Oosbní archiv (9)
Dokumentace k výplatním otiskům - Archivní karty k výplatním strojům.
Každý správný sběratel je tak trochu i badatel. Tyto dvě specializace jdou dějinami ruku v ruce. Sběrateli nestačí, že má v držení filatelistický artefakt, chce vědět víc. Kde se to dozví? Existuje zcela jistě mnohu zdrojů. Jedním z nich je archiv a archivní materiály.
Když se podívám zpět na skoro stoletou historii výplatních strojů a výplatních otisků u nás, zjišťtuji, že nejlepší zdroj informací byla mravenčí činnost zodpovědných za 1. republiky, i když i koncem tohoto období z důvodů jinch starostí, které ovládly Evropu a svět, to nebylo to pravé ořechové. Ale několik prvních let po roce 1926, kdy vznikl výplatní otisk, byly zcela profesionální.
Stroj a otisk byly předmětem zveřejnění ve veřejném Věstníku MPT. Sběratelská obec s pomocí těchto důležitých dokumentů ihned začala s katalogizací vzniklých otisků. Úřední místa registrovala jen vznik a změny otisků. Další bylo na sběratelích (chybotisky, změny částí ozisku, poruchy apod.).
Každý stroj měl svou archivní kartu vytvořenou u výrobce (ta zůstala výrobci a je součástí depozitářů v případě strojů Francotyp v archivech německého Muzea komunikací muzea). Určité archivy si drží stále existující výrobce Francotyp - Postalia, i když ve velmi omezeném množství.
Archiv mělo na starosti u nás mnoho subjektů - Narpa - Kancelářské stroje - Datasystém a další. A podle toho to vypadalo. Údaje z firemního archivů jsou prakticky nedosažitelné a nechci domýšlet, kde skončily.
Poštovní muzeum v Praze za 1. republiky dostávalo od poštovních subjektů, které měky na starostii výplatní stroje, první otisky. Poštovní správa si vytvářela vlastní archivní karty ke každému stroji. Na těchto kartách byl uživatel a jeho adresa, model stroje, všechna dosažitelná čísla (stroj, klíček). Informace o povolení respektive o zrušení používání stroje a dohlédací úřad. Mnohdy se na kartách objevila i poznámka o zaplacení úředního poplatku (Kčs 200,- za jeden stroj).
Tyto karty se už, pokud je mi známo, nevytvářejí.
Povinost posílat povinné otisky se už od války nedodržuje. Do Poštovního muzea lkétají jen vkaštovky... A to ještě občas.
Jako oko v hlavě si chráním cokoliv souvisí s infromacemi ohledně toho kterého výplatního stroje či otisku. Na webu po prozkoumání růlzných zdrojů zveřejňuji výrobní čísla strojů, které jsou součástí podatelen komerčních uživatelů a pošt.
U mnoha strojů jsou čísla neznámá. Navíc nevíme ani autory námětů, návrhů, rytce .... ten den, kdy něco v tomto směru objevím, jsou pro mne svátkem. velká škoda. Přece jen výplatní otisk je svžm způsobem umělecké dílo, má stejnou hodnotu jako známka či celina. U těchto dvou artefaktů víme vše. U otisků prakticky nic.
Součástí mého archivu proto jsou kromě filatelistických a poštovně historických artefaktů i různé doprovodné materiály. Jedním z nich jsou archivní karty či průvodky k výplatním strojům, pokud existovaly či se dají sehnat.
Dnes zveřejňuji dva příklady ze sbírky. Škoda, že na kartách nejsou jména těch, kteří dali návrh na označení uživatele a jména rytců a mechaniků.
Výplatní stroj Francotyp B4 číslo 7766 uživatele firmy Jan Böhm, vývoz růží z Blatné a jeho otisk schválený 5. 6. 1931 se zahájením činnosti 12. 6. 1931 Otisk doprovází archivní karta.
Výplatní stroj Francotyp, model B č. 7616 uživatele Živnostenská banka, filiálka v Bratislavě a jeho otisk schválený 13. 5. 1931 se zahájením činnosti 21. 5. 1931. otisk ke doprovázen archivní kartou.
Nenechte se zmýlit nátiskem na obálce (Predajňa účastinnej spoločnosti pre obchodovanie cukrom bv Bratislave). Důvodů k tomu, že zásilku odeslala Živnostenská banka v Bratislavě bylo sto a jeden. Stávalo se, někdy i se souhlasem pošty.
