 1892 – 1895

.Die Briefmarken von Baden, 1894 – Poštovní známky bádenska, 1894

.Ganzsachen-Katalog des Verlages Gebrüder Senf, 1911 – Katalog celin vydavatelství bratrů Senfových, 1911

.Die Ganzsachensammlung der Brüder Petschek, Band I (A bis L) – Sbírka celin bratří Petschků, svazek I (A až L)

Za zmínku stojí i další publikace : Briefumschläge von Lübeck, Thurn-Taxis, Mecklenburg-Schwerin und M- Strelitz, des Norddesutcshen Postbezirkes, Oldenburg, Hamburg, Bremen, Sachsen, Hannover, Würtenberg, Preussen, der deustchen Reichspost. řada publikací zůstala nedokončena (např. Vittinghef u. Anbeiser von Teltz begonnenes Grosses Handbuch er Philatelie aj.).

OCENĚNÍ

Za svou činnost byl během svého života, ale i po něm, oceněn řadou ocenění. V roce 1969 vydal Lichtenštejn v sérii „Pionýři filatelie“ známku s jeho portrétem (viz ilustrace – Mi 512).

1895 Čestný člen Braunschweigerského spolku sběratelů poštovních známek

1895 Čestný člen Bavorského filatelistického spolku v Mnichově

1898 Čestný předseda Berlínského filatelistického klubu

1904 Čestný člen Berlínského spolku sběratelů celin z 1901

1905 Zrod „Lindenbergovy medaile“ na jeho počest (medaili vytvořil rytec Max von Kawaczynski)

Tato cena byla před I. světovou válkou nejprestižnější filatelistickou cenou, znovu se po pválečné přestávce udělovala o roku 1920 až do roku 1943 a byla obnovena opět v roce 1981. Stále je významnou cenou vedle dalších cen – Crawford Medal, Lichtenstein Award, Lind Medal, Luff Award, Neinken Medal a Newbury Medal.

1922 Udělení stříbrné spolkové medaile spolku „Erstes Vaterländischen Verein der Briefmarkensammler“ v Budapešti

1926 Čestný člen IPHV  v Berlíně

1928 udělena Medaile rakouské jednoty

Zdroje:

www.wikiwand.com/Carl_Lindenberg

Psáno pro  a přidáno na portál www.kf0015.cz

  1. 4. 2016                             Autor: Ivan Leiš

 

 

Číst dál...
Přihlásit se k odběru tohoto kanálu RSS