HISTORIA POSTALIS ETC... osobní blog Ivana Leiše

Z PRACHU VYDUPANÉ (2)

Z prachu vydupané (2)

     V Agitačním středisku v Myslíkově ulici 2 v Praze 2 jsme našli spřízněné duše sběratelské, ale i další zajímavé osobnosti až legendy pražské a československé poštovní historie. Razítka, celiny, regionální poštovní historie a další a další se na nás hrnuly, až bylo obtížné vše vstřebat. Tehdy byl klub jako jeden tvrdý monolit plný poštovních historiků. Dovídali jsme se jak sbírat, kdo byli ti, kteří byli před námi a kteří zpopularizovaly specializované obory u nás. Jména Kumpf-Mikuli, Kalckhoff, Lindenberg, Vacek, Müller byla na denním pořádku. Tehdy se členové klubu scházeli častěji než nyní. Aktivní bylo kolování celistvostí a celin, po každé jsme se při přednáškách dovídali něco nového o nových a nových oborech. Dojemné bylo setkání se členem Stolní společnosti příležitostných razítek a frankotypů, kterou založil Jaroslav Lešetický. Tím aktivním členem byl i člen našeho klubu Jiří Pohorecký . Do dneška se slzami v očích vzpomínám na jeho obětavost při podpoře mé přednášky. Projevil jsem přání mít endoskop či nějakou promítačku na celistvosti při mých přednáškách. Před přednáškou byl klid, chvíli před zahájením se otevřely dveře a vešel Slávek Kukačka a Jiří Pohorecký ve svém úctyhodném věku. A přinesly promítačku na dokumenty z půjčovny v Metru na Národní třídě. To se museli pronést. Bylo mi až trapně, Jiří Pohorecký mne ujistil, že to udělal velmi rád. Tímto nesmírně těžkým a tvarově obtížně přenositelným technickým vynálezem mou přednášku nesmírně zatraktivněli. Nejsem si jist, zda jsem náležitě poděkoval v tu chvíli, neboť jsem byl úplně konsternován. Přednáška měla též i díky těmto dvěma přátelům úspěch.

Antonín Vorlíček nás zasvěcoval do celinářského světa, Karel Horký do popřevratových razítek, Zdeněk Štorch a Jiří Vychodil do regionální tématiky, Václav Nebeský do celé šíře specializovaných oborů. Václav Nebeský byla správná volba na prvního předsedu komise specializovaných oborů (zal. 1966) a byl jednomyslně zvolen čestným předsedou našeho klubu.

S Pavlem jsme se postupně stávali součástí poštovně historického světa. I naše nedělní návštěvy burzy u Nováků měly smysl. Klub si platil několik stolků a za nimi seděly veličiny Nebeský, Vaněk, Ševčík, Horký, Vorlíček a další. Hltali jsme informace, které nám tito ctění pánové poskytovali s nadšením a rádi. Neméně prospěšné byly i diskuze se sběrateli výplatních otisků, přáteli Mirkem Bouškou a Slávkem Kukačkou. Klub žil a doba nazrála, aby byla obnovena uzemněná komise specializovaných oborů, která byla uvedena do klidu. To jsme ještě neuměli rozlišit, co na tento vývoj mělo. Odborný pohled či osobní vztahy? Nebylo to pro tuto chvíli důležité.

Jak jsem již uvedl , i my jsme byli vyzváni přednést několik přednášek. Pavel se vrhl na provizorní R-nálepky, které se z pošty rodily jako houby po dešti. Byla doba provizórií. Já jsem se ujal, jak si vzpomínám, dvou přednášek (v roce 1975) na téma Současné československé výplatní otisky a Současné zahraniční otisky. Materiálu bylo hodně, problémem bylo nezahltit posluchače, z nichž někteří nebyli o našem oboru ještě stoprocentně přesvědčeni. Člověk si ani v tu chvíli neuvědomil, že šlo o hodně. Názory veličin Hirsche a Fraňka byly ještě mezi sběrateli pevně zakořeněny. Na druhé straně však byly uznávány i legendy jako Albert Jonáš, F. F. Winkler, Helmut Diers a další, kteří otiskům fandily.  Karel Všetečka, člen klubu byl jejich vyznavačem a měl mezi členy velké renomé. Navázali jsme s ním přátelství, byl jsem u něj často, neboť měl již v té době potíže se zrakem, tak jsem jej navštěvoval v ulici U Kanálky. Dr. Karel Všetečka měl i přízeň Alberta Jonáše, kteřý jej pověřil, aby se postaral o jeho sbírku výplatních otisků s cílem umístit ji v Poštovním muzeu. Tak se i stalo.

V letech 1974 a 1975 jsme se spřátelili hlavně s Mirkem Bouškou, který v nás viděl oporu svých velkorysých plánů – vytvořit terminologii, typologii a hlavně katalogů výplatních otisků. Svěřili jsme se klubovým bardům – a podpora přišla hned – hlavně od Karla Horkého a Antonína Vorlíčka. Cítili jsme, že i zpovzdálí je na nás upřen zrak předsedy klubu Vratislava Palkosky.  A došlo i na konkrétní návrh.

Vážením, zakládám a obnovuji komisi specializovaných oborů a s vámi počítám. Slušelo by vám, kdybyste založili sekci otisků výplatních strojů. A stalo se. V únoru 1996 jsme se sešli ve složení Palkoska, Bouška, Leiš, Jech a Kukačka v místnostech Městského výboru SČSF v Kalininově ulici na Žižkově a rozhodli  se založit tuto sekci, která by byla součástí staronové komise specializovaných oborů (ještě v témže roce přejmenované na komisi poštovní historie a celin). Shodli jsme se, že nás povede Mirek Bouška a já mu budu dělat tajemníka. Nastal fičák, který zasel mezi sběratele tento obor po mnoha letech (Odbor frankotypů Klubu českých filatelistů skončil koncem 30. let a od té doby nebyly výplatní otisky nikde v žádné entitě organizovány). Vakuum skoro 40 let bylo hrozivé, to jsme jako mladíci ani nebrali v úvahu. Ale byla to fuška. Začali jsme na skoro zelené louce, propsat byla hrozivá, výplatní otisky skoro nikdo nesbíral, kromě Jonášových studií, které končily rokem 1934 nebyla žádná odborná literatura. O to víc jsme se do práce zakousli a začaly vydupávat výplatní otisky z prachu filatelistického prachu a opovržení.

Klub se stal nevědomky velkým podporovatelem tohoto oboru, aniž by možná tušil tento fakt. A klubu to vydrželo dodnes. Ne nadarmo jsme klub, nyní pobočný spolek SČF nazval ve své druhé memoárové knize „Frankotypisté“ nazval „ostrovem štěstí“. Klubu podpora vydržela až do dneška. Klub byl a je velmi prospěšný v podpoře nejen tohoto boru, ale i dalších směrů specializovaných oborů a poštovní historie. Za to mu patří nehynoucí sláva.

pokračuje

 

 

Scan1

Číst dál...

Z PRACHU VYDUPANÉ (1)

 

Z prachu vydupané (1)

Přesnější než tři slova titulku k těmto dalším mým memoárům z filatelistického prostředí je věta: „Z prachu filatelistického opovržení vydupané artefakty“. Vyslovil ji před mnoha lety renomovaný sběratel a publicista Jiří Nekvasil o Vojtovi Maxovi, který se touto sice nadnesenou, ale stoprocentně přesnou pravdou zasloužil o znovuobnovení a znovusběratelství dvou oborů, které byly Vojtovou láskou . Byly jimi razítka poštoven a perfiny.

Skrytá námaha, kterou vystihuje toto úsloví, je více než přesná. I sběratelé, kteří počátkem 70. let minulého století se pustili do složité práce oživit jeden z nosných oborů československé a světové filatelie – výplatních otisků. Obor, který u nás vznikl po roce 1926, kdy se první výplatní otisky dostaly do československého poštovního provozu. Bohužel na začátku byla nešťastná diskuze ve stylu: „Poštovní známka či frankotyp (výplatní otisk)“ Proti sobě se postavilo několik osobností. Jeden tábor byl pro, druhý proti. Tento rozpor doznívá dodnes. Byl všudypřítomný nejen v Československu ve 20. letech, ale i v řadě míst na světě, zejména v Německu. Důkazem toho je i diskuze v německém tisku, kde tábor těch sběratelů, kteří byli pro, byl Helmut Diers, významný sběratel specializovaných oborů, který měl i slabost pro československé „motýlkové“ otisky. Ale to už je jiná historie.

V posledních třech letech jsem napsal tři memoáry – O začátcích sběratelství výplatních otisků v Československu (Žralok a frankotyp), o sběratelství výplatních otisků až do moderní doby v Československu (Frankotypisté), ty vyšly knižně, třetí „V nejvyšších patrech sběratelství čs. poštovní historie od roku 1976 do 1989“ je zavěšena na elektronickém médii www.historiapostalis-etc.cz.

Nyní se vracím do začátku 70. let, kdy nastala sběratelská renesance oboru výplatních otisků a v pokračováních ji zavěšuji na moje osobní stránky www.historiapostalis-etc.cz. Pokryje období od roku 1974 až do poloviny 90. let minulého století a v mnohém doplní již řečené v knižních vydáních.

Do rukou se mi dostaly první otisky

O existenci výplatních otisků jsem věděl již před rokem 1970, věnoval jsem tehdy různým oborům a zhmotnil jsem jej z nejrůznějších materiálů v jakýchsi listových přehledech. Zaujala mne i bohemoslovenika, a tam se výplatná otisky více než projevují. To je záplava, kde se bohemoslovenické zmínky vyskytují v hojném počtu. Nicméně hlavním impulsem bylo zahájení mé profesní kariéry 17. 8. 1970, kdy jsem byl přijat na místo referenta v elitní obchodní skupině 21 OZO Transakta na místo kolegy, který byl nominován na místo ředitele československé spící afilace v Santiagu de Chile. Ve stejnou dobu nastoupil i filatelistický přítel a souputník Pavel Jech do stejného podniku, ale jiné dovozní skupiny. Kromě nových skutečností mi jednoho dne přinesl balík celistvostí z podatelny. Kromě šoku a překvapení mne uchvátila pestrost a krása celistvostí nejen z Československa, ale i ze světa. Pavel se soustředil na doporučené provizorní nálepky a některé výplatní otisky a ostatní přenechal mně. Každý den přinesl haldu celistvostí a skartu a sbírka se utěšeně rozrůstala. K mé radosti, ale k údivu a rozladěnosti mé rodiny. Začaly se plnit i regály rekreační chaty v Potočinách. Tato sbírka dubletů vzala později za své při samovznícení stěn a skončila v prachu dějin. Nicméně ty hlavní pecky jsem uhájil ve stísněných prostorách panelákového bytu na Jižním Městě. Tak to začalo.

Někdy za dva roky jsem měl již slušnou sbírku. Nastal jiný problém. jak sbírat, co sbírat, jak uchovávat otisky, stříhat či nestříhat. S Pavlem jsme se začali ohlížet po přátelích, kolezích, kteří by trpěli stejnou „úchylkou“. Pomohl nám kolega ze studií, též filatelista Franta Komers a hlavně Václav Nebeský, který měl blízko ke klubu, jehož byl otcem – zakladatelem. Ti nám zprostředkovali styk s klubem specializovaného sběratelství ve filatelii, a stejným zanícenci jako jsme byli my.

První setkání aneb bylo nás pět

Někdy na podzim roku 1973 jsme byli pozváni do Agitačního střediska Národní fronty v Myslíkově ulici (blízko Mánesa), kde jsme v těchto nehostinných, ale vyhovujících prostorách poznali nejen spřízněnce z oboru výplatních otisků, ale řadu osobností, které se zabývaly širokým spektrem sběratelství výplatních otisků.

By\li jsme velmi přátelsky přijati. Členové projevili o náš obor zájem a slovo dalo slovo, při každé schůzce jsme se podělili o naše zážitky ze sběratelství a v roce 1974 a 1975 jsme byli požádáni o přednášky. Rád vzpomínám na Antonína Vorlíčka, Václava Mahovského, Karla Horkého, Jiřího Vychodila, Zdenka Štorcha, Jiřího Pohoreckého a další. Přátelé z klubu mi zprostředkovali schůzku s dr. Karlem Všetečkou, který se též zajímal kromě pražských razítek i o výplatní otisky a  byl redaktorem Zpravodaje komise specializovaných oborů. Řadu poznatků o výplatních otiscích v nich publikoval. Bohužel v té době mu ve sběratelství vadila oční choroba, která vedla až k úplnému oslepnutí.

Měl jsem velký pocit, že nás dříve narození brali jako své letité kolegy a našemu oboru fandili.

největším překvapením však bylo ještě to, že členy tohoto klubu byli dva zanícení sběratelé dr. Miroslav Bouška a Pravoslav Kukačka. Oba se zajímali o výplatní otisky jako o hlavní směr svého sběratelství. Je pravda, že oba sbírali i další artefakty. Mirek hlavně celiny a Slávek příležitostná a propagační razítka, Slávkovi tento obor vydržel do současných dní a věnuje se mu na široké bázi a velmi profesionálně. Mirka zastavil v dalším rozvoji sběratelství oční hendikep. I s nimi první setkání byla sympatická a přínosná. Padli jsme si od oka. Byli jsme čtyři, s dr. Karlem Všetečkou nás bylo pět.

Pět sběratelů, to už je síla. Není divu, že my čtyři se později stali společně s předsedou klubu dr. Vratislavem Palkoskou zakládajícími členy sekce výplatních otisků (v únoru 1976). V té době byl dr. Vr. Palkoska vyzván Svazem ČSF, aby obnovil rozpuštěnou komise specializovaných oborů. Rozšířil ji o několik dalších oborů (organizovaných v sekci) včetně našeho oboru – výplatních otisků. Ale o dalším v dalším pokračování. Jen chci doplnit, že naše radost a chuť do sběratelství neznala mezí…..

Čekalo nás hodně práce

Čekalo nás hodně práce, ale byla to práce optimistická a navíc nám vydržela až do dneška. Ta tam byl hořký pocit z toho, že „razítka frankotypů“ neměla v literatuře z území Československa ani stopu, snad z výjimkou šesti řádek (!) v knize Ladislava Novotného „Speciální příručka pro sběratele československých známek“ z roku 1970, kde jsme se dozvěděli, že:

Systematickému sledování frankotypů se v poslední době nevěnovala zvláštní pozornost, i když existují zajímavé kombinace frankotypů se známkami. Frankotypy dnes používají i poštovní úřady na zásilkách proplacených v hotovosti“ (str. 636).

Pokračuje

.

 

Číst dál...
Přihlásit se k odběru tohoto kanálu RSS